V sobotu 15.3. jsem zaslal jménem čtyř signatářů Luboše Dobrovského, Jaromíra Štětiny, Michaela Kocába a svým otevřený dopis premiérovi. Dopis reaguje na invazi Ruské armády na Ukrajinu a vyzývá premiéra k řadě rozhodných kroků. Vedle žádosti o uplatnění sankcí na domácí půdě, zahrnujících zastavení vydávání víz, zrušení možnosti obdržení dvojího občanství a zmrazení kont občanů Ruské federace, žádá i zastavení vstupu ruského byznysu a kapitálu do ČR a zrušení tendru na výstavbu jaderných bloků v Temelíně. Dopis ale neobsahuje pouze výčet sankcí, ale také žádost, aby premiér sankce rozhodně prosazoval - dáno naši tragickou zkušeností z r. 1968 - na půdě Evropské rady. A také volá po revizi bezpečnostní strategie NATO a EU. A také po vyloučení Ruska z G8.
Premiér však vytrhl z dopisu pouze téma sankcí, ty odmítl, a vyhnul se tak odpovědi otázku, jak bude ČR vystupovat v Bruselu. Takže, má ČR premiéra, který bude ostatních dvacet sedm hlav států přesvědčovat o nezbytnosti principiální reakce na porušení mezinárodního práva a uplatnění co nejširší škály sankcí? Anebo máme premiéra, který rezignoval na principiální postoje a schovává se za údajné ekonomické zájmy a zaměstnanost? Cena svobody je nevyčíslitelná. Ukazuje se, jak velmi České republice chybí Václav Havel. O tom, že by zaujal a prosazoval principiální postoj, není pochyb. Premiér Sobotka se narodil tři roky po roce 1968. Je-li v tomto problém, měl by Bohuslav Sobotka velmi, velmi rychle - nejpozději do čtvrtečního jednání Evropksé rady - vyzrát a projevit se jako zralý a rozhodný politik, který bojuje za svobodu Ukrajiny i za svobodu a demokracii u nás.
Plné znění otevřeného dopisu premiérovi:
Invaze Ruské armády na Ukrajinu je zločin. Jde o porušení mezinárodního práva a s tím se demokratický svět nesmí smířit. Pokud se Česká republika považuje za jeho součást, je i její povinností zaujmout zcela jasný a odmítavý postoj.