Poučíme se z případu v Břeclavi?
Policie ČR před několika dny zveřejnila výsledky šetření událostí, které byly dosud známy jako napadení patnáctiletého Petra v Břeclavi třemi romskými hochy. Vyšlo najevo, že Petr si svá zranění způsobil vlastní neopatrností bez cizího zavinění.
Je celkem běžné, že děti se v obavách z důsledků některých svých činů raději rodičům nepřiznají nebo zalžou. Není dobře, že to udělal i Petr, ale je to pochopitelné. Mnohem horší však je, že si vymyslel variantu s napadením třemi romskými hochy. Zcela přesně vycítil, že tato varianta bude dostatečně „přijatelná“, neboť perfektně zapadá do protiromských nálad v dnešní společnosti i mediálně hojně prezentované tzv. romské kriminality.
Nenadálý obrat v celém případu je proto mimořádným poučením pro všechny obyvatele České republiky a věřím, že i šancí, jak přestat neúnosně paušalizovat a nevražit vůči všem Romům.
Nehoňme se za senzací
Poučením pro média, že musí svoji práci odvádět pečlivěji a v honbě za senzací nepřijímat bez ověření informace od „napadených“, popř. „anonymně“ od pracovníků institucí. Nepaušalizovat a zdůrazňováním etnicity pachatele nerozdmýchávat společenské averze nejen vůči Romům, ale vůči komukoli. Ale i poučením pro všechny, kteří se mobilizovali do pochodu proti Romům v Břeclavi. Každý z nás má šanci si na tomto případu uvědomit, jak o něm přemýšlel, jaké emoce a případně odsouzení (bez znalosti) v něm vyvolával, aniž by znal konkrétního pachatele „napadení“.
Neklidné břeclavské soužití
Škody v soužití v Břeclavi jsou obrovské. Lidé si stále více myslí, že je zapotřebí se bát všech Romů, už nerozlišují mezi jednotlivci. Romové v Břeclavi cítí nevraživost, nejvíce se to projevuje ve školách, kde romské dívky a chlapci pociťují bezdůvodně mnohem víc odtažitosti od ostatních dětí než dříve. Rozluštění případu je ale také velkou šancí pro břeclavské soužití.
Ukázalo se, jak racionálně a klidně postupovala radnice v čele se starostou Ryšavým a snažila se situaci zklidňovat. Nestrkala hlavu do písku a trpělivě vysvětlovala, jaká opatření na zlepšení bezpečnosti zavede, jaké programy na podporu vzdělávání, volného času a zaměstnanosti zajistí. Ne pro Romy, ne proti Romům, ale pro všechny lidi ve městě.
To každopádně prospěje pocitu bezpečí ve městě, zlepší atmosféru mezi lidmi. Břeclav však do Petrova zranění i po něm zůstává obyčejným českým městem, ve kterém není nebezpečněji než jinde a ve kterém se na dílčí problémy v soužití a bezpečnosti dají relativně snadno a rychle přijímat opatření, aniž by kvůli tomu bylo nutné chodit do ulic a volat „cikáni do plynu“.
Komentář byl uveřejněn 28. května 2012 v Lidových novinách.
Je celkem běžné, že děti se v obavách z důsledků některých svých činů raději rodičům nepřiznají nebo zalžou. Není dobře, že to udělal i Petr, ale je to pochopitelné. Mnohem horší však je, že si vymyslel variantu s napadením třemi romskými hochy. Zcela přesně vycítil, že tato varianta bude dostatečně „přijatelná“, neboť perfektně zapadá do protiromských nálad v dnešní společnosti i mediálně hojně prezentované tzv. romské kriminality.
Nenadálý obrat v celém případu je proto mimořádným poučením pro všechny obyvatele České republiky a věřím, že i šancí, jak přestat neúnosně paušalizovat a nevražit vůči všem Romům.
Nehoňme se za senzací
Poučením pro média, že musí svoji práci odvádět pečlivěji a v honbě za senzací nepřijímat bez ověření informace od „napadených“, popř. „anonymně“ od pracovníků institucí. Nepaušalizovat a zdůrazňováním etnicity pachatele nerozdmýchávat společenské averze nejen vůči Romům, ale vůči komukoli. Ale i poučením pro všechny, kteří se mobilizovali do pochodu proti Romům v Břeclavi. Každý z nás má šanci si na tomto případu uvědomit, jak o něm přemýšlel, jaké emoce a případně odsouzení (bez znalosti) v něm vyvolával, aniž by znal konkrétního pachatele „napadení“.
Neklidné břeclavské soužití
Škody v soužití v Břeclavi jsou obrovské. Lidé si stále více myslí, že je zapotřebí se bát všech Romů, už nerozlišují mezi jednotlivci. Romové v Břeclavi cítí nevraživost, nejvíce se to projevuje ve školách, kde romské dívky a chlapci pociťují bezdůvodně mnohem víc odtažitosti od ostatních dětí než dříve. Rozluštění případu je ale také velkou šancí pro břeclavské soužití.
Ukázalo se, jak racionálně a klidně postupovala radnice v čele se starostou Ryšavým a snažila se situaci zklidňovat. Nestrkala hlavu do písku a trpělivě vysvětlovala, jaká opatření na zlepšení bezpečnosti zavede, jaké programy na podporu vzdělávání, volného času a zaměstnanosti zajistí. Ne pro Romy, ne proti Romům, ale pro všechny lidi ve městě.
To každopádně prospěje pocitu bezpečí ve městě, zlepší atmosféru mezi lidmi. Břeclav však do Petrova zranění i po něm zůstává obyčejným českým městem, ve kterém není nebezpečněji než jinde a ve kterém se na dílčí problémy v soužití a bezpečnosti dají relativně snadno a rychle přijímat opatření, aniž by kvůli tomu bylo nutné chodit do ulic a volat „cikáni do plynu“.
Komentář byl uveřejněn 28. května 2012 v Lidových novinách.