Jsou před námi další volby; ty nejzbytečnější ze všech.
O krajích nikdo neví, k čemu vlastně slouží. O Senátu naopak spousta lidí ví, že není vůbec k ničemu.


Přitom právě Senát jako instituce posílil teď před volbami svůj kredit, když jeho nedávno zvolený předseda vycestoval navzdory pohrůžkám a „doporučením“ s velkou delegací na Tchaj-wan… a svým činem přitáhl pozornost světových médií, jakou naší zemi nevěnovala už pěkně dlouhou dobu.
Když se podíváte na kariéru nově se zrodivší politické hvězdy, zjistíte, že Miloš Vystrčil byl čtyři roky hejtmanem Kraje Vysočina a politicky se důkladně otrkal právě v Senátu.
Senát a Kraj ale nejsou jen důležitou líhní politiků.
Kraj má přímý vliv na úroveň středních škol, protože je jejich zřizovatelem. Má důležité místo v oblasti sociální péče, což je jedno z klíčových témat příštích let a dekád v této zemi. A důležitou roli může hrát i v kultuře nebo v oblasti památkové péče, prostě už jen tím, že má k dispozici relativně dost peněz.
Záleží na tom, jakým způsobem své nástroje použije – a tím se dostáváme ke klíčové otázce, kdo s nimi bude disponovat. Tedy k otázce voleb a kandidátů.
Bylo by super, kdybychom mohli kroužkovat Ježíše Krista, Gaia Julia Caesara nebo aspoň T.G.M., ale nikdo takový se mezi kandidáty nenachází.
(Pominu, že i kdyby tam byl, stejně bychom ho nepoznali.)
Našim úkolem naštěstí není zvolit si Spasitele nebo Tatíčka.
Naším úkolem je zkusit vybrat ty nejlepší kandidáty z konkrétní nabídky.
Protože někdo nakonec zvolen bude... a bude tak následně rozhodovat o věcech, které se dotknou i vás, kteří teď na volby hodíte bobek.

Já volit půjdu, protože je to věc stejně samozřejmá jako nakupovat nebo občas doma poklidit. A protože si budu vybírat z nabídky adekvátní místu a době, budu tady u nás volit do Kraje liberální sdružení Spolu pro Moravu. A kroužkovat budu – gestem velmi rozhodným – Michala Doležela, za kterým vidím tolik dobré práce, že prostě chci, aby mohl na krajské úrovni pokračovat.
Michal má významný podíl na tom, že byla oceněna řada bývalých politických vězňů, je autorem metodiky k výuce moderních dějin na středních školách, instaloval Kameny zmizelých nejen v Brně, kde už jich máme více než 200, ale také ve Veselí nad Moravou, Kyjově nebo Moravském Krumlově. Také má na svědomí dotační program na vypracování kvalitních projektových dokumentací k obnově celé řady sokoloven v Jihomoravském kraji.
Je to pořád mladý kluk, má sílu, chuť, ale už také zkušenosti.

Do Senátu se volí v jiném obvodě, než kde bydlím, ale kdybych tu možnost měl, volil bych bez váhání Annu Šabatovou, která za komunistů seděla ve vězení a která na rozdíl od svého následníka jako ombudsmanka chápala, co znamená pomoct lidem, kteří to potřebují.
Nejlepší volbou je pro mě i proto, že na soupisce jinak vidím hlavně stranické kandidáty, kteří nejspíš nebudou zlí lidé, ale nikdy ve svém životě se neprojevili natolik osobitě, abych měl důvod předpokládat, že teď začnou. A Senát je místo, které zvláště v téhle době potřebuje lidsky vyprofilované, silné osobnosti.
Za normálních okolností bych uvažoval i o pirátském kandidátovi. Jiří Kadeřávek se bohužel hned zkraje kampaně rozhodl zaregistrovat si webovou doménu hlavní konkurentky a pak ji skrze tento „chytrý“ tah vydírat a nutit, aby „zvážila své odstoupení“. Což při nejlepší vůli nedokážu vnímat jen jako „politickou neobratnost“.

Pokud jde o každodenní pracovní schůzky, vyzvedávání dětí z kroužků, data a místa autorských čtení, zapisoval jsem si všechno dlouhé roky do červeného notesu formátu A6. Dnes bych už mohl nechat řídit itinerářem virtuálním, ale starýho psa novým kouskům nenaučíš: většinou si své úkoly vytisknu a nosím je celý den v zadní kapse riflí. Nevím, jak to máte vy, ale podstatné je, abyste si mezi své úkoly na tento týden nezapomněli napsat: 2.-3.10. – VOLBY.