Mám za sebou týden na východě Ukrajiny.

Ve městech, o kterých za jejími hranicemi donedávna nikdo neslyšel, ale teď jsou epicentrem něčeho, co zavání rusko-ukrajinskou nebo ukrajinskou občanskou válkou.

Každý vám tu řekne, že válku nechce, ale že se jí bojí. V Luhansku, Kramatorsku, Doněcku, nemluvě o Slavjansku, kde se už střílí.

Je to fakt bizarní místo. Zakuklenci v maskáčích tam chodí s automaty, přitom děti si hrají v parku, lidé posedávají na lavičkách a dávají si točenou zmrzlinu. V restauracích se jí, v obchodech prodává.





A z obsazené radnice za dráty a pytli s pískem míří odstřelovači. Když se podíváte pozorně, mezi pytli dírou v drátě jednoho uvidíte.





Symboly takzvané Doněcké republiky a samostatného Donbasu jsou i na policejní škodovce ve Slavjansku. Policie přešla na stranu vzbouřenců.



Hoši v maskách nejsou moc sdílní a neradi se fotí. Tento novináře odbýval a řekl jen, že „to zvládnou i bez Putinovy pomoci.“




Občas zaburácí obrněný transportér, projíždějící po silnici kolem náměstí. Vyfotografoval jsem ho ve chvíli, kdy – věřte nebo ne – čekal jako ostatní auta na křižovatce na zelenou a pak odjel.



Všechno pod dohledem obrovského Vladimira Iljiče. Co by asi říkal tomu, co se děje? Tipuji, že by podporoval ozbrojence a vládu v Kyjevě odsoudil. Pluralitní parlament přece označoval za žvanírnu…



Pojďme do sousedního Kramatorsku. Tam ukrajinské speciální jednotky vytlačily vzbouřence z letiště, takže se takzvaná domobrana musela spokojit jen s radnicí a policejní služebnou.

Na válku to tady ale nevypadá. Pije se kafe, jí se, sleduje ruská televize. Prostě den klidně plyne.





Luhansk je nejvýchodnějším velkým městem Ukrajiny a proruští vzbouřenci zde vzali útokem budovu kontrarozvědky SBU. Kolem vyrostlo stanové městečko, které se nazývá Luhanskou republikou a má i svého prezidenta.

Místní jsou skálopevně přesvědčeni, že pokračuje druhá světová válka. Že se vlády v Kyjevě zmocnili fašisté a banderovci, kteří s pomocí Evropské unie a USA chtějí uškodit Rusku a odtrhnout od něj Ukrajinu, aby ho oslabili.









První Evropská unie prý byla za Napoleona, druhá za Hitlera. Obě Rusové porazili. Porazí i tu třetí, současnou.



Na následující fotografii je zajímavý člověk, se kterým jsem se setkal v Doněcku - lékař Alexandr Tyškevič. Je českého původu, jeho otec se sem kdysi přistěhoval z Žitomirské oblasti západně od Kyjeva, kam Češi přicházeli za půdou už v 19. století.

Pan Tyškevič se rovněž obává války. Tvrdí, že jediným řešením je decentralizovaná Ukrajina, kde si každá oblast bude spravovat věci podle svého. Být ruským občanem nechce a ačkoliv by Donbas podle něj měl na to být samostatným státem, nevěří, že se to stane.



Tady je hlavní štáb takzvané Doněcké republiky. Obsazené sídlo místního gubernátora. I tady je hlavním heslem stop fašismu, pryč z banderovci z Kyjeva a "USA a EU – ruce pryč od Ukrajiny".





Na následující fotografii je Jevgenij Rudakov, představitel tzv. Doněcké republiky. Pracoval jako svářeč, ale prý má už dost toho jak se na Ukrajině vše rozkrádá. Proto chce pro Donbas samostatnost.



„V továrně si musíme i některé technické pomůcky platit ze svého, abychom měli s čím dělat,“ říká. Nepochybuje, že v Kyjevě jsou u moci banderovci a fašisté, kteří nenávidí ruskojazyčný východ Ukrajiny.

„Nedáme se od nich zastrašit. Já byl na vojně a vím, jak zacházet se zbraněmi. A můj děda došel s Rudou armádou v pětačtyřicátém až do Berlína.“

Podle průzkumu chtějí přibližně dvě třetiny obyvatel Doněcka zůstat součástí Ukrajiny. Ale uvidíme. Jak říkával Stalin: „Není důležité, jak kdo hlasuje, ale kdo hlasy sčítá.“

V Doněcku někteří uctívají členy Berkutu, kteří zasahovali na Majdanu, jako hrdiny. A hlídají pomník Lenina, aby neskončil jako ten v Kyjevě v prosinci. Pomalovaný a s vůdcovou postavou rozbitou na zemi.







Kyjev, to je jiná káva. Tady jsou mrtví z Majdanu hrdinové a příslušníci speciálních jednotek Berkut vrazi. Žádný Lenin, žádné sovětské nebo ruské vlajky, ale vlajky Ukrajiny a Ukrajinské povstalecké armády, tedy „banderovců.“

Památník více než stovce obětí masakru, který se v těchto místech odehrál mezi 19. a 21. únorem. Podle nového nařízení se stane Majdan pietním místem a nebudou zde žádné koncerty ani oslavy.





Pravý sektor. Někteří je považují za fanatiky, nenávidějící etnické Rusy až za hrob, jiní naopak za nástroj Kremlu, protože dávají Putinovi záminku pro „ochranu ruskojazyčných obyvatel Ukrajiny.





Kdo ví, jak to všechno dopadne. Jednou možná budou prezentovat všechny tyto fotografie jako z „předválečné Ukrajiny.“ Doufám ale, že ne.