Ekonomická krize a bezpečností situace na konci první dekády 21. století, nástup prezidenta Obamy, program „Green New Deal“ , na kterém se shodly instituce OSN a podpořila je Evropská komise i administrativa Spojených států, příprava post-kjótských dohod a závazky radikálně snižovat emise skleníkových plynů otevřely v druhé dekádě 21. století cestu k celosvětovému rozmachu nových průmyslových odvětví zaměřených na energetické a materiálové úspory a rozvoj obnovitelných energetických zdrojů.

To jsou úvodní pasáže osmého scénáře CESES, který napsala Zuzana Drhová. Je zřejmé, že se zabývala především naším vztahem k životnímu prostředí, způsobem, jakým se bude česká společnost vyrovnávat s ekologickými hrozbami.

V metodologii psaní scénářů se mluví o optimistickém a varovném žánru. Jak byl napsán tento scénář?

O autorčině optimismu svědčí například tento citát: "Díky obecnému tlaku na úspory se podařilo to, čemu v roce 2010 věřil jen málokdo. V roce 2020 byly emise skleníkových plynů o 30 % nižší ve srovnání s rokem 1990 a podíl obnovitelných zdrojů v roce 2025 tvoří 16 % v energetickém mixu. To by se nemohlo podařit bez změny chování firem i domácností, kdy se již léta emise oxidu uhličitého a energetická spotřeba bedlivě sledují na všech úrovních a jsou klíčovými indikátory pro hodnocení všech investičních projektů."

Posléze se ale dočteme i o tom, že ".... k výraznému zlomu došlo po roce 2020, kdy se miliony lidí dávají do pohybu. Dvě těžké sezóny se silnými hurikány a vlny veder a sucha, které způsobily enormní nedostatek pitné vody a vedly k tragickým ztrátám na životech, přispěly k narůstajícímu chaosu a politické nestabilitě v Africe i v jihovýchodní Asii. Chudoba, hlad, nemoci a násilí dosáhly intenzity, kdy vyhánějí miliony lidí z jejich domovů a ženou je na sever. Spouští se tak dominový efekt, kdy se masy dávají do pohybu, a to nejen v postižených oblastech, ale i v prvních „nárazníkových zónách“, kam tito utečenci směřují." A dále: " Po roce 2025 (...) do České republiky poprvé přicházejí v masovém měřítku (...) také lidé chudí, bez jakýchkoliv prostředků i vzdělání. Tito lidé většinou směřují do měst a zejména Praha, Brno, Plzeň či Ostrava se stávají jejich cílovou stanicí. Jejich absorpční kapacita je však menší než počty těch, kteří přicházejí. Znejistěná společnost se před vlnami imigrantů uzavírá, a to přesto, že si už dlouhá léta nedokáže představit zajištění řady služeb, jako je například péče o staré či nemocné, bez pomoci přistěhovalecké a zahraniční pracovní síly. Stačilo jen několik let k tomu, aby se ve městech vytvořily samostatné a uzavřené enklávy, které se odlišují kulturou, jazykem, životním stylem a také přístupem ke zdrojům: ke vzdělání, práci či k sociálním a zdravotním službám. Vytváří se tak napětí, do té doby v české společnosti nezvyklé. Lidé jsou konfrontováni s chudobou, se kterou si neumějí poradit. Atmosféra nejistoty vyvolává násilí, což posiluje projevy rasové nesnášenlivosti."

Je to tedy scénář optimistický nebo varovný? Posuďte sami - celý jej máte k dispozici zde.