Kam kráčíš, ČSSD?
ČSSD bude po příštích volbách čelit situaci, kterou asi nejlépe vystihuje Platonův výrok: „Všechno, co chceš, budeš mít, nešťastníče!“
Ano, bude moci vládnout. Ale v jaké situaci? A komu? Nezaměstnanost bude vysoká, s tendencí k dalšímu růstu. Hospodářská a sociální nejistota zasáhne většinu občanů. Zadlužení země dále poroste, stejně jako počet lidí bez reálné šance na rychlé zlepšení svého života. Lidé znechucení politikou pravicových vlád nebudou mít příliš trpělivosti ani s vládou novou.
Budoucí vláda bude muset sdělit občanům, že vybydlená země nerozkvete ze dne na den. Naopak, oživení ekonomiky i zlepšení služeb státu občanům může trvat i několik let. Mezitím bude třeba přinášet další oběti. Vláda bude muset jasně sdělit, kdo je přinese. Na popularitě jí to nepřidá.
Může být v takové situaci úspěšná, může si udržet potřebnou míru důvěry občanů po celé volební období? Bývalému švédskému sociálně demokratickému předsedovi vlády Göranu Perssonovi se to podařilo, a to hned dvakrát. V letech 1996-2006 vyvedl Švédsko z podobné prohlubující se krize, v jaké se nyní nalézáme my, a dovedl jej na špici zemí zvládajících posléze výborně i dopady globální hospodářské krize. Nutnou podmínkou takového úspěchu byl a zůstává dobře koncipovaný program, prošlý ohněm programové debaty s dalšími k diskusi připravenými politickými stranami, se sociálními partnery, s organizacemi občanského sektoru. Taková diskuse představuje ruku nabídnutou ke spolupráci při přípravě politiky. Jedině tak se z přihlížejících mohou stát partneři, spolutvůrci, případně vykonavatelé. Pokud se ČSSD rozhodne tohoto příkladu následovat, měla by takový program nabídnout k diskusi co nejdříve. Přijít s ním až po volbách by bylo pozdě.
Nabízejí se ale i jiné možnosti. Například klasické vyjednávání o podobě koaličního vládnutí až na základě výsledků voleb. Se všemi negativními důsledky, které s sebou taková situace přináší: handrkování o ministerská křesla pro jednotlivé partaje místo dobře vyjednané a trvale dodržované koaliční dohody o tom, kam a jak vést zemi. Nebo, jak ČSSD doporučuje Miloš Zeman, ustavení menšinové vlády. Najdou se ale politické strany, ochotné čtyři roky sekundovat sociální demokracii u vlády? A pokud ano, za jakou cenu?
Nabídne-li ČSSD podíl na přípravě programu pro budoucí vládnutí dalším politickým subjektům, může se stát faktickým suverénem nejen na levici, ale v celém politickém spektru. Zůstane-li zapouzdřena sama v sobě, nebude schopna pomoci ani zemi, ale ani sobě. Kam směřuješ, ČSSD?
Vyšlo v pátek 19. 4. 2013 na názorové stránce deníku PRÁVO.
Ano, bude moci vládnout. Ale v jaké situaci? A komu? Nezaměstnanost bude vysoká, s tendencí k dalšímu růstu. Hospodářská a sociální nejistota zasáhne většinu občanů. Zadlužení země dále poroste, stejně jako počet lidí bez reálné šance na rychlé zlepšení svého života. Lidé znechucení politikou pravicových vlád nebudou mít příliš trpělivosti ani s vládou novou.
Budoucí vláda bude muset sdělit občanům, že vybydlená země nerozkvete ze dne na den. Naopak, oživení ekonomiky i zlepšení služeb státu občanům může trvat i několik let. Mezitím bude třeba přinášet další oběti. Vláda bude muset jasně sdělit, kdo je přinese. Na popularitě jí to nepřidá.
Může být v takové situaci úspěšná, může si udržet potřebnou míru důvěry občanů po celé volební období? Bývalému švédskému sociálně demokratickému předsedovi vlády Göranu Perssonovi se to podařilo, a to hned dvakrát. V letech 1996-2006 vyvedl Švédsko z podobné prohlubující se krize, v jaké se nyní nalézáme my, a dovedl jej na špici zemí zvládajících posléze výborně i dopady globální hospodářské krize. Nutnou podmínkou takového úspěchu byl a zůstává dobře koncipovaný program, prošlý ohněm programové debaty s dalšími k diskusi připravenými politickými stranami, se sociálními partnery, s organizacemi občanského sektoru. Taková diskuse představuje ruku nabídnutou ke spolupráci při přípravě politiky. Jedině tak se z přihlížejících mohou stát partneři, spolutvůrci, případně vykonavatelé. Pokud se ČSSD rozhodne tohoto příkladu následovat, měla by takový program nabídnout k diskusi co nejdříve. Přijít s ním až po volbách by bylo pozdě.
Nabízejí se ale i jiné možnosti. Například klasické vyjednávání o podobě koaličního vládnutí až na základě výsledků voleb. Se všemi negativními důsledky, které s sebou taková situace přináší: handrkování o ministerská křesla pro jednotlivé partaje místo dobře vyjednané a trvale dodržované koaliční dohody o tom, kam a jak vést zemi. Nebo, jak ČSSD doporučuje Miloš Zeman, ustavení menšinové vlády. Najdou se ale politické strany, ochotné čtyři roky sekundovat sociální demokracii u vlády? A pokud ano, za jakou cenu?
Nabídne-li ČSSD podíl na přípravě programu pro budoucí vládnutí dalším politickým subjektům, může se stát faktickým suverénem nejen na levici, ale v celém politickém spektru. Zůstane-li zapouzdřena sama v sobě, nebude schopna pomoci ani zemi, ale ani sobě. Kam směřuješ, ČSSD?
Vyšlo v pátek 19. 4. 2013 na názorové stránce deníku PRÁVO.