Nutkání udělat lidem, které máme rádi, o Vánocích radost dárky bývá někdy silnější než aktuální tloušťka našich peněženek. O to více, vykukuje-li na nás čertík (okázalé) spotřeby dnes a denně z výkladních skříní, z rozhlasových a televizních reklam – a také, a možná především, z nabídek „rychlých a výhodných“ úvěrů.

Během posledních několika let si mnoho českých domácností, donedávna s tradičním sklonem ke spořivému životu, zvyklo žít na dluh. Vždyť je to tak snadné – desetitisíce na ruku za půl hodiny a jen na občanku, a stovky měsíčně pravidelně ukrajované z platu až kdovíkdy napřesrok…

Zatímco od roku 1995 klesla míra úspor českých domácností z 15 na 5 %, jejich zadluženost ve vztahu k HDP vzrostla v posledních deseti letech z necelých 6 na více než 20 %. Podle náměstka ministra financí Eduarda Janoty dnes naše domácnosti dluží celkem 850 miliard korun (600 miliard na hypotékách na bydlení, zbytek ve spotřebitelských úvěrech). Přitom jen pět procent z těch, kteří se takto zadlužují, se předem přesně seznámí s podmínkami úvěrových smluv, které podepisují. Že nakonec budou muset zaplatit o hodně více, než kolik jim dnes mnohé finanční instituce nabídnou. Jak tvrdě na ně a na jejich rodiny může dopadnout neschopnost úvěry splatit – včetně exekuce a ztráty majetku. Počet exekucí u nás přitom rok od roku roste - v roce 2007 jich bylo už 428 tisíc.

Od jedinců lze jen málokdy očekávat suverénní a odpovědná rozhodnutí. Nicméně stát je před riziky předlužování ani před agresivní reklamou bank a dalších finančních institucí nechrání dostatečně. Jak upozorňuje iniciativa „Stop lichvě“, právní regulace a státní dozor nad chováním tržních subjektů vykazují četné nedostatky. „Legislativní prostředí je divoké a umožňuje reálnou existenci lichvy, kterou stát nepotírá, ale dokonce podporuje“, tvrdí dokonce poslanec Petr Rafaj (ČSSD), předseda podvýboru pro činnost daňové a celní správy rozpočtového výboru Poslanecké směnovny. Ani školy nepřipravují mladé lidi na to, aby se dokázali dobře orientovat na trhu a se svými penězi hospodařit odpovědně v delší časové perspektivě.

Spotřebitelské úvěry čerpají více lidé s nižšími příjmy a s nižším vzděláním. Právě na ty ale také více doléhá propukající ekonomická krize, včetně ohrožení nezaměstnaností.
Poradce guvernéra a ředitel měnové sekce a statistiky České národní banky Tomáš Hovorka uvádí, že míra nesplácení úvěrů by se v roce 2009 mohla zvednout z nynější úrovně okolo tří procent až na 5-6 %. „Stabilitu bankovního sektoru by to ale narušit nemělo“, zaznělo z jeho úst v otázkách Václava Moravce vysílaných ČT 1 dne 21.12. 2008.

Co sice on sám nezmínil, co si lze ale z výše uvedeného snadno odvodit: nedostatečná regulace trhu s hypotéčními a spotřebitelskými úvěry je časovanou sociální bombou, která už v blízké budoucnosti setsakramentsky naruší stabilitu desetitisíců českých a moravských rodin.

Dlužníci, třeste se! A co ty, státe? Šťastné a veselé!