Vypadá to, že se Česko po letech stagnace novému rozvoji solární energetiky zatím otevře jen částečně. Pomocí investiční podpory, ale na systémový krok vláda (a část poslanců) zatím odvahu nenašla. Proč? Kvůli Karlu Havlíčkovi, ale nejen němu...

Solární panely jsou dnes o 90 % levnější než před 10 lety. Rostou jako houby po dešti nejen Německu, Španělsku, ale také Indii nebo třeba Bangladéši. Často nové solární elektrárny vznikají díky pružnému způsobu podpory pomocí tržní soutěže v aukcích. Stát si řekne kolik by chtěl v daném kole nových solárních (nebo větrný či bioplynových) zdrojů a jaká má být maximální cena dodávané elektřiny do sítě. Zájmci pak nabídnou své projekty a podporu získají jen ty s nejnižší cenou. Jednoduché, transparentní a předvídatelné opatření, které navíc postupně tlačí cenu nových projektů dolů - právě díky tržní soutěži a technologickému pokroku. Je to podpora z veřejných zdrojů, může někdo namítnout. Ano, je. Ovšem současně pomáhají snižovat znečištění ovzduší a právě bez nových zdrojů se uhlí nezbavíme. Ostatně, dotace vláda připravuje i pro nové jaderné reaktory.

Česko bez vize

Poslední březnový den proběhlo klíčové jednání Hospodářského výboru k novele zákona o podporovaných zdrojích. Už druhé a stejně beznadějné. Dvojministr Karel Havlíček odmítl rozšíření vládního návrhu aukční podpory podle principu technologické neutrality. Ministerstvo průmyslu si totiž vybralo, že by Česko mělo podporovat jen větrné parky, vodní elektrárny nebo spalování skládkového plynu. Na solární elektrárny nebo bioplynové stanice se nedostalo. Jenže právě princip výhody aukcí spočívá ve variabilitě: stát (nebo chcete-li přímo vláda) by mohla v budoucnu vyhlašovat jednotlivá kola podpory podle toho, kde bychom v rozvoji obnovitelných zdrojů potřebovali nejvíce zabrat. Nikdo dopředu nediktuje, že měly být aukce jen pro větrníky nebo bioplynky. Jenže když v zákoně nebudou, aukce vyhlásit nepůjde. A nebo se bude muset změnit zákon, což je práce nejméně na dva roky (a podle současných zkušeností ještě déle).

Ministr průmyslu za Hnutí ANO tak svým přístupem zablokoval moderní řešení podpory pro nové obnovitelné zdroje, které je přitom výhodné zejména pro stát a spotřebitele elektřiny. Znovu je třeba připomenout, že právě tržní soutěž o podporu tlačí ceny nových projektů dolů, vláda si bude moct vybrat, kdy a pro jakou technologii a v jakém množství otevře dané soutěže - čímž by se rozhodně vyhnula opakování skokového růstu projektů jako v letech 2009 a 2010. A je to právě Havlíček, který téma politického sehlání v regulaci obnovitelných zdrojů rád zneužívá při své argumentaci vůči podpoře nových projektů obnovitelných zdrojů.

Mimo hlavní proud

Jak ukazuje mapka níže, podporu formou aukcí má řada států v EU včetně Polska. I uhelné Polsko je tedy lepší než Karel Havlíček, který přitom vstupil do politiky s plánem udělat z Česka zemi pro budoucnost. Zřejmě si na rozdíl od drtivé většiny státníků myslí, že zelená energetiky mezi inovace nepatří. Aukční systémy podporují rozvoj zdrojů bez uhlíku třeba také v Albánii nebo Afghánistánu. Může si Česko dovolit být horší než tyhle dva státy? Podle Karla Havlíčka asi klidně ano. Rozvoj solárních a větrných elektráren, bioplynek by do roku 2030 přinesl minimálně 30 tisíc pracovních příležitostí a 7% růst HDP. Můžeme tuhle příležitost nechat ležet ladem? Podle Karla Havlíčka asi klidně ano.


Mapka: srovnání nastavení tržní podpory ve státech EU: Česko patří k zemím, které má tržní podpora podmínky nejhorší nebo přímo nulové.

Návrhy na změnu vládní novely připravili dva poslanci: Marian Jurečka (KDU-ČSL) a Petr Dolínek (ČSSD). Bohužel na jejich logické argumenty Karel Havlíček neslyšel. Současně byli jediní, kteří názoru ministerstva průmyslu oponovali. Pokud se další z přítomných poslanců zapojili do debaty, byly to spíš mimoběžné komentáře (měli potřebu po tisící debatovat o tom, kdo mohl za solární boom nebo pobavili tvrzením, že bioplynky jedou na dřevní štěpku). Další poslanci a poslankyně jednání bohužel promlčeli. Překvapilo, že se do debaty na Hospodářském výboru nezapojili zástupci Pirátů. To je trochu zvláštní, protože tato strana podporuje rychlejší konec uhlí a právě systémově dobře nastavená podpora obnovitelných zdrojů by odklonu od uhlí dost pomohla. Jiní poslanci a poslankyně pak nedorazili vůbec.

Samozřejmě, technická debata o paragrafech není tak atraktivní téma jako spor o stovky miliard pro nový reaktor v Dukovanech. Jenže na rozdíl od reaktoru, který se třeba ani nepostaví, může dobře provedená novela otevřít prostor pro nové solární elektrárny či bioplynové stanice už příští rok. To jsou projekty, které může realizovat každé město, obec, firma nebo domácnost v Česku. Tržně soutěžené podpora je pak jednodušší než možnost podat projekt do operačních programů a motivuje k vyšší efektivitě.

Novelu nyní čeká jednání v rámci druhého čtení. Změny jsou stále ve hře. Šanci zvednout příležitost bude mít nyní celá Sněmovna. Snad ji nemine...