Pravidelně se setkáváme s jedním jediným číslem, které řídí náš svět a tím je INFLACE. Její hodnota ovlivňuje úroky na běžných účtech, sazby hypoték, výši důchodů, cenu rohlíků, velikost pracích prášků, ale také použití měnových intervencí či rychlost zvyšování platů. Už jste se zamysleli nad tím, zda je toto nad-číslo opravdu všeobsahující a pravdivé? Můžeme se na něho spolehnout a může podle něho někdo s klidem řídit náš život? Ukažme si, jak lze inflaci jednoduše manipulovat a jak přesná je.

Inflace, jinak také nárůst cen spotřebitelského koše či také růst cenové hladiny, je publikována počátkem každého měsíce. Vždy se naprosto přesně dozvíme, jak nám vše ne/zdražilo a přitom to nějak nesedí na naše vnímání, jak se ceny za poslední dobu pohnuly. Však oni nám to analytici vždycky vysvětlí, akorát máme takový pocit, že nemají úplně pravdu. Schválně počkejme si na tento pátek. Přesně v 9:00 10. února vyjde nové číslo inflace. Ten den uvidíte plno komentářů a analýz a dramatický vstupů v televizních zprávách.

Nicméně, ať už bude inflace 2,3 % nebo 1,8 %, tak je to svým způsobem úplně jedno, protože výpočet inflace lze zmanipulovat jakýmkoliv směrem, takže klidně jsme si mohli číst analýzy o inflaci kolem 5 % nebo naopak o deflaci -2 %. Bohužel plno institucí těmto číslům bezmezně věří: od ministerstva financí po Českou národní banku, což je bohužel smutné.

Manipulace 1.: optimální inflace je fata morgána

Česká národní banka „cíluje“ hodnotu inflace ve výši 2 % a podle toho dělá možné i nemožné věci s korunou a úroky. Bohužel, cíl 2 % je naprosto nesmyslný. Je to jen jakýsi teoretický koncept. Nebo opravdu věříte, že různé ekonomiky v různých fázích vývoje či v různých ekonomických obdobích musí mít inflaci ausgerechnet 2 %. Samozřejmě, že ne. Rozvíjející se mladé ekonomiky mohou mít optimum klidně 4 %. Naopak, tato úroveň bude mnohem nižší v dobách globálního poklesu cen komodit, kdy se bude spíše blížit nule.

Jedno ideální číslo neexistuje. Souhlasím, že deflace 20 % je špatně, podobně jako inflace 20 %, ale „cílování“ konkrétního čísla je prostě špatně. Bohatě by stačilo nějaké normální rozpětí. V tomto kontextu pak úsměvně vychází až panický strach centrálních bankéřů pro inflaci kolem či těsně pod nulou, která je v současném období naprosto neškodná.

Jak tedy manipulovat ekonomikou. Nastavit si cíl inflace tak, abyste vypadali jako geniální prognostici, nebo tak, abyste si mohli vyzkoušet ekonomické teorie a odůvodnili jste si použití různých měnových nástrojů. Velký nadhled, na rozdíl od bývalé bankovní rady, a překvapivý soulad projevili jak bývalý prezident Klaus, tak současný Zeman, kteří oba shodně nesouhlasili s použitím neefektivních a drahých intervencí, protože chápali, že takto ovlivňovat a ladit inflaci je nesmysl.

Manipulace 2.: složení spotřebního koše je jako míchat tajný lektvar

Že inflace je aktuálně 2 %, ale vy vidíte růst cen jogurtů, vodného či plen vyšší? No ano, nejste totiž onen statistický občan s průměrným spotřebním košem. On bude mít asi subjektivní inflaci jinou student denně sedící v knihovně s bagetou v ruce a třeba důchodce utrácející většinu peněz za léky, které za rok zdraží o 20 %. Každý budeme nadávat jindy. Vše tedy záleží na tom, jak se statistický úřad vyspí a dá různým položkám váhu. Jinak by asi inflace dopadla, kdyby mělo nájemné váhu 15 % a léky váhu 10 % než třeba současné váhy 4,5 % resp. 1,7 %. Pro zajímavost například v Číně dělá jídlo 30 % spotřebního koše oproti 17 % v České republice a 15 % v USA.

Návod, jak zvýšit inflaci je jednoduchý. Stačí pravidelně (dělá se jednou ročně) upravit váhy, tak aby položky, které pravděpodobně porostou, měly vyšší váhu. Vše tedy závisí na tom, co jakou dostalo váhu v indexu. Ale řekne mi někdo, proč třeba pojištění domácnosti má váhu 0,2158576 % a proč olomoucké tvarůžky 0,0596223 %. Navíc je to dvakrát tolik, co rotoped nebo proč má výměna dámských patníků (termín ve spotřebním koši pro podpatky) větší váhu než časopis Reflex. Nebo proč má alkohol větší váhu než maso (cca 4 procenta) a proč má zelenina právě o 2 tisíciny větší váhu než ovoce. Navíc mnoho položek po čase zmizí, jiné se svévolně objeví. Kouzlo. Kreativita. Úmysl.

Představte si spotřební koš složený především z doplňků do bytu, telefonních poplatků a dovolených, tak ten by skončil v roce 2016 v deflaci a ne na 2 %, jak nám inflace řekla. Jednoduše a prostě, ceny těchto položek v minulém roce klesaly. Způsobilo to odkládání spotřeby nábytku, úbytek telefonování či nikdo nikam v létě nejel, protože čekal na ještě levnější ceny? Nikoliv.

Papoušek vlnkovaný: nejlevnější záchrana proti deflaci

Chcete konkrétní příklad jako návod pro premiéra Sobotku či guvernéra Rusnoka, jak dosáhnout větší inflace a přitom nenaštvat lidi zdražováním. Stačí, když dáme do indexu položky, které lidi moc nespotřebovávají a ty zdražíme. Co třeba zdvojnásobit ceny za vstup do olympijských parků v době, když není Olympiáda a pak je zrušit, co uvalit daně na tabák pro vykuřování skleníků (omlouvám se majitelům ještě nevykouřených skleníků). Nebo „eliminovat“ mladou generaci papouška vlnkovaného (ano, i ten je důležitou součástí našeho koše) a ten mnohonásobně zdraží a máme, ceteris paribus, inflaci. Ale nejjednodušší způsob jsou daně. Zbývá jen odůvodnit jejich zvýšení.

Každý průměrný středoškolák by posunutím vah v indexu spotřebitelských cen mohl inflaci spočítat jinak a inflace by nevyšla meziročně 2,0 % jako nyní, ale třeba 2,5 % či -1,0 %. A tato malá úprava vah by způsobila, že najednou nebudou intervence nebo, že důchodci budou mít řádově vyšší valorizace důchodů.

Á propos: v koši není lokomotiva a hubertus (viz stránky statistického úřadu).

Manipulace 3.: kvalita zboží v indexu aneb inovace bez legrace

Index počítá s určitým zbožím, jehož kvalita se však časem mění, protože se obvykle produkty postupně inovují. On asi ten spotřební koš nebude nyní stejný jako před 10 lety, kdy určitě nezahrnoval mobily či ceny LTE internetu. Asi i televize nebyla SMART.

To znamená, že kvalita zboží roste a měl by tedy růst i cenový index, protože kvalitnější zboží by mělo být dražší. Proč tedy bojovat proti růstu cen, když je to s vývojem přirozené. Inovace jsou vlastně největším nepřítelem statistiků a centrální banky. Opět raději příklad: nechť je iPhone 5 v našem spotřebitelském koši. Co když v průběhu roku přijde iPhone 6? To pak cena starého spadne například o 30 %. Ceteris paribus, klesá i index inflace a máte najednou deflaci se vším, co to způsobí: strach ČNB z recese, nižší valorizace a tedy nižší důchody, nulové úroky na účtech ... Co ten mizera iPhone tedy všechno může způsobit. Abych nezapomněl, příští rok se to bude opakovat: nový iPhone – propad ceny – deflace – intervence - …

Inovace se netýkají jen iPhonu, platí to obecně od elektroniky, přes auta, po prací prášky či střešní krytiny. Když bude koš následovat inovace rychle a tedy popisovat skutečné chování spotřebitelů, bude o to rychleji klesat, protože moderní novinky rychle zastarávají, a to se nám pro inflaci nehodí. Proto lze opět koš upravovat tak, aby tam tyto nebezpečné inovace nebyly. Nechť tam máme zboží a služby dlouhodobě prověřené, sice nepoužívané, ale mající stabilní ceny.

Manipulace 4.: ceny zboží a služeb – raketová věda

Někde je nutné také sesbírat ceny všech zboží a služeb. Ono je jednoduché se někoho zeptat a z dotazníku vyplnit ceny. Ale i tady je mnoho kliček, které se dají využít pro ovlivnění výsledku inflace. Jak jsou třeba do výpočtu zahrnuty různé obchody a časy. Coca cola asi stojí jinak v supermarketu než třeba v baru na Václaváku ve 4 ráno. A co slevové kupóny a akce. Jak ty se projevují v ceně? Co nákupy ze zahraničí přes internet?

Specialitou je placení kartou, kde mám z každého nákupu nějakou slevu. Ještě tu máme třeba happy hours, výprodejové akce, vysokohorské přirážky, půlnoční ceny, ceny v bazarech či plno zboží, které koš ignoruje. Je vidět, že zde se různým způsobem výběru dat či výběrem zdroje dá docílit diametrálně odlišných výsledků.

Manipulace 5.: odhad inflace jako výmluva

Když to nejde se skutečnou inflací, tak si pomůžeme odhadem. Není nic jednoduššího, než se řídit něčím, co si sami odhadnete. Příkladem je naše centrální banka, která svoji měnovou politiku řídí podle toho, kam asi bude inflace směřovat a aktuální číslo je pro ni vlastně již jen polozapomenutá historie, takřka nehodná jakékoliv pozornosti. Ano, to je správný přístup, ale ta kvalita odhadu!

Prognózovat budoucnost je velice těžké. U firem resp. cen jejích akcií je to takřka nemožné a u makroekonomických dat, které sledují aspoň nějaké trendy a nemění se ze dne na den, je to jen o trochu jednodušší. Bohužel ani ČNB, což by měl být analytický Everest, není zrovna ideální prognostik, protože její odchylky prognóz od skutečnosti jsou dlouhodobé a fatální.

Na grafu níže je vidět odhad inflace pro příští čtvrtletí (na následující 3 měsíce!), tak jak je za poslední roky připravuje ČNB. Průměrná odchylka je 0,5 %, což u něčeho, co se pohybuje pomalu kolem 1 až 2 %, je alarmující. V horizontu měnové politiky tj. období, podle kterého se řídí měnová politika, je odchylka dokonce 1,6 %. Uff. Doufejme, že nová bankovní rada bere tyto analýzy jen jako jakýsi vedlejší vstup, ke kterému se vlastně ani nepřihlíží.



Proto až budete slyšet o inflaci a jejím řízení uvědomte si, že nic není tak, jak to vypadá. Uvidíte v pátek.

Á propos, ve spotřebním koši nejsou například dluhopisy a byty, ale všichni musíme souhlasit, že intervence, která měla upravit inflaci, právě u těchto komodit razantně zvýšila ceny a sama centrální banka nás teď informuje, že může jít až o přehřátí či bublinu!!! Zvláštní.