Začátkem měsíce u nás byla inspekce. Na naše pozvání. Dorazila trefně 1.6. na den dětí, jak symbolické. Novou školu z mnoha důvodů potřebujete ukázat inspekci. Byla jsem ráda, že se povedla hned první hodina Humanities. Naše propojené humanitní předměty.

Humanities učí Radka. Je to paní učitelka, která nikdy neučila, strávila deset let u Interpolu, pak dalších deset let u kriminální policie. Věnovala se mezinárodně stíhaným a pátraní po pohřešovaných dětech. Mluví plynule španělsky, proto učí i jazyk. Po absolvování Pedagogické fakulty - obor Český jazyk a Dějepis si nejprve udělala státnici z angličtiny. Možná to bylo už při škole, ale to není podstatné. Pak se rozhodla odjet do Štrasburku, aby se coby stážistka podívala, jak vypadá práce v Radě Evropy - no, příliš ji to nenadchlo, její další směřování už znáte.

„Ta kolegyně byla moc dobrá”, říká paní inspektorka, „jak ona zapojuje souvislosti, to je obdivuhodné. Jak dlouho učí? Víte, já jsem byla na to vaše propojení humanitních předmětů moc zvědavá, navíc v délce hodina a půl, to není standardní, ale musím říct, že se to kolegyni daří, k tomu mě to bavilo.”

Radka učí od září a já mám ohromnou radost, že se jí ta hodina povedla, dává do toho všechno. Její styl práce dobře znám, často spolu i konzultujeme i obsah. U nás totiž začínáme v prváku současností, což je velmi neobvyklé. Soudobým dějinám se vůbec většina učitelů vyhýbá, je náročné je učit.

„Řekněte mi ale, prosím vás, ona nevěděla, že tam má žáka s SVP?” (To je žák se speciálními vzdělávacími potřebami s posudkem z PPP, tedy z Pedagogicko - psychologické poradny.) Říkala, že ne a byla taková zmatená.”

Směju se.

„Ona nevěděla, že se tomu tak říká.” O tom žákovi samozřejmě ví první poslední, zná dobře nejen jeho, ale i všechny posudky z poradny, dokonce si k tomu sama ledacos nastudovala, několikrát se osobně setkala s jeho matkou.

Radka nicméně spadá do škatulky „kvalifikovaný pedagog bez praxe”. Kvalifikovaný proto, že má peďák, bez praxe proto, že neučila. V jejím posouzení ale nikde není kolonka na to, že kvalitu její výuky nezpůsobuje absolvovaný peďák, nýbrž právě ta nepedagogická praxe a kvalita její osobnosti. Na peďáku ji nenaučili ani nic z efektivních metod, které používá. Pedagogická fakulta nás s Radkou obě otrávila natolik, že jsme po jejím absolvování pokračovaly v úplně jiných oborech - já v IT, Radka u policie. Pedagogické fakultě tedy vděčíme hlavně za to, že se známe. Díky jejímu absolvování teď ale „zvyšujeme kvalifikovanost pedagogického sboru”.

Ono vůbec to označení „pedagogický sbor” zní příšerně pateticky, asi jako „pedagogická rada”, kterou je třeba „svolat”, aby se pedagogický sbor mohl radit. U nás se radíme tak nějak pořád. Nepotřebujeme se u toho tvářit ani oficiálně ani vážně. Občas se radíme i po chatu a často též po pracovní době.

Když chceme probrat něco v kompletní sestavě, což je minimálně jednou týdně, zavelím já: „Meeting today from 3 pm” v naší whatsappové skupině a pak jen řešíme, kdo bude onsite a kdo online. Většinu meetingů vedeme v angličtině, protože máme v týmu Američanku, a ta by nám jinak nerozuměla. (Mimochodem zaměstnat rodilého mluvčího z USA, ačkoliv má pedagogické vzdělání, je také oříšek.)

A co teprve zaměstnat někoho, kdo chce učit jenom tak pro radost, třeba jednu hodinu týdně - to je pak pedagog nejen bez praxe, ale ještě nekvalifikovaný. Co naplat, že je inženýr a Ph.D. k tomu. Naše Milada.

Milada je šéfová banky, respektive její české pobočky. Ve školství na plný úvazek rozhodně dělat nechce, její práce ji baví, věnuje se též mentoringu a osobnímu rozvoji.

Když před rokem zjistila, co v Satalicích podnikáme, přišla se podívat, protože je místní a protože ji to zajímalo. „Snad už v těch vzdělávacích plánech je i oblast finančnictví a finanční gramotnost, ne?”

Poté, co perfektně zpracovala potřebná témata z RVPG (Rámcový vzdělávací program pro gymnázia) a sehrála nám jednu svoji hodinu, bylo evidentní, jak dobře nám zapadá do týmu. Chodí každý pátek na dvě hodiny - udělá si čas mezi svým pracovním vytížením. Moc ráda na její hodiny chodím.

Naposledy jsem se kupříkladu výborně bavila při tom, jak jedné skupince zadala, že hledají do firmy Head of Innovations, druhá firma hledala Head of Communications, třetí Head of Logistic a do čtvrté - malé české rodinné firmy - jednoduše potřebovali účetní. Měli připravit inzerát a rozmyslet si, kam ho umístí, dále si měli připravit interview s kandidáty, a to pak realizovat. Bylo to završení několika předchozích hodin, kdy jsme probírali témata kolem řízení firem, možné přístupy a jejich příklady v praxi, firemní kulturu a všelicos dalšího. Jistě vás nepřekvapí, že oním kandidátem pro interview byla všem skupinám právě Milada. Moc si to užívala, bravurně hrála roli a předvedla v průběhu pohovoru i chyby, které měli studenti odhalit. Její kvalitní a fundovaná improvizace (to bude oxymóron) nás už dlouho ve škole baví. Myslíte si, že by něco takového mohl zvládnout doporučovaný, tedy kvalifikovaný pedagog s praxí? Asi těžko, nemá totiž tu potřebnou životní zkušenost.

Proč tedy neustále chceme ve školách jenom učitele a bojíme se do nich pustit odborníky z praxe? Proč si navíc někdo myslí, že když to uděláme, degradujeme učitelské povolání? Proč nenecháme na ředitelích škol, aby posoudili, jaké lidi má v týmu a zda jsou kompetentní? Inspekce, ať to kontroluje, to je přesně její práce. Osobně bych do zákona o pedagogických pracovnících dala úplně opačný požadavek, než který se neustále dokola řeší - tedy pedagogické vzdělání a jeho nutnost. Doporučila bych všem učitelům, aby šli pracovat mimo školství, aby se zkusili čas od času realizovat v jiném oboru. Podle mě by pak konečně nastala ta reforma ve vzdělávání, po které se tu už dlouhá léta volá.

Další inspekce nás čeká za pět let, do té doby máme pracovat na zlepšení kvalifikovanosti našeho týmu (například absolvováním pedagogického minima). Já ale budu daleko raději, pokud jeden můj učitel informatiky - nekvalifikovaný, bude i nadále učit nejen u nás, ale i na FITu (ČVUT) a k tomu bude dál ve volném čase řídit neziskovku zaměřenou na pomoc dětem z dětských domovů, a ten druhý - též nekvalifikovaný, pokud dokáže držet krok s komerční vývojářskou sférou. Udržovat si know-how a spojení do praxe potřebuji i já, jinak naše škola přestane časem nabízet to, co deklaruje.

Potřebnou metodiku pro vedení hodin a vlastní pedagogickou práci - věřím, dokážeme uchopit sami. Máme totiž ohromnou motivaci dělat to dobře. Víme, kde se inspirovat. A především nás to baví.