Na vládní reformy doplácejí více ženy II
Stále nevycházím z údivu. Fakta ale hovoří jasně. Ano, reformy z dílny Nečasovy vlády poškozují ženy více než muže.
I když jsem se zde na toto téma vyjadřoval už v červnu (viz můj blog Na vládní reformy doplácejí více ženy), přicházím s dalšími údaji, které potvrzují dříve jen naznačené.
Začnu Drábkovými asociálními deformami:
- od začátku roku 2011 byl zrušen sociální příplatek matkám samoživitelkám;
- byla snížena celková částka poskytovaného rodičovského příspěvku, na němž jsou více závislé ženy;
- porodné bylo převedeno do kategorie chudinské dávky, na kterou dosáhnou jen rodiny s nižšími příjmy;
- finančně se rok od roku stále více přiškrcují veřejné sociální služby, kde se jako jejich náhrada v rodině zapojují především pečující ženy;
- již vládou schválené škrcení důchodů, které připraví důchodce od ledna 2013 na důchodech o dvě třetiny růstu inflace, na které měli doposud nárok. Přitom 87 % chudých lidí nad 65 let v Česku jsou právě ženy. ČR je tak v Evropě zemí s nejvyšším podílem žen mezi seniory, kteří žijí v chudobě; toto opatření zhorší kvalitu jejich života výrazněji než tomu bude u důchodců - mužů.
Celková míra nezaměstnanosti dosáhla v 1. čtvrtletí 2012 7,2 %, u mužů méně - 6,4 %, u žen více - 8,2 %. Také míra dlouhodobé nezaměstnanosti byla vyšší u žen (3,6 %) než u mužů (2,8 %). Jak těmto nezaměstnaným pomáhá Drábkovo ministerstvo? Ono nejen že dávky v nezaměstnanosti zpřísňuje, nejen že rozvrátilo celý relativně dobře fungující systém aktivní politiky zaměstnanosti, ono od ledna ustavilo institut tzv. veřejné služby, který nutí vybrané nezaměstnané už po dvou měsících pracovat zadarmo 20 hodin týdně, aby vůbec dosáhli na až doposud nárokový příspěvek v nezaměstnanosti. To je zásadní popření principu povinného sociálního pojištění, do kterého každý z nás přispívá a jehož součástí je i pojištění pro případ ztráty zaměstnání…
Největší odvětví veřejného sektoru, školství a zdravotnictví, vláda finančně přiškrcuje tím, že jim z roku na rok ubírá 10 %. To se samozřejmě odráží i v poklesu zaměstnanosti a ve výši platů. A v těchto odvětvích, zaměstnávajících statisíce osob, tvoří ženy více než čtyři pětiny všech zaměstnanců.
Naproti tomu Nečasova vláda velmi „přeje“ podnikatelskému sektoru. Osoby samostatně výdělečné činné přispívají na zdravotní a sociální pojištění mnohem méně než zaměstnanci. Režim daní z příjmů OSVČ je nastaven tak, že jim naopak stát často ještě doplácí… Mužů je zde registrováno 2,6 krát více než žen.
Netřeba se zmiňovat o tom, že průměrná mzda žen stále výrazně zaostává za průměrnou mzdou mužů. V roce 2011 dostávaly ženy v průměru necelé čtyři pětiny platu mužů.
Bylo by proto jen logické, aby každé politické rozhodnutí, které se významně dotýká životních podmínek lidí, bylo povinně posuzováno nejen s ohledem na jeho dopad na životní prostředí, na rozpočet či na ekonomickou situaci země, ale i podle toho, zda nepovede k preferenci mužů na úkor žen – a samozřejmě i naopak.
Skandinávské země ukázaly, že i trh lze „přimět k rozumu“, osedlat jej tak, aby neztratil svoji produktivní schopnost - a zároveň posiloval oslabené, jinak hendikepované nebo nalézající se v takové fázi životního běhu, že se bez veřejné podpory nemohou stát hladce fungující součástkou tržního soukolí. Právě v těchto zemích nacházíme nejvíce poslankyň, ministryní, premiérek, prezidentek… Je to jen dílo náhody?
Politické strany stojí v této situaci před zásadní programovou volbou. Buď mohou přitakat zúženému pojetí rozvoje s hlavní prioritou ekonomického růstu, posilování konkurenceschopnosti, jednostranné podpory komerčního sektoru a jako hlavního nástroje této volby snižování celkového daňového zatížení. Nutným důsledkem takové volby bude narušení ústavní záruky rovného přístupu všech občanů k sociálním právům, plíživé potržnění sociálních služeb, privatizace sociálního státu, další oslabení rodiny, četnější pasti a hlubší propasti sociálního vyloučení. To vše dopadne více na ženy než na muže. Nebo mohou nabídnout voličům program, v němž najde odpovídající místo i další funkční rozvíjení veřejných sociálních služeb. To je programově bližší potřebám žen, kvalitě jejich života, života jejich dětí i rodin obecně.
Beseda s občany na dané téma se uskuteční už zítra, v úterý 11. 9. od 17 hodin v Infocentru ČSSD na Zenklově ulici 27, Praha 8. Přijďte!
I když jsem se zde na toto téma vyjadřoval už v červnu (viz můj blog Na vládní reformy doplácejí více ženy), přicházím s dalšími údaji, které potvrzují dříve jen naznačené.
Začnu Drábkovými asociálními deformami:
- od začátku roku 2011 byl zrušen sociální příplatek matkám samoživitelkám;
- byla snížena celková částka poskytovaného rodičovského příspěvku, na němž jsou více závislé ženy;
- porodné bylo převedeno do kategorie chudinské dávky, na kterou dosáhnou jen rodiny s nižšími příjmy;
- finančně se rok od roku stále více přiškrcují veřejné sociální služby, kde se jako jejich náhrada v rodině zapojují především pečující ženy;
- již vládou schválené škrcení důchodů, které připraví důchodce od ledna 2013 na důchodech o dvě třetiny růstu inflace, na které měli doposud nárok. Přitom 87 % chudých lidí nad 65 let v Česku jsou právě ženy. ČR je tak v Evropě zemí s nejvyšším podílem žen mezi seniory, kteří žijí v chudobě; toto opatření zhorší kvalitu jejich života výrazněji než tomu bude u důchodců - mužů.
Celková míra nezaměstnanosti dosáhla v 1. čtvrtletí 2012 7,2 %, u mužů méně - 6,4 %, u žen více - 8,2 %. Také míra dlouhodobé nezaměstnanosti byla vyšší u žen (3,6 %) než u mužů (2,8 %). Jak těmto nezaměstnaným pomáhá Drábkovo ministerstvo? Ono nejen že dávky v nezaměstnanosti zpřísňuje, nejen že rozvrátilo celý relativně dobře fungující systém aktivní politiky zaměstnanosti, ono od ledna ustavilo institut tzv. veřejné služby, který nutí vybrané nezaměstnané už po dvou měsících pracovat zadarmo 20 hodin týdně, aby vůbec dosáhli na až doposud nárokový příspěvek v nezaměstnanosti. To je zásadní popření principu povinného sociálního pojištění, do kterého každý z nás přispívá a jehož součástí je i pojištění pro případ ztráty zaměstnání…
Největší odvětví veřejného sektoru, školství a zdravotnictví, vláda finančně přiškrcuje tím, že jim z roku na rok ubírá 10 %. To se samozřejmě odráží i v poklesu zaměstnanosti a ve výši platů. A v těchto odvětvích, zaměstnávajících statisíce osob, tvoří ženy více než čtyři pětiny všech zaměstnanců.
Naproti tomu Nečasova vláda velmi „přeje“ podnikatelskému sektoru. Osoby samostatně výdělečné činné přispívají na zdravotní a sociální pojištění mnohem méně než zaměstnanci. Režim daní z příjmů OSVČ je nastaven tak, že jim naopak stát často ještě doplácí… Mužů je zde registrováno 2,6 krát více než žen.
Netřeba se zmiňovat o tom, že průměrná mzda žen stále výrazně zaostává za průměrnou mzdou mužů. V roce 2011 dostávaly ženy v průměru necelé čtyři pětiny platu mužů.
Bylo by proto jen logické, aby každé politické rozhodnutí, které se významně dotýká životních podmínek lidí, bylo povinně posuzováno nejen s ohledem na jeho dopad na životní prostředí, na rozpočet či na ekonomickou situaci země, ale i podle toho, zda nepovede k preferenci mužů na úkor žen – a samozřejmě i naopak.
Skandinávské země ukázaly, že i trh lze „přimět k rozumu“, osedlat jej tak, aby neztratil svoji produktivní schopnost - a zároveň posiloval oslabené, jinak hendikepované nebo nalézající se v takové fázi životního běhu, že se bez veřejné podpory nemohou stát hladce fungující součástkou tržního soukolí. Právě v těchto zemích nacházíme nejvíce poslankyň, ministryní, premiérek, prezidentek… Je to jen dílo náhody?
Politické strany stojí v této situaci před zásadní programovou volbou. Buď mohou přitakat zúženému pojetí rozvoje s hlavní prioritou ekonomického růstu, posilování konkurenceschopnosti, jednostranné podpory komerčního sektoru a jako hlavního nástroje této volby snižování celkového daňového zatížení. Nutným důsledkem takové volby bude narušení ústavní záruky rovného přístupu všech občanů k sociálním právům, plíživé potržnění sociálních služeb, privatizace sociálního státu, další oslabení rodiny, četnější pasti a hlubší propasti sociálního vyloučení. To vše dopadne více na ženy než na muže. Nebo mohou nabídnout voličům program, v němž najde odpovídající místo i další funkční rozvíjení veřejných sociálních služeb. To je programově bližší potřebám žen, kvalitě jejich života, života jejich dětí i rodin obecně.
Beseda s občany na dané téma se uskuteční už zítra, v úterý 11. 9. od 17 hodin v Infocentru ČSSD na Zenklově ulici 27, Praha 8. Přijďte!
