Výzkumy veřejného mínění opakovaně ukazují, že drtivá většina lidí si nepřeje Romy za sousedy. Většina zároveň dodává: romské děti musí dosáhnout na dobré vzdělání. Je to jediná šance na zlepšení soužití pro další generace. Šance, že za dvacet let nám naše děti (a za čtyřicet naši vnuci) nebudou vyčítat, že jsme pro zlepšení soužití nic neudělali.

Právě ohledně vzdělávání Romů v Česku přinesly poslední týdny řadu zásadních zpráv (ombudsman, Člověk v tísni, FRA – evropská Agentura pro základní práva). Jejich obsah je silně znepokojivý. Zjištění ombudsmana velmi věrohodná. Použil dvě různé metody a obě ukazují téměř shodné výsledky – 32, resp. 35 procent dětí v praktických (dříve zvláštních) školách pro lehce mentálně postižené jsou Romové. To je o pět, resp. osm procent více, než vyplynulo z šetření společnosti GaC pro ministerstvo školství před třemi lety! Při značné velikosti vzorků v obou šetřeních přitom nelze rozdíl svalovat na statistickou odchylku. Výzkum naopak jasně říká, že romských dětí, které se nedostanou do normálních škol, přibývá.

Romizace praktických škol

Ombudsman také poskládal data o celkových počtech praktických škol a dětí v nich. Od roku 1990 do roku 2005 se jejich počet snížil v podstatě o polovinu (novější data nejsou k dispozici, ministerstvo je neeviduje). To může znamenat, že praktické školy se stále více „romizují“, tedy že v nich ubývá ostatních, „neromských“ žáků. V krajích, kde je nejvíce sociálně vyloučených lokalit (Ústecký, Karlovarský a Moravskoslezský), je podle ombudsmanova výzkumu ve třídách praktických škol romského původu celá polovina dětí! Při volné interpretaci výsledků to může znamenat, že dvě ze tří dětí z vyloučených lokalit končí v praktických třídách!

Školy pro lehce mentálně postižené (LMP) děti se postupně stávají školami pro Romy. Nejen ombudsman přitom poukazuje na velmi dobře známý fakt – v žádné populaci (tedy ani romské) nikdy nikde na světě nebyl zaznamenán vyšší výskyt LMP než tři procenta.

Zhruba ve stejné době jako ombudsman přišel poradní orgán Evropské unie FRA se závěry rozsáhlé studie o sociálním vyloučení Romů v Evropě. V mnoha ukazatelích čeští Romové vykazují lepší než průměrné výsledky (například v zaměstnanosti dospělých). Průšvih nastává v porovnání s Evropou v přístupu na trh práce u mládeže do 24 let. Celých 77 procent mladých českých Romů nikdy nepracovalo, což je nejvíce v Evropě. Důvodů je celá řada a mezi hlavní patří skutečnost, že na trhu práce není o nekvalifikované absolventy z učilišť nebo základních škol, kteří se navíc ani nemohou vykázat předchozí praxí, téměř žádný zájem.

Výsledek studie FRA dokládá fatální neúspěšnost vzdělávání podstatné části romských dětí, jejich absolutní nekonkurenceschopnost a de facto neuplatnitelnost na trhu práce. Pokud se tento trend nepodaří zvrátit, bude se problém se stárnutím romské populace dále prohlubovat a bude mít katastrofální důsledky na celkovou nezaměstnanost Romů v Česku.

Ze zvlášťky na pracák

Suchá řeč čísel má i svou lidskou stránku: včera jsem v jedné z lokalit, kde agentura pracuje, hovořil s mladými Romy. Říkali: Nejdřív jsme byli rádi, že můžeme chodit do „zvlášťky“. Bylo to sice příjemnější, učitelé měli nižší nároky a škola nás moc nestresovala. Nikdy jsme ale nesehnali žádnou práci a teď jsme už šest let na „pracáku“. Bylo znát, že litují promarněné šance. Na některých z nich bylo vidět i to, že už to pomalu vzdávají a nevidí pro sebe do budoucna žádnou perspektivu.

Vzdělávací „dráha“ každého dítěte (tedy budoucí šance sehnat práci a být úspěšný) se rozebíhá již v předškolním věku a tady je zpráva FRA rovněž nekompromisní: romské děti chodí u nás málo do mateřských školek. Zatímco nějakou formou předškolní přípravy prochází přes 70 procent dětí z majoritní populace,u Romů je to jen něco přes 30 procent. Tento nepoměr je v Česku ve srovnání s ostatními zeměmi Evropy mimořádně velký. Problémem je u nás samozřejmě kapacita mateřinek a malá motivace rodičů je tam posílat. Už tady se celý problém neúspěšného vzdělávání Romů nastartovává a v základních školách a učilištích se „pouze“ prohlubuje.

Pohled do „terénu“ přitom jasně říká, že ve městech, kde se podařilo zvýšit kapacity mateřských škol, v běžných základkách sedí vedle sebe děti z většinové i romské populace a fungují terénní pracovníci (kteří upřímně řečeno musí často podporovat a suplovat motivaci některých romských rodičů děti do školy pravidelně posílat), vykazují romské děti dobré studijní výsledky a rodičům ani dětem z majority to nepřijde divné!

Pozitivní význam společného vzdělávání všech dětí konečně jasně potvrzuje i rozsáhlý výzkum společnosti Člověk v tísni na středních školách. Ten ukazuje alarmující věc: za největší problém považuje polovina studentů soužití většiny s Romy. Zároveň ale říká, že mnohem častěji to jako problém vidí gymnazisté, kteří „romský problém“ znají spíše zprostředkovaně (z médií, od rodičů), než studenti učilišť, kde se běžně děti z většinové populace a Romové potkávají.
Dat, jež potvrzují neblahou realitu, máme v poslední době více než dost. Je nejvyšší čas je přestat zpochybňovat a naopak se z příkladů dobré praxe vzdělávání (nejen) Romů společně s ostatními dětmi poučit a učinit z nich základ přeměny české vzdělávací soustavy.

Komentář byl publikovaný 21. června 2012 v Lidových novinách.