Před lety jsem se se svými dětmi účastnil organizovaného autobusového zájezdu po Českém Švýcarsku. Když jsme sjížděli z Rynartic do Jetřichovic, kousek od Trpasličí skály se ozvala rána vzadu od podvozku.
„Píchli jsme pravé zadní kolo,“ konstatoval znalecky jeden cestující sedící nad zadní nápravou, asi automechanik.
Ve veřejném prostoru se rozšířila diskuse, zda byl pláč pana Písaříka na tiskové konferenci k problémům firem Bohemia Energy hereckým výkonem nebo skutečným vyjádřením pocitů. Domnívám se, že máme často potřebu trivializovat chování člověka a redukovat jeho motivace na prvoplánové cíle typu zisk nebo moc. Obávám se, že skutečnost bývá mnohem komplikovanější.
Mám za to, že naše dosavadní zkušenosti s pandemií ukazují, že se náš národ osvědčil ve dvou krajních pandemických situacích – (i) v době téměr úplných lockdownů (loňské i letošní jaro) a (ii) nepřekvapivě v době rozvolnění (loňské i letošní léto). V dobách různých mezifází však byla mnohá opatření ignorována, zesměšňována a na rozdíl od zahraničí v podstatě nedodržována. Reálně je tak trvale dodržováno pouze nošení roušek nebo respirátorů v MHD, v obchodech a v úředních budovách, byť i tam na základě vlastního pozorování sleduji jisté rozvolňování v závislosti na vzdálenosti od Prahy.
Zdá se mi zjevné, že o tom, jak se bude pandemie vyvíjet následující covidovou sezonu a zda se obejdeme bez lockdownu, rozhodne především to, jestli budeme umět najít taková vyvážená částečná opatření, která udrží šíření viru v rozumných mezích, a zda budeme schopni tato částečná opatření dodržovat. Hledání takové rovnováhy nebude jednoduché tím spíše, že vláda chytrá řešení neumí. Naopak ji vždy šla dobře jen plošná a jednoduchá opatření typu zavíraní škol.
Přibližně před 14 dny dostal můj otec (75+) od ministerstva zdravotnictví SMS, kde mu bylo sděleno, že má nárok na třetí dávku očkování proti covidu a že se má obrátit na svého praktického lékaře. Pan doktor nejenže nevěděl, že se tyto SMS rozesílají, ale ani neměl, čím by své pacienty naočkoval…