Do loňského roku jsme všichni měli možnost, jak si zajistit vyšší důchod. Překvapivě tuto možnost 98 % lidí odmítlo. A pak, že růst důchodů je pro nás důležité téma. Překvapivě ho ale většina lidí nechce. Ano, pravděpodobně i vy jste neskočili po vyšším důchodu a to nešlo o průzkum, ale o skutečnou nabídku.

Před pár lety tu začal projekt (ne průzkum veřejného mínění, ale skutečná možnost pro všechny), který nabízel, buď zvýšit si důchod, nebo mít nižší a navíc nejistý. Racionální člověk by neváhal, ale protože 98 % Čechů po první variantě nesáhlo, tak tady něco nehraje. Pouze 80.000 z 5 milionů pracujících se rozhodlo řešit své budoucí příjmy. Zbytek, buď neumí počítat, nebo věří nepravým prorokům. A co hůře, věří dokonce slibům politiků!

Jak to tedy bylo s II. pilířem penzijní reformy?

Nejdříve fakta: každý, kdo si začal spořit 2 % hrubé mzdy, dostal od státu další 3 %, ale jako trest (za to, že se stará o svůj důchod a sám si spoří a nechce se na stát v budoucnu tolik spoléhat) bude mít jednou důchod o 0,3 % nižší za každý rok spoření. Nic víc, nic míň, jednoduchá aritmetika. Tady šlo jen o to, jestli ty přihrané 3 % od státu přebijí pokles důchodu o 0,3 % za každý rok?

Níže je tabulka, která ukazuje, jak by to vypadalo, kdyby systém fungoval bez přerušení. Čísla jsou připravena na spoření po dobu 40 let, tj. stát by vypočtený důchod snížil o celých 12 %. Není brána v potaz inflace, která by měla být pokryta valorizacemi. Není bráno v potaz zhodnocení uspořených peněz, které by bez problémů poráželo inflaci i valorizace, takže by I. pilíř (to je ten, kde se o vás „stará“ stát) byl ještě mnohem nevýhodnější. Ale dám mu šanci.



Výsledkem jednoduché kalkulace (postup je na konci článku) je, že pokud by druhý pilíř fungoval standardních 40 let, jak se plánovalo, tak by byl výhodný i pro zaměstnance s hrubou mzdou od 15.000,- Kč. Důležitým předpokladem je, že uspořené peníze zaslané státu rozpustíme během 10 let, kdy si důchod užijeme. Záleží, jak kdo a jak dlouho budete aktivním senior. Při hrubé mzdě někde kolem 30.000,- Kč by měl každý na vlastním účtu našetřeno skoro tři čtvrtě milionu a z toho by 432.000,- Kč byly přímé transfery od státu. Výsledkem je, že vyměřený důchod by sice klesl o 1.428,- Kč, ale z peněz uspořených od státu by mohl čerpat částku 3.600,- Kč měsíčně po dobu 10 let. To je více jak dvojnásobek. Nevím, kde politici tehdy přišli na to, že celý systém je nevýhodný pro lidi s příjmem pod průměrnou hrubou mzdou? Asi rady poradců nebo měli pro peníze jiné (nepenzijní) využití.


Zdroj: archiv autora

Liché námitky ze všech stran

Samozřejmě, je zde mnoho námitek, ale takřka žádná neobstojí či dokonce více mluvila ve prospěch vstupu do 2. pilíře.

1. Inflace nám úspory „sežere“: inflace by měla být kolem 2 % (říká ČNB), ale dlouhodobý výnos investic je bez problémů kolem 8 %. Navíc vám nikdo nezaručí, že stát nebude „flákat“ valorizace, které inflaci ani nepokryjí a tedy další mínus pro I. pilíř.
2. Stát nám ty peníze ukradne: to je extrémní případ a v takové chvíli bych si nebyl ani jistý důchodem z I. pilíře. Podobně i nyní, kdy politici systém zrušili, všichni účastníci dostali své peníze včetně státních příspěvků na účet. Jinak zde hrozili soudní spory, kde by stát tahal za krátký konec. Při nehorším zase všichni skončí ve smutném I. pilíři.
3. Současní důchodci přijdou o své peníze: současní důchodci jsou na tom nejlépe, těm již důchody chodí, kdežto současné aktivní ročníky si musí na důchod spořit, protože trend poklesu reálných důchodů ke mzdě je jasný a za nějakých 20-30 let na důchody opravdu mnoho peněz nezbyde. Už nyní je důchodový účet v mínusu a důchodců přibývá.
4. Kapsy si namastí penzijní společnosti: náklady na řízení důchodových fondů byly striktně hlídány zákonem a jsem skeptický k tomu, že náklady na I. pilíř jsou efektivní a nižší. Spíš by bylo zajímavé zjistit, kdo s touto námitkou přišel?
5. Budu žít do 100 let: ano, toto je relevantní bod. V takovém případě se systém nevyplatil. Vlastně to lze jednoduše spočítat: při průměrné hrubé mzdě 30.000 Kč bychom za 40 let našetřili od státu 432.000,-, což při poklesu důchodu o 12 % (tj. 1.428,-) dělá věk dožití přes 25 let, do kdy by se II. pilíř vyplatil. Rada: ti, co plánují žít do 90 let, nechť nevstupují!

Pár uvěřitelných argumentů pro nevěřící

Pak je tady několik dalších bodů, které přímo podporovaly spoření ve II. pilíři.

1. Důchod k hrubé mzdě stále relativně klesá: ještě v roce 1991 byly důchody na úrovni 55 % hrubé mzdy, nyní se pohybujeme kolem 40 % a jsem skeptický k tomu, že by blaho důchodců bylo hlavní cíl politiků a jejich štábů, tedy pokud nejsme chvíli před volbami.
2. Větší participace na svém výdělku: z tabulky výše je zřejmé, že se s rostoucím platem jen velmi pozvolna zvedá i důchod. Na každých 5.000,- vzroste důchod sotva o 1.000,- Kč. Vždyť i Ústavní soud kritizoval tuto nerovnost a nařídil její nápravu. Bohužel, kde nic tu nic. Takže, proč více pracovat a platit si důchodové pojistné, když v důchodu nic moc víc nedostanu. Tady v tom bodě silně závidím podnikatelům, kteří platí na penze pouze minimální částky. Sice dostanou nejmenší důchody (ne o mnoho nižší než masivně platící zaměstnanci), ale ušetřené peníze investují průběžně do svého „byznysu“. To dělají proto, aby zdroje zhodnotili, což je jejich způsob pojištění na důchod. Humorně vyznívají prosby státu, aby i živnostníci začali platit na důchody ostatním. Že jim nikdo ve druhé větě neřekne, že sice hodně zaplatí, ale důchod od státu vzroste jen minimálně.
3. Výnos investic je o násobně vyšší než inflace či valorizace: dlouhodobý výnos akciových investic přesahuje 8 %, což je o 6 % více než inflace. Podobně musí uvažovat i živnostníci, zda jejich podnikání dlouhodobě vynese více jak I. pilíř s valorizacemi.
4. Nejistota výpočtu důchodu: systém výpočtu důchodu se průběžně mění a málokdy směrem k vyšším dávkám, i zde jsme v područí politiků a jejich cílů, které nejsou stejné jako u důchodců.
5. Možnost celou částku zdědit: velkou výhodou byla přímá děditelnost naspořené částky.

Kamarád Google si pamatuje, kdo neuměl počítat

Proto dodnes nechápu, proč do systému nevstoupili takřka všichni. Stále bylo lepší mít holuba v hrsti (svůj penzijní účet) než vrabce na střeše (jakýsi imaginární důchod v budoucnosti). Jak to, že tuto jednoduchou úvahu provedlo pouze 80.000,- lidí, kteří do systému vstoupili? Zbytek uvěřil politikům a jejich slibům o bujarém stáří plném peněz plynoucích ze státního rozpočtu? Kamarád Google Vám jistě rád připomene, kteří politici neumějí počítat či má špatné analytiky a horovali pro zrušení II. pilíře.

Největší škodou je, že byl systém zrušen již po 3 letech. Všichni vstoupivší do systému II. pilíře dostali sice své vlastní prostředky zpět, včetně peněz zaslaných státem. Tak například lidem s platem 30.000,- Kč hrubého přistála na účtu částka 54.000,-. Při vcelku konzervativní zhodnocení 6 % z této částky budou mít po 40 letech asi půl milionu.


Zdroj: archiv autora

Jak dál a existuje vůbec cesta?

Asi se nebudeme hádat (to necháme politikům do debat) v tom, jestli současným seniorům či nám budoucím důchodcům nedávat aspoň určité minimum tzv. solidární důchod. To je určité minimum, které si zaslouží všichni. Kdo kolik následně opravdu dostane, zaleží v současnosti na odpracovaných letech a celkové mzdě. Bohužel výše platu hraje malou roli, což se nelíbí ani Ústavnímu soudu. Výše důchodu pak hlavně závisí na politicích: kolik chtějí důchodcům přidat či co jen slíbit? Je to tak, kdo by jim po všech legračních korunových valorizacích věřil. Již v současnosti je důchodový účet v záporu, ale s rostoucím počtem důchodců a věkem dožití to asi nebude lepší, takže další relativní pokles důchodů lze neomylně očekávat.

Jak z kruhu ven je otázka za všechny peníze. Cestou jsou privátní úspory. Lidi by se neměli na stát 100% spoléhat. V budoucnu opravdu nebude na důchody balík peněz a penze bude spíše jen určitá minimální částka, která zajistí základní potřeby. A je navíc otázkou, jestli bude i ta minimální částka pro všechny či třeba jen pro určité sociální případy.

Ani Jiří Rusnok neprorazil

Marné snažení něco s penzijní reformou udělat či ji aspoň dostat do centra dění je vidět již mnoho let. Různé důchodové komise, které předkládaly své závěry politikům ke schválení, měly možná dobré myšlenky, ale výsledkem neměl být životaschopný penzijní systém, který by vydržel desítky let. Cílem bylo uspokojit lidi, že se tím někdo zabývá a výsledek byl předem dán politickými dohodami, takže v reformě penzí se těžko dalo čekat něco jiného než variace na současný tristní status quo. To jest pokračující a časem rostoucí deficity, klesající poměr čisté mzdy a důchodové renty, katastrofální nerovnost v zásluhovosti.

Absolutní nemožnost dostat se z kruhu ven je patrná na pokusu popsat možnou reformu nezaujatě z pera bývalého premiéra a nyní guvernéra ČNB Jiřího Rusnoka. Ještě jako šéf velké penzijní společnosti a bez žádných politických tlaků naznačil možný směr vývoje penzijního systému. Základem byla vedle větší zásluhovosti především závislost výše důchodu na počtu dětí daného člověka. Kdo jiný nám také bude platit důchody než naše děti a čím lepší budou mít vzdělání a plat, tím větší by byly důchody jeho rodičů. Určitou chválu zaslouží i myšlenky o směřování části daní (resp. sociálního pojištění) přímo na důchody svých rodičů místo do rozpočtu.

I přes to, že se následně stal Jiří Rusnok premiérem a v současnosti je guvernérem ČNB, tak své progresivní myšlenky už nedokázal v politickém kolbišti posunout ani o píď.

Proto, až Vám zas nějaký politik bude říkat, že je něco nevýhodné či velmi výhodné, tak se na něho dívejte s rezervou a ať Vám to „polopaticky“ vysvětlí. Berte to tak, že politik sleduje své zájmy (ne vaše) a navíc má pouze čtyřletý horizont životnosti. Bohužel, tady se jednalo o naše životy za 20, 30 či 40 let.


Zdroj: archiv autora

Post scriptum: řádek tabulky

Začneme s hrubou mzdou např. 30.000,- Kč. V další sloupci je čistá mzda, která lze lehce spočítat v jakékoliv webové kalkulačce. Výsledkem je 22.700,- Kč. Pak následuje jednoduchá matematika plus, mínus, krát, děleno: 40 let x 12 měsíců x (3 % + 2 % z hrubé mzdy). Z této částky část zaslaná od státu, za kterou jsme trestání poklesem o 0,3 % z jakéhosi budoucího důchodu, dělá 60 % neboli 3/5. Průměrný důchod je subjektivním odhadem autora z různých webových zdrojů a kalkulačky MPSV. Snížení důchodu je onen pokles o 0,3 % za každý rok spoření, což při 40 letech spoření dělá 12 % z důchodu. Zvýšení důchodu jsou transfery z rozpouštění částky (zde nezhodnocené), která během let přišla na účet od státu (mimo vlastních úspor). Rozpouštění je kalkulováno na 10 let tj. částka dělená 10 a dělená 12. Poslední dva sloupce ukazují, na kolik si přišlo oněch 80 tisíc lidí, kteří do II. pilíře vstoupili. Výpočet je analogický s předchozími sloupci, ale s horizontem pouze 3 let, po němž byl systém systematicky nesystémově zrušen.