Mimo mantinely férové hry
Předsedkyně Energetického regulačního úřadu již několik měsíců patří do skupiny osob, které jsou v hledáčku politice kvůli podezření, že ovlivnila pozastavení prověřování licencí dvou fotovoltaických elektráren. Pokud se tento případ opravdu stal, zaplatili by spotřebitelé elektřiny zbytečně stovky milionů korun. Určité indicie pádnosti vyšetřování můžeme vidět v personálních výměnách na ERÚ po příchodu paní Vitáskové. Odejít prý museli ti, kteří s pozastavením procesu nesouhlasili.
Alena Vitásková má pochopitelně právo na obranu a měli bychom se na ni dívat jako na nevinnou, dokud nevynese soud rozsudek. Přesto je její obrana za hranou slušnosti. V Otázkách Václava Moravce minulý víkend emotivně reagovala slovy: „Je to brutální způsob, jak mě dostat z křesla ERÚ. Další krok už je pouze vražda.“ Snaží se tak zastrašit státního zástupce, vyšetřovatele nebo svědky? Udělat si alibi pro případ, že ji soud uzná vinou? Nevíme. Každopádně si teď musíme položit otázku, zda může na vysokém úředním postě sedět člověk, který nedůvěřuje v nezávislost policie nebo státního zastupitelství. Svá slova totiž Alena Vitásková nepodložila žádnými argumenty nebo důkazy. Přesto odstoupit nehodlá a chce dál vládnout úřadu s ročním rozpočtem téměř 200 milionů korun.
Energetický regulační úřad hraje roli strategického regulátora, na kterém záleží výše našich výdajů za elektřinu nebo plyn. Od nástupu Aleny Vitáskové na post předsedkyně se pověst nezávislého úřadu několikrát zakymácela, když neváhala vyzvat tu k prolomení územních ekologických limitů, tu k podpoře rozšíření Temelína. Kulhá však také expertní rovina.
Například při projednávání tříletého 26procentího solárního odvodu poskytl ERÚ Ústavnímu soudu podklady, které obsahovaly sérii věcných chyb. Když jsme se na úřad obrátili s žádosti o poskytnutí podkladových informací a vysvětlení, odpověděl ERÚ, že klíčový podklad pro ústavní soudce vůbec nemají.
Solární elektrárny jsou obecně oblíbené téma pro Alenu Vitáskovou. Téměř to vypadá, že se s někým vsadila, kolik diskutabilních údajů dostane do veřejné debaty. Nedávno tak přišla předsedkyně Vitásková s odhalením, že 12 až 15 miliard korun z podpory pro solární energetiky odtéká na zahraniční konta. Dokonce neváhala veřejnost postrašit spekulací, že třeba z těchto prostředků můžeme financovat teroristické skupiny. Absurdní argumentace se rozplyne jako dým v momentě, kdy si uvědomíme, že až 80 procent prostředků jde na splácení úvěrů a místo teroristů jednoduše skončí v bankách. Zbytek peněz spolkne servis nebo pojištění. Pod dnešním vedením se tak úřad proměnil ve spíše další politický odbor s vlastním programem, který nehledí na věcnost poskytovaných informací.
Současné nejvyšší vedení ERÚ je tak dobrou ukázkou, že by šéfy klíčových státních úřadů nemělo vybírat na základě politických 'handlů' s mocnými firmami nebo ve formě zákulisních dohod, ale regulérním konkurzem. Jen tak může Česko vybudovat nezávislé úřady. Situace je jasným dokladem, že nám fatálně chybí zákon o státní službě, který by jasně stanovil hmotnou odpovědnost úředníků za jejich rozhodnutí.
****
text je nekrácenou verzí komentáře, který vyšel 5. září v Lidových novinách
Alena Vitásková má pochopitelně právo na obranu a měli bychom se na ni dívat jako na nevinnou, dokud nevynese soud rozsudek. Přesto je její obrana za hranou slušnosti. V Otázkách Václava Moravce minulý víkend emotivně reagovala slovy: „Je to brutální způsob, jak mě dostat z křesla ERÚ. Další krok už je pouze vražda.“ Snaží se tak zastrašit státního zástupce, vyšetřovatele nebo svědky? Udělat si alibi pro případ, že ji soud uzná vinou? Nevíme. Každopádně si teď musíme položit otázku, zda může na vysokém úředním postě sedět člověk, který nedůvěřuje v nezávislost policie nebo státního zastupitelství. Svá slova totiž Alena Vitásková nepodložila žádnými argumenty nebo důkazy. Přesto odstoupit nehodlá a chce dál vládnout úřadu s ročním rozpočtem téměř 200 milionů korun.
Energetický regulační úřad hraje roli strategického regulátora, na kterém záleží výše našich výdajů za elektřinu nebo plyn. Od nástupu Aleny Vitáskové na post předsedkyně se pověst nezávislého úřadu několikrát zakymácela, když neváhala vyzvat tu k prolomení územních ekologických limitů, tu k podpoře rozšíření Temelína. Kulhá však také expertní rovina.
Například při projednávání tříletého 26procentího solárního odvodu poskytl ERÚ Ústavnímu soudu podklady, které obsahovaly sérii věcných chyb. Když jsme se na úřad obrátili s žádosti o poskytnutí podkladových informací a vysvětlení, odpověděl ERÚ, že klíčový podklad pro ústavní soudce vůbec nemají.
Solární elektrárny jsou obecně oblíbené téma pro Alenu Vitáskovou. Téměř to vypadá, že se s někým vsadila, kolik diskutabilních údajů dostane do veřejné debaty. Nedávno tak přišla předsedkyně Vitásková s odhalením, že 12 až 15 miliard korun z podpory pro solární energetiky odtéká na zahraniční konta. Dokonce neváhala veřejnost postrašit spekulací, že třeba z těchto prostředků můžeme financovat teroristické skupiny. Absurdní argumentace se rozplyne jako dým v momentě, kdy si uvědomíme, že až 80 procent prostředků jde na splácení úvěrů a místo teroristů jednoduše skončí v bankách. Zbytek peněz spolkne servis nebo pojištění. Pod dnešním vedením se tak úřad proměnil ve spíše další politický odbor s vlastním programem, který nehledí na věcnost poskytovaných informací.
Současné nejvyšší vedení ERÚ je tak dobrou ukázkou, že by šéfy klíčových státních úřadů nemělo vybírat na základě politických 'handlů' s mocnými firmami nebo ve formě zákulisních dohod, ale regulérním konkurzem. Jen tak může Česko vybudovat nezávislé úřady. Situace je jasným dokladem, že nám fatálně chybí zákon o státní službě, který by jasně stanovil hmotnou odpovědnost úředníků za jejich rozhodnutí.
****
text je nekrácenou verzí komentáře, který vyšel 5. září v Lidových novinách