Demokraticky zvolení politici jsou prý obrazem těch, co je volí. Co si kdo zvolí, to má

Není na škodu vědět a pamatovat si ve vlastním zájmu, co všechno demokraticky zvolení prezidenti či premiéři vymýšlejí a činí nedaleko našich hranic.

Viktor Janukovyč vyhrál v roce 2010 na Ukrajině prezidentské volby. Demokraticky, podle všech pozorovatelů byly v pořádku. Tento demokraticky zvolený prezident ale dopustil, aby policisté stříleli v Kyjevě po neozbrojených civilistech, pokud to rovnou sám nenařídil (zatím neznáme detaily, takže mu nechci křivdit).

Utekl do Moskvy a odtamtud tvrdí, že Ukrajinu ovládli fašisté.

Turecký premiér Recep Erdogan se při vší úctě asi zbláznil. Je premiérem nepřetržitě od roku 2003 a to je prostě na jednoho člověka moc dlouho. Blokuje Twitter a YouTube, vyhrožuje novinářům, demonstranty v Istanbulu kropí jeho policisté slzným plynem z helikoptér, posílá do vězení důstojníky kvůli značně pochybným obviněním z přípravy puče. Přesto v neděli znovu vyhrál komunální volby. Vypadá to, že snad nikdy neprohraje.

Maďarský premiér Viktor Orbán hovoří před volbami o tom, že silná vláda povede k vítěznému Maďarsku, že Evropská unie a Měnový fond mu nebudou diktovat. Na jednom z předvolebních mítinků prohlásil: „Jsme unikátní v Evropě. Nemáme mnoho přátel.“ Zcela si podvolil veřejnoprávní média a jak mi řekl můj známý z Budapešti David Prokop, znalý maďarštiny, je provládní propaganda v těchto médiích už úplně k smíchu.

Ne však Orbánovým příznivcům. Maďaři volí tuto neděli a Orbánova strana téměř jistě vyhraje.

I u nás se samozřejmě několik demokraticky zvolených politiků chovalo tak, že zůstával rozum stát. Jména nechť si každý laskavý čtenář doplní sám podle svého gusta. Snad to ale nikdy nedojde tak daleko jako na Ukrajině, v Turecku a Maďarsku.