Hlavní pozornost dnešního jednání Sněmovny se bude soustředit na hlasování o důvěře vlády Jiřího Rusnoka. Ovšem nemělo by uniknout ani jednání o novele zákona o podporovaných zdrojích, který měl původně sloužit k rozhýbání investic do obnovitelných zdrojů. Ministerstvo průmyslu jej však teď mění tak, že nové šetrné zdroje přijdou v průběhu příštího roku o podporu, ale dál budeme platit dotace pro spalování uhlí a plynu nebo spalovny odpadu. Z obnovitelného zákona se tak de facto stává uhelný odpad. Změna legislativy přitom obsahuje i kontroverzní prodloužení takzvané solární daně, které se vláda nenamáhala ani vysvětlit.

Ministerstvo průmyslu sice škrtá podporu pro nové solární, bioplynové nebo větrné a vodní zdroje a veřejnosti krok představuje jako základní opatření k ochraně výdajů za elektřinu. Jenže bez omezení zůstávají v zákoně dotace pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla, využití druhotných zdrojů energie nebo spoluspalování uhlí s biomasou.

Velká většina energie z kogeneračích zdrojů (společná výroba elektřiny a tepla) přitom vzniká ve velkých zdrojích v průmyslových nebo energetických podnicích a jako zdroj vévodí spalování uhlí nebo zemního plynu. Efektivnější využití paliva je tak stále v jasném konfliktu se škodami na zdraví a krajině v důsledku spalování uhlíkatých paliv.

Současně zůstane prodloužena lhůta pro pobírání dotací za společné spalování uhlí s biomasou, které přitom využívá zejména ČEZ a velké teplárny. Zachování podpory pro elektřinu ze spaloven odpadů je pak naprosto nesystémovým krokem, který povede k plýtvání s cennými surovinami na místo efektivnějšího a levnějšího třídění.

Zastavení dotací pro fosilní zdroje (sic v kogeneračním režimu), spoluspalování uhlí s biomasou a pálení odpadků by uspořilo několik miliard na účtech za elektřinu v kolonce faktury za podporované zdroje. O příčinách, proč se tak nestalo, můžeme spekulovat. Opticky nejasnějším důvodem je propojení řady ministrů v Rusnokově vládě s ocelářským a velkým energetickým byznysem, který získává z těchto tří "špinavých" příležitostí nejvíce.

Naopak zastavení, pomoci pro investice do obnovitelných zdrojů může hrozit, že Česko nemusí naplnit své cíle v navyšování obnovitelných složek do roku 2020. Ministerstvo průmyslu se totiž v důvodové zprávě k zákonu vůbec nenamáhalo nabídnout vyhodnocení plnění českého závazku...



Solární daň za dvě věty
Není to jediná část, kde si autoři novely zákona o podporovaných zdrojích nelámali hlavu s nějakým vysvětlováním. Rusnokova vláda zahrnula do novely také návrh na prodloužení solární daně na celou dobu životnosti fotovoltaických elektráren ve výši 10 procent. V důvodové zprávě k zákonu se o tomto bodu dají najít pouhé dvě věty. Jde přitom o zásadní rozhodnutí, které se dostává do konfliktu s dnešní legislativou i nálezem Ústavního soudu. Rusnokova vláda tak špatně podloženým návrhem riskuje prohru v mezinárodních arbitrážích nebo zrušení celé novely u Ústavního soudu.

Legislativa na podporu obnovitelných zdrojů (zákon 180/2005 Sb., i nový zákon 165/2012 Sb.) vytvořila motivační prostředí pro investice do solárních a dalších obnovitelných zdrojů tak, že investorům zajistila maximálně 15letou návratnost vložených prostředků. Prodloužení solárního odvodu pak právě v rozporu s touto zákonnou garancí i nálezem Ústavního soudu, který (při rozhodování o aktuální solární dani zavedené na tři roky) jasně stanovuje podmínku dodržení 15leté doby návratnosti v odstavci č. 87 svého nálezu ze dne 15. 5. 2012 i s rozhodnutím NSS v téže věci.

Právě aplikace tříletého 26procentního solárního odvodu (v letech 2011-2013) a dalších opatření, jako je například zrušení daňových prázdnin, prodloužení odpisů na 20 let, zavedení dálkové regulace výkonu a nově recyklační poplatky, se dostaly projekty fotovoltaických elektráren výrazně nad zákonem garantovanou 15letou návratnost. Podle platné legislativy (zákon o podporovaných zdrojích) jsou tudíž jakékoliv další úvahy o prodloužení solárního odvodu nepřípustné.

Pokud se dnešní vláda domnívá, že je možné prodloužit solární daň ve výši 10 procent na celou dobu životnosti, měla by to transparentně doložit zveřejněním výpočtů. Dvě věty v důvodové zprávě novely zákona moc otevřenosti neslibují a tak možné, že vláda žádné propočty nemá - a nebo se stydí, že tam má chyby podobně jako Energetický regulační úřad před několika lety. Takový krok však nejen narušuje vládní garance pro rozhýbání investic do obnovitelných zdrojů, ale může být i negativním signálem pro zahraniční investory, kteří by měli zájem o Českou republiku. Vložili byste prostředky do projektu v zemi, kde vláda mění zákony bez průhledného zdůvodnění a komplexní argumentace, proč takovou změnu provádí?