Ministerstvo průmyslu: máme výpočty, tedy vlastně nemáme
Sněmovna dnes hlasuje ve třetím čtení o novele zákona o podporovaných zdrojích. Změna legislativy přitom obsahuje kontroverzní prodloužení takzvané solární daně. Zpětný zásah do zákonem garantovaných práv je dobrou ukázkou zneužití úřední mašinerie, při kterém nejspíše došlo i k oklamání poslanců.
Legislativa na podporu obnovitelných zdrojů vytvořila motivační prostředí pro investice do solární, větrných elektráren a dalších obnovitelných zdrojů tak, že investorům zajistila maximálně 15letou návratnost vložených prostředků. Boom solárních projektů a následný nárůst nákladů na podporu obnovitelných zdrojů vyřešila předešlá vláda zavedením tříleté solární daně, které v letech 2010 až 2013 ubrala více než čtvrtinu státem garantovaných příjmů. Toto opatření obhajovalo ministerstvo průmyslu jako krok, který odčerpá příjmy nad rámec zákona a současně ponechá garanci návratnosti vložených prostředků.
Nová vláda premiéra Rusnoka zařadila do novely zákona o podporovaných zdrojích návrh na prodloužení solární daně ve výši 10 procent na celou dobu životnosti. Nevládní analýzy jasně propočetly, že uvalením solární daně na instalace z let 2009 a 2010 v kombinaci s dalším souborem opatření, jako je například zrušení daňových prázdnin, prodloužení odpisů na 20 let, zavedení dálkové regulace výkonu a nově recyklační poplatky, se dostaly projekty fotovoltaických elektráren výrazně nad zákonem garantovanou 15letou návratnost. Jakékoliv další úvahy o prodloužení solárního odvodu se pak dostávají do příkrého rozporu se zákony i nálezem Ústavního soudu, neboť by došlo k ještě větším zhoršení návratnosti projektů solárních elektráren.
Vláda premiéra Rusnoka ve věci návrhu na prodloužení solární daně vláda stále nezveřejnila žádné propočty návratnosti prokazující dodržení podmínek garantovaných zákonem, ani obhajobu rozporů této úpravy s platnou legislativou a nálezem Ústavního soudu, který se solární daní zabýval loni.
Zástupce ministerstva průmyslu, náměstek Šolc, na pondělním jednání Hospodářského výboru při přemlouvání poslanců pro podporu novely zákona však jasně uvedl, že si jeho ministerstvo i ministerstvo financí udělalo výpočty, které hodnotí dodržení garantované návratnosti (záznam 53 minuta). Součástí důvodové zprávy zaslané poslancům jsou však pouhé dvě, nic neříkající věty. Na webech ministerstev není žádný podobný dokument také k nalezení.
Pouhý den po jednání na Hospodářském výboru jsme dostali od ministerstva průmyslu odpověď na naši žádost o poskytnutí výpočtů a podkladů k návrhu prodloužení solární daně: ministerstvo průmyslu, které má zákon o podporovaných zdrojích ve své gesci, se přiznalo, že „nedisponuje žádným podkladem pro legislativní návrh zákona, jehož obsahem je i prodloužení solárního odvodu.“ (dopis MPO, 13. srpna 2013).

Prodloužení solární daně přitom zasáhne investice v řádu stovek miliard korun. Přijmou-li poslanci prodloužení solární daně, dojde k porušení garantované návratnosti a podle bank se až 30 procentech fotovoltaických elektráren z roku 2010 dostane do vážných problémů, které mohou skončit krachem postižených společností. Až bude stát čelit soudním sporům nebo mezinárodním arbitrážím, za které může mimochodem vydat víc, než kolik vybere na kontroverzní solární dani, bude pozdě hledat potřebné výpočty.
Navíc se zpětným hledáním zásadních dokumentů máme již jednu výrazně negativní zkušenost při pátrání po pokladech pro Ústavní soud ve věci aktuální tříleté solární daně: část výpočtů, které ERÚ vypracoval pro vládu a pro Ústavní soud ohledně 26% solární daně, raději ERÚ ztratil a ke zbytku odmítá cokoliv dalšího komentovat.

Bez ohledu na to, zda si myslíme, že by měla být energetika zelená, uhelná nebo jaderná je bezpodmínečně nutné, aby rozhodování probíhalo naprosto transparentně a byly jasné zodpovědnosti konkrétních úředníků. Česko je snad poslední zemí v EU, které chybí zákon stanovující pravidla pro státní úředníky, které by zavedlo hmotnou zodpovědnost za kroky ve službách státu. Jedno ministerstvo pak může úplně beztrestně v pondělí poslancům tvrdit, že má potřebné výpočty a den na to zaslat dopis, že žádnými propočty nedisponuje.
Legislativa na podporu obnovitelných zdrojů vytvořila motivační prostředí pro investice do solární, větrných elektráren a dalších obnovitelných zdrojů tak, že investorům zajistila maximálně 15letou návratnost vložených prostředků. Boom solárních projektů a následný nárůst nákladů na podporu obnovitelných zdrojů vyřešila předešlá vláda zavedením tříleté solární daně, které v letech 2010 až 2013 ubrala více než čtvrtinu státem garantovaných příjmů. Toto opatření obhajovalo ministerstvo průmyslu jako krok, který odčerpá příjmy nad rámec zákona a současně ponechá garanci návratnosti vložených prostředků.
Nová vláda premiéra Rusnoka zařadila do novely zákona o podporovaných zdrojích návrh na prodloužení solární daně ve výši 10 procent na celou dobu životnosti. Nevládní analýzy jasně propočetly, že uvalením solární daně na instalace z let 2009 a 2010 v kombinaci s dalším souborem opatření, jako je například zrušení daňových prázdnin, prodloužení odpisů na 20 let, zavedení dálkové regulace výkonu a nově recyklační poplatky, se dostaly projekty fotovoltaických elektráren výrazně nad zákonem garantovanou 15letou návratnost. Jakékoliv další úvahy o prodloužení solárního odvodu se pak dostávají do příkrého rozporu se zákony i nálezem Ústavního soudu, neboť by došlo k ještě větším zhoršení návratnosti projektů solárních elektráren.
Vláda premiéra Rusnoka ve věci návrhu na prodloužení solární daně vláda stále nezveřejnila žádné propočty návratnosti prokazující dodržení podmínek garantovaných zákonem, ani obhajobu rozporů této úpravy s platnou legislativou a nálezem Ústavního soudu, který se solární daní zabýval loni.
Zástupce ministerstva průmyslu, náměstek Šolc, na pondělním jednání Hospodářského výboru při přemlouvání poslanců pro podporu novely zákona však jasně uvedl, že si jeho ministerstvo i ministerstvo financí udělalo výpočty, které hodnotí dodržení garantované návratnosti (záznam 53 minuta). Součástí důvodové zprávy zaslané poslancům jsou však pouhé dvě, nic neříkající věty. Na webech ministerstev není žádný podobný dokument také k nalezení.
Pouhý den po jednání na Hospodářském výboru jsme dostali od ministerstva průmyslu odpověď na naši žádost o poskytnutí výpočtů a podkladů k návrhu prodloužení solární daně: ministerstvo průmyslu, které má zákon o podporovaných zdrojích ve své gesci, se přiznalo, že „nedisponuje žádným podkladem pro legislativní návrh zákona, jehož obsahem je i prodloužení solárního odvodu.“ (dopis MPO, 13. srpna 2013).

Prodloužení solární daně přitom zasáhne investice v řádu stovek miliard korun. Přijmou-li poslanci prodloužení solární daně, dojde k porušení garantované návratnosti a podle bank se až 30 procentech fotovoltaických elektráren z roku 2010 dostane do vážných problémů, které mohou skončit krachem postižených společností. Až bude stát čelit soudním sporům nebo mezinárodním arbitrážím, za které může mimochodem vydat víc, než kolik vybere na kontroverzní solární dani, bude pozdě hledat potřebné výpočty.
Navíc se zpětným hledáním zásadních dokumentů máme již jednu výrazně negativní zkušenost při pátrání po pokladech pro Ústavní soud ve věci aktuální tříleté solární daně: část výpočtů, které ERÚ vypracoval pro vládu a pro Ústavní soud ohledně 26% solární daně, raději ERÚ ztratil a ke zbytku odmítá cokoliv dalšího komentovat.

Bez ohledu na to, zda si myslíme, že by měla být energetika zelená, uhelná nebo jaderná je bezpodmínečně nutné, aby rozhodování probíhalo naprosto transparentně a byly jasné zodpovědnosti konkrétních úředníků. Česko je snad poslední zemí v EU, které chybí zákon stanovující pravidla pro státní úředníky, které by zavedlo hmotnou zodpovědnost za kroky ve službách státu. Jedno ministerstvo pak může úplně beztrestně v pondělí poslancům tvrdit, že má potřebné výpočty a den na to zaslat dopis, že žádnými propočty nedisponuje.