„Ku*víte mi byznys, de*ilové!“
Před chvílí šel dole po ulici chlápek (plus mínus čtyřicet) a tohle řval… a pak pokračoval už jen neartikulovaným výronem vzteku, který nedokážu zapsat.
Slyšel jsem to velice dobře, a nejhorší je, že jsem tomu dokonce dobře rozuměl.
Na jaře mně vláda tím, co dělala, připravila o statisíce, teď to můžou být milióny, nemluvě o tom, že nová kniha Evžena Bočka je zdroj příjmů, který živí po zbytek času celé mé nakladatelství.
Já jsem ale kultivovaný jedinec, který dokáže udržet nervy na uzdě.
Řvu jen v duchu, nahlas pouze kladu dotazy.
Nejde o to, že jste ještě před pár dny, pánové, říkali, že žádný úplný lockdown nebude. Ale Zápotocký se taky osobně zaručil, že měna nebude… člověk by neměl politiky chytat za každé slovíčko, které vypustí z úst.
Ale říkali jste i jiné věci, a k těm už má smysl se vrátit.
Například to, že účinek poměrně zásadních omezení přijatých 12. října bude možné vyhodnotit za 14 dní až tři týdny. S ohledem na to, co o fungování koronaviru víme, to znělo logicky, a troufnu si dokonce říct, že to byl správný závěr. Každodenní statistické údaje, které dnes můžeme sledovat a které vás tak děsí, podávají zprávu o něčem, co se dělo a odehrálo před přijetím oněch opatření.
Jinými slovy; zatím nevíme, zda ta opatření byla či nebyla účinná.
Přesto přijímáte opatření nová, drastická, která postihnou mnohem větší část společnosti.
Proč to děláte?
Taky jste tvrdili, že když budeme všichni nosit roušky, mýt si ruce a dodržovat rozestupy, bude to O.K. Už to neplatí?
Já bych řekl, že prostě jen předvádíte, že „nestojí se založenýma rukama“. Kdo takové představení zaplatí, vás nezajímá, protože vy to nebudete.
Ovšem jsou tu i přímější indicie než mé domněnky. Pan Prymula se o víkendu rozčílil, že lidé ta přísná opatření z 12. října nedodržují. Dokonce se nechal slyšet, že mladíci u okýnka s pivem se sdružovali v nepovoleném počtu, a snad dokonce pili to pivo bez roušky.
Kromě toho, ani ty dva tisíce lidí o víkendu na Staromáku si s dodržováním nově nastavených pravidel viditelně nelámaly hlavu. Bodejť! Oni totiž přišli zařvat vládě do ksichtu, že na ty jejich výmysly serou.
Takže vláda v odvetu zavře (mimo jiné) knihkupectví. Odhaduju, že to bude skutečná rána do vazu všem těm „čtenářům“, kteří jí o víkendu ukázali fakáče.
Je evidentní, že vláda nepochopila, nebo nechce chápat, že opakování toho, co jsme dělali před půl rokem, nebude mít stejný efekt jako na jaře. Před půl rokem nikdo nevěděl, co přijde, a všichni pro jistotu šlapali lajnu. Dnes je fenomén Covid 19 zapleten do výrazně jiného kontextu, v němž řada lidí považuje – a bude považovat! – bojkotování vládních nařízení za věc cti, dokonce za velký zápas za svobodu.
Pokud jste, chlapci ze Strakovky, nedokázali zajistit dodržování předchozích nařízení, jak budete vymáhat ta nová? Co uděláte s těmi kamikadze, kteří jsou připraveni za svaté právo nenosit roušky krvácet?
Zatlučete pro jistotu všem dveře prknama?
Slyšel jsem to velice dobře, a nejhorší je, že jsem tomu dokonce dobře rozuměl.
Na jaře mně vláda tím, co dělala, připravila o statisíce, teď to můžou být milióny, nemluvě o tom, že nová kniha Evžena Bočka je zdroj příjmů, který živí po zbytek času celé mé nakladatelství.
Já jsem ale kultivovaný jedinec, který dokáže udržet nervy na uzdě.
Řvu jen v duchu, nahlas pouze kladu dotazy.
Nejde o to, že jste ještě před pár dny, pánové, říkali, že žádný úplný lockdown nebude. Ale Zápotocký se taky osobně zaručil, že měna nebude… člověk by neměl politiky chytat za každé slovíčko, které vypustí z úst.
Ale říkali jste i jiné věci, a k těm už má smysl se vrátit.
Například to, že účinek poměrně zásadních omezení přijatých 12. října bude možné vyhodnotit za 14 dní až tři týdny. S ohledem na to, co o fungování koronaviru víme, to znělo logicky, a troufnu si dokonce říct, že to byl správný závěr. Každodenní statistické údaje, které dnes můžeme sledovat a které vás tak děsí, podávají zprávu o něčem, co se dělo a odehrálo před přijetím oněch opatření.
Jinými slovy; zatím nevíme, zda ta opatření byla či nebyla účinná.
Přesto přijímáte opatření nová, drastická, která postihnou mnohem větší část společnosti.
Proč to děláte?
Taky jste tvrdili, že když budeme všichni nosit roušky, mýt si ruce a dodržovat rozestupy, bude to O.K. Už to neplatí?
Já bych řekl, že prostě jen předvádíte, že „nestojí se založenýma rukama“. Kdo takové představení zaplatí, vás nezajímá, protože vy to nebudete.
Ovšem jsou tu i přímější indicie než mé domněnky. Pan Prymula se o víkendu rozčílil, že lidé ta přísná opatření z 12. října nedodržují. Dokonce se nechal slyšet, že mladíci u okýnka s pivem se sdružovali v nepovoleném počtu, a snad dokonce pili to pivo bez roušky.
Kromě toho, ani ty dva tisíce lidí o víkendu na Staromáku si s dodržováním nově nastavených pravidel viditelně nelámaly hlavu. Bodejť! Oni totiž přišli zařvat vládě do ksichtu, že na ty jejich výmysly serou.
Takže vláda v odvetu zavře (mimo jiné) knihkupectví. Odhaduju, že to bude skutečná rána do vazu všem těm „čtenářům“, kteří jí o víkendu ukázali fakáče.
Je evidentní, že vláda nepochopila, nebo nechce chápat, že opakování toho, co jsme dělali před půl rokem, nebude mít stejný efekt jako na jaře. Před půl rokem nikdo nevěděl, co přijde, a všichni pro jistotu šlapali lajnu. Dnes je fenomén Covid 19 zapleten do výrazně jiného kontextu, v němž řada lidí považuje – a bude považovat! – bojkotování vládních nařízení za věc cti, dokonce za velký zápas za svobodu.
Pokud jste, chlapci ze Strakovky, nedokázali zajistit dodržování předchozích nařízení, jak budete vymáhat ta nová? Co uděláte s těmi kamikadze, kteří jsou připraveni za svaté právo nenosit roušky krvácet?
Zatlučete pro jistotu všem dveře prknama?