4 miliony lidí si cíleně snižuje důchod
Patříte mezi ty, co v roce 2017 zahodili 10 miliard korun? V roce předtím se obětovalo 5 miliard korun. Hlavním viníkem jsou populární transformované penzijní fondy, které investují jako by měly do konce roku skončit.
Spoření na penzi je chvályhodná činnost, protože spoléhat se jen na stát je dost nejisté a rozhodně to žádnému potenciálnímu důchodci (tedy většině z nás) nezvedne jeho životní standard. Státní důchod dokonce průběžně k průměrnému platu klesá, až z něho jednou zbude jen jakési solidární minimum pro přežití seniorů.
Je opravdu bankovní vklad nejlepší investice na důchod?
Transformované penzijní fondy jsou snad ten nejhorší způsob, jak si spořit na důchod. Jak byste si asi představili investici na cca 10 či 20 let? Třeba nemovitost (možnost růstu ceny a příjem z nájmu) nebo akcie (za posledních 200 let mají průměrný výnos kolem 9 až 10 % navzdory krizím, světovým válkám či pádům měn a říší). Určitě bych neinvestoval do hotovosti (ta sama od sebe neroste) či krátkodobých vkladů (to je podobné) a drahých dluhopisů.
Jak chytře asi investují naše peníze transformované fondy? V nemovitostech a akciích mají kolem 1 % všech aktiv!!! Na hotovost (plus vklady) je použito 18 % důchodových úspor! Zbytek jsou dluhopisy, kde výnos 5letého státního dluhopisu dělá asi 1 %. Pro zajímavost inflace byla v roce 2017 přesně 2,4 %. To asi nebudu bohatý důchodce, když mi peníze skoro nerostou, ale inflace je násobně vyšší.
Zákon si plete úspory na důchod s hotovostí
Dělají si z nás penzijní společnosti legraci nebo snad neumí investovat na delší dobu než na cca půl roku. Bohužel, pravda je, že onou žábou na prameni je kouzelné lákadlo pro klienty a to GARANCE nezáporného zhodnocení. Ta je daná přímo zákonem a používala se na nalákání lidí do systému. Kdo by si nespořil někde, kde Vám někdo ručí, že Vaše peníze vždy porostou? Garance nezáporného výnosu je bohužel pastí a zároveň cestou do pekel, přestože tak pěkně zní.
Ze zákona musí správce dodat nezáporné zhodnocení, ale inflace ho nemusí zajímat (může být klidně 5 %). Toto musí dodržet každý kalendářní rok. Nikoho nezajímá, že důchodové úspory jsou běh na dlouhou trať. To je jako byste maratonci řekli, že musí běžet každý kilometr za stejný čas kopec-nekopec, protivítr-neprotivítr, taktika-netaktika, jídlo-hlad. To bude běžet raději pomaleji, aby měl rezervu na kritické kilometry. Sám guvernér České národní banky a bývalý šéf ING penzijní společnosti pan Jiří Rusnok o negativním efektu garance mluvil jako o otráveném jablku.
Podobně uvažují penzijní společnosti. Než mít jeden rok ztrátu (a mít problém se zákonem), to raději nakoupit něco, co za žádnou cenu neklesne: hotovost a jednoduché vklady. Sice to nese nic, ale zákon je splněn. To nic je kladné a rozhodně menší než inflace. Pomocí účetních kouzel lze nakoupit i dluhopisy, ale to také není terno. Akcie a nemovitosti sice rostou mnohem svižněji, ale co kdyby nějaký rok o 1 % klesly. To je nebezpečné a tedy nekupovat.
5 či 10 miliard fuč každý rok
Proto je většina úspor v bezpečných a nevýnosných aktivech. Za rok 2017 očekávejte od transformovaných penzijních fondů zhodnocení v rozmezí +0,0 % až +0,5 %. V roce 2016 to bylo v průměru +0,8 %.
Když tyto čísla porovnám se skutečnou inflací, je příběh o to smutnější. V roce 2016 byl meziroční nárůst cen 2,0 %. Při úsporách 383 miliard korun to dělá skoro o 5 miliard nižší kupní sílu střadatelů. Pro rok 2017 je to ještě horší. Inflace byla 2,4 % a potenciální důchodci do fondů nastrkali již 421 miliard korun, což znamená pokles kupní síly budoucích důchodců o dalších cca 10 miliard korun.
Východiskem jsou účastnické fondy, ale jen některé
Nové účastnické fondy mají konečně volnou strategii a nemusí se honit za každoroční kladnou mantrou. Většina lidí má do důchodu daleko a nic jiného než dynamické fondy pro ně nemají smysl. To, že akcie uvnitř fondu mohou klesnout sem tam o pár procent, bude v dlouhodobém horizontu vykompenzováno zase jejich svižnějším růstem.
Bohužel, lidi se vzdálenější dobou odchodu do důchodu jsou i nadále převážně v konzervativních fondech, což opět ukazuje na nepochopení investičního horizontu a správného nastavení rizika versus očekávaný výnos. Konzervativní fondy jsou totiž hodně podobné smutným transformovaným fondům, protože ze zákona musí opět investovat do konzervativnější a krátkodobých investic, které samozřejmě skoro nic nenesou.
Jednoduše řečeno, v účastnických fondech je prozatím jen asi 800.000 lidí a většina z nich má stejně špatnou strategii, která bude každý rok těžko dohánět inflaci. U transformovaných fondů máte sice garanci, ale i jistotu, že si za ně v budoucnosti koupíte méně a méně.
Spoření na penzi je chvályhodná činnost, protože spoléhat se jen na stát je dost nejisté a rozhodně to žádnému potenciálnímu důchodci (tedy většině z nás) nezvedne jeho životní standard. Státní důchod dokonce průběžně k průměrnému platu klesá, až z něho jednou zbude jen jakési solidární minimum pro přežití seniorů.
Je opravdu bankovní vklad nejlepší investice na důchod?
Transformované penzijní fondy jsou snad ten nejhorší způsob, jak si spořit na důchod. Jak byste si asi představili investici na cca 10 či 20 let? Třeba nemovitost (možnost růstu ceny a příjem z nájmu) nebo akcie (za posledních 200 let mají průměrný výnos kolem 9 až 10 % navzdory krizím, světovým válkám či pádům měn a říší). Určitě bych neinvestoval do hotovosti (ta sama od sebe neroste) či krátkodobých vkladů (to je podobné) a drahých dluhopisů.
Jak chytře asi investují naše peníze transformované fondy? V nemovitostech a akciích mají kolem 1 % všech aktiv!!! Na hotovost (plus vklady) je použito 18 % důchodových úspor! Zbytek jsou dluhopisy, kde výnos 5letého státního dluhopisu dělá asi 1 %. Pro zajímavost inflace byla v roce 2017 přesně 2,4 %. To asi nebudu bohatý důchodce, když mi peníze skoro nerostou, ale inflace je násobně vyšší.
Zákon si plete úspory na důchod s hotovostí
Dělají si z nás penzijní společnosti legraci nebo snad neumí investovat na delší dobu než na cca půl roku. Bohužel, pravda je, že onou žábou na prameni je kouzelné lákadlo pro klienty a to GARANCE nezáporného zhodnocení. Ta je daná přímo zákonem a používala se na nalákání lidí do systému. Kdo by si nespořil někde, kde Vám někdo ručí, že Vaše peníze vždy porostou? Garance nezáporného výnosu je bohužel pastí a zároveň cestou do pekel, přestože tak pěkně zní.
Ze zákona musí správce dodat nezáporné zhodnocení, ale inflace ho nemusí zajímat (může být klidně 5 %). Toto musí dodržet každý kalendářní rok. Nikoho nezajímá, že důchodové úspory jsou běh na dlouhou trať. To je jako byste maratonci řekli, že musí běžet každý kilometr za stejný čas kopec-nekopec, protivítr-neprotivítr, taktika-netaktika, jídlo-hlad. To bude běžet raději pomaleji, aby měl rezervu na kritické kilometry. Sám guvernér České národní banky a bývalý šéf ING penzijní společnosti pan Jiří Rusnok o negativním efektu garance mluvil jako o otráveném jablku.
Podobně uvažují penzijní společnosti. Než mít jeden rok ztrátu (a mít problém se zákonem), to raději nakoupit něco, co za žádnou cenu neklesne: hotovost a jednoduché vklady. Sice to nese nic, ale zákon je splněn. To nic je kladné a rozhodně menší než inflace. Pomocí účetních kouzel lze nakoupit i dluhopisy, ale to také není terno. Akcie a nemovitosti sice rostou mnohem svižněji, ale co kdyby nějaký rok o 1 % klesly. To je nebezpečné a tedy nekupovat.
5 či 10 miliard fuč každý rok
Proto je většina úspor v bezpečných a nevýnosných aktivech. Za rok 2017 očekávejte od transformovaných penzijních fondů zhodnocení v rozmezí +0,0 % až +0,5 %. V roce 2016 to bylo v průměru +0,8 %.
Když tyto čísla porovnám se skutečnou inflací, je příběh o to smutnější. V roce 2016 byl meziroční nárůst cen 2,0 %. Při úsporách 383 miliard korun to dělá skoro o 5 miliard nižší kupní sílu střadatelů. Pro rok 2017 je to ještě horší. Inflace byla 2,4 % a potenciální důchodci do fondů nastrkali již 421 miliard korun, což znamená pokles kupní síly budoucích důchodců o dalších cca 10 miliard korun.
Východiskem jsou účastnické fondy, ale jen některé
Nové účastnické fondy mají konečně volnou strategii a nemusí se honit za každoroční kladnou mantrou. Většina lidí má do důchodu daleko a nic jiného než dynamické fondy pro ně nemají smysl. To, že akcie uvnitř fondu mohou klesnout sem tam o pár procent, bude v dlouhodobém horizontu vykompenzováno zase jejich svižnějším růstem.
Bohužel, lidi se vzdálenější dobou odchodu do důchodu jsou i nadále převážně v konzervativních fondech, což opět ukazuje na nepochopení investičního horizontu a správného nastavení rizika versus očekávaný výnos. Konzervativní fondy jsou totiž hodně podobné smutným transformovaným fondům, protože ze zákona musí opět investovat do konzervativnější a krátkodobých investic, které samozřejmě skoro nic nenesou.
Jednoduše řečeno, v účastnických fondech je prozatím jen asi 800.000 lidí a většina z nich má stejně špatnou strategii, která bude každý rok těžko dohánět inflaci. U transformovaných fondů máte sice garanci, ale i jistotu, že si za ně v budoucnosti koupíte méně a méně.