Dva metry od George Bushe
Tohle člověk člověk mockrát nezažije: ráno jsem si čistil zuby a myslel na to, že ještě totéž dopoledne budu v jedné místnosti s nejmocnějším mužem světa.
Co si asi myslel dnes ráno při čištění zubů on, prošlo mi hlavou.
O americkém prezidentovi si můžete myslet cokoliv, ale bez ohledu na to cokoliv je zkrátka faktem, že první muž USA je nejmocnějším mužem planety.
A jedna z cest, jak se s ním setkat, je pracovat jako novinář v médiu, které vás vyšle na tiskovou konferenci s prezidentem. Jako mne dnes.
Všechno je to ale především o čekání. První kontrola podle seznamu je na křižovatce tvaru T za Dejvickým náměstím, vedle Ministerstva obrany.
Silnice, vedoucí podél Hradu na Pohořelec, nabízí neobvyklý pohled. Je prázdná.Nikde žádná auta, žádné tramvaje. Komické jsou semafory. Dál fungují, přestože dnes červená a zelená tady nehrají roli.
Při vchodu na Prašný most je další kontrola. Pak znovu při vchodu na druhé hradní nádvoří. Dál se ale musí pouze s příslušníky Hradní stráže, dnes nesměl být na Hradě nikdo bez dozoru.
Kráčet ve dvou po nádvoří a slyšet v hrobovém tichu jen vlastní kroky a zpěv ptáků je na Pražském hradě věru nezvyklá věc.
„Jak to zatím jde?“ vyzvídám od strážníka. „Ále dobrý,“ mává rukou. A pomáhají vám tady Američané ? Ále, to vám ani nepovim,“mává rukou podruhé.
Koukám po střechách, ale žádní ostřelovači známí€ z filmových thrillerů nikde. Ani uvnitř Hradu, ani na Hradčanském náměstí.
Ačkoliv je teprve před devátou, před vchodem do Rotmayerova sálu už to vře. Novináři vytvořili pořádnou frontu, která se zmenšuje jen pomalu. Každý musí projít rentgenem a nafasovat akreditaci se svým jménem.
Začíná být horko, mezi novináři zní nejen čeština a angličtina, ale i slovenština, polština a ruština.
Zaujal mne jeden z kameramanů. Oblékl si pro tuto speciální příležitost tričko s Che Guevarou a kubánskou vlajkou. Prošel…
Na prvním nádvoří už se mezitím chystá slavnostní přehlídka. Vojáci se horko těžko prodírají davem novinářů. Člen ochranky důrazně upozorňuje dvojici žurnalistů, aby okamžitě típli cigaretu.
Tak vida. Prezidentům poradce Ladislav Jakl v novinách píše, že zakazování kouření je zločin a útok na svobodu, ale před Hradem se kouřit nesmí.
Pak konečně vypuká to, proč tady všichni jsme. Václav Klaus, jeho žena Livie a Mirek Topolánek scházejí po schodech na první nádvoří.
A čekají. A zase to nezvyklé ticho, všechno se na několik minut zastavuje.
Pak se objevuje ve směru od Loretánského náměstí černé auto, pak blikající policejní vůz. A teprve potom se najednou jakoby ze všech koutů náměstí vyhrnou limuzíny.
Přichází ON.
Stoupl jsem si ale špatně. Výhled mám zakrytý jedním ze dvou dřevěných sloupů na prvním nádvoří, takže Bushe spatřím až ve chvíli, kdy vykonává čestnou přehlídku nastoupené jednotky.
Jde k nám do rohu, zastaví se tak dva metry před námi.
Po chvilce mizí i s Laurou a veškerým doprovodem po schodech v útrobách Hradu. Řešit radar a víza.
V Rotmayerově sále nezbývá novinářům nice než jen znuděně čekat.Konvence postupně opadávají, takže brzy jednotlivci sedí i leží na zemi nebo na schodech.
Voda v automatu brzo došla a ven z místnosti se nesmí. Nezbývá než čekat a kochat se nádherným dřevěným stropem, i když i to po chvíli omrzí.
Stejně jako pohled na psovoda, korzujícího po druhém nádvoří.
Krátce po půl dvanácté přichází jednající trojka.Klaus, Bush, Topolánek. Všiml jsem si, že i Bush se několikrát zadíval na dřevěný strop.
Pak ještě společné foto a čtyři hodiny s americkým prezidentem končí. Zítra si už bude čistit zuby v Německu.
Co si asi myslel dnes ráno při čištění zubů on, prošlo mi hlavou.
O americkém prezidentovi si můžete myslet cokoliv, ale bez ohledu na to cokoliv je zkrátka faktem, že první muž USA je nejmocnějším mužem planety.
A jedna z cest, jak se s ním setkat, je pracovat jako novinář v médiu, které vás vyšle na tiskovou konferenci s prezidentem. Jako mne dnes.
Všechno je to ale především o čekání. První kontrola podle seznamu je na křižovatce tvaru T za Dejvickým náměstím, vedle Ministerstva obrany.
Silnice, vedoucí podél Hradu na Pohořelec, nabízí neobvyklý pohled. Je prázdná.Nikde žádná auta, žádné tramvaje. Komické jsou semafory. Dál fungují, přestože dnes červená a zelená tady nehrají roli.
Při vchodu na Prašný most je další kontrola. Pak znovu při vchodu na druhé hradní nádvoří. Dál se ale musí pouze s příslušníky Hradní stráže, dnes nesměl být na Hradě nikdo bez dozoru.
Kráčet ve dvou po nádvoří a slyšet v hrobovém tichu jen vlastní kroky a zpěv ptáků je na Pražském hradě věru nezvyklá věc.
„Jak to zatím jde?“ vyzvídám od strážníka. „Ále dobrý,“ mává rukou. A pomáhají vám tady Američané ? Ále, to vám ani nepovim,“mává rukou podruhé.
Koukám po střechách, ale žádní ostřelovači známí€ z filmových thrillerů nikde. Ani uvnitř Hradu, ani na Hradčanském náměstí.
Ačkoliv je teprve před devátou, před vchodem do Rotmayerova sálu už to vře. Novináři vytvořili pořádnou frontu, která se zmenšuje jen pomalu. Každý musí projít rentgenem a nafasovat akreditaci se svým jménem.
Začíná být horko, mezi novináři zní nejen čeština a angličtina, ale i slovenština, polština a ruština.
Zaujal mne jeden z kameramanů. Oblékl si pro tuto speciální příležitost tričko s Che Guevarou a kubánskou vlajkou. Prošel…
Na prvním nádvoří už se mezitím chystá slavnostní přehlídka. Vojáci se horko těžko prodírají davem novinářů. Člen ochranky důrazně upozorňuje dvojici žurnalistů, aby okamžitě típli cigaretu.
Tak vida. Prezidentům poradce Ladislav Jakl v novinách píše, že zakazování kouření je zločin a útok na svobodu, ale před Hradem se kouřit nesmí.
Pak konečně vypuká to, proč tady všichni jsme. Václav Klaus, jeho žena Livie a Mirek Topolánek scházejí po schodech na první nádvoří.
A čekají. A zase to nezvyklé ticho, všechno se na několik minut zastavuje.
Pak se objevuje ve směru od Loretánského náměstí černé auto, pak blikající policejní vůz. A teprve potom se najednou jakoby ze všech koutů náměstí vyhrnou limuzíny.
Přichází ON.
Stoupl jsem si ale špatně. Výhled mám zakrytý jedním ze dvou dřevěných sloupů na prvním nádvoří, takže Bushe spatřím až ve chvíli, kdy vykonává čestnou přehlídku nastoupené jednotky.
Jde k nám do rohu, zastaví se tak dva metry před námi.
Po chvilce mizí i s Laurou a veškerým doprovodem po schodech v útrobách Hradu. Řešit radar a víza.
V Rotmayerově sále nezbývá novinářům nice než jen znuděně čekat.Konvence postupně opadávají, takže brzy jednotlivci sedí i leží na zemi nebo na schodech.
Voda v automatu brzo došla a ven z místnosti se nesmí. Nezbývá než čekat a kochat se nádherným dřevěným stropem, i když i to po chvíli omrzí.
Stejně jako pohled na psovoda, korzujícího po druhém nádvoří.
Krátce po půl dvanácté přichází jednající trojka.Klaus, Bush, Topolánek. Všiml jsem si, že i Bush se několikrát zadíval na dřevěný strop.
Pak ještě společné foto a čtyři hodiny s americkým prezidentem končí. Zítra si už bude čistit zuby v Německu.