Odboráři zdůvodňují své rozhodnutí vstoupit do stávky tím, že se s nimi vláda nepokusila vést seriózní dialog o reformách důchodového systému, daní a zdravotní péče, k nimž mají vážné výhrady. Vláda trvá na tom, že její reformy jsou potřebné, že k nim má mandát stvrzený výsledky loňských parlamentních voleb, obsahem koaliční smlouvy a vládním prohlášením. Na čí straně je právo, čí postoj je ospravedlnitelný?

Nejprve si dovolím připomenout rozdíl mezi legalitou a legitimností, osvětlený už v 18. století německým filozofem Immanuelem Kantem. Legalita znamená, že něco odpovídá předpisu nebo zákonu. Legitimita pak všestrannou oprávněnost a ospravedlnitelnost. Legální vláda vládne v souladu s právem, neporušuje jej. Legitimní vláda vznikla a působí nejen podle práva (legálně), nýbrž občané ji navíc také uznávají a respektují.

Vládou připravované reformy, budou-li přijaty, ovlivní životy miliónů občanů této země na desetiletí. Týká se to především důchodové reformy. Ta například předpokládá ničím neomezené zvyšování věku odchodu do důchodu. U osob, které by se rozhodly platit méně do veřejného průběžného důchodového pilíře a odkládat část těchto svých příspěvků do privátních penzijních fondů dále předpokládá, že tento svůj závazek nebudou moci zrušit až do dosažení důchodového věku. Ale i zavedení nadstandardů u přímého poskytování zdravotní péče nepovede v dlouhodobé perspektivě k ničemu jinému, než že se zdravotní péče, už přes půl století univerzálně poskytovaná všem, rozštěpí na tu kvalitnější poskytovanou movitějším a na tu, která zbude na chudší občany druhé kategorie.

Vlády, které chtějí řešit důstojným a čestným způsobem dilemata, před kterými jejich země v důsledku ekonomické globalizace, hospodářské krize a stárnutí obyvatelstva stojí, ustavují pro vyjednávání o reformách široké platformy. K účasti na nich zvou jak opoziční politické strany, tak představitele zaměstnanců a zaměstnavatelů, význačné postavy veřejného života, specialisty na danou problematiku a občanská sdružení,. Jednání nebývají snadná, někdy se vlečou, ale výsledkem je návrh, s nímž se může ztotožnit a osvojit si jej rozhodující většina společnosti. Ten pak má velkou naději, že obstojí i v případě střídání politických garnitur po nejbližších volbách.

Pokud po dobu svého působení Nečasova vláda nějaké konzultace (zejména na půdě tripartity) skutečně vedla, tak velmi rychle končily konstatováním, že návrhy ostatních partnerů (vesměs odborů) nemůže přijmout, poněvadž nejsou v souladu - s jejím vlastním vládním prohlášením.

Nečasova vláda má právo navrhovat své reformy – a může je v parlamentu prosadit silou. Tyto reformy ale tak, jak byly připraveny, nejsou legitimní, poněvadž nejsou plodem celospolečenského dialogu. I proto je odmítá rozhodující většina české veřejnosti. Odbory mají právo vyhlásit stávku. Tato stávka je navíc i legitimní, poněvadž se jejím prostřednictvím odbory snaží uplatnit svůj hlas v diskusi o dalekosáhlých vládních reformách, který se jim vláda pokoušela upřít; se stávkou podle výzkumů veřejného mínění souhlasí i většina české veřejnosti. Legitimní je ovšem i odborářská kritika vládních reforem jako takových, neboť ji podle těchto výzkumů bere za svou většina těch, jejichž životů se mají významně dotknout.

Podrobněji jsem se k tématu vyjádřil dne 10. 6. 2011 na stanici ČT 24 od 6.40 do 6.53 v pořadu Studio 6 - minutáž 40 - 53.
http://www.ct24.cz/vysilani/2011/06/10/211411010100610-05:59-studio-6/