K dnešnímu dni je očkováno podle ministerstva zdravotnictví 57 % naší populace. Covidová čísla se zhoršují a je evidentní, že nejjednodušší a nejlevnější řešením zastavení další exploze pandemických problémů je očkování. Nicméně značná část našich spoluobčanů tato fakta stále zpochybňuje. Chci v pěti logických krocích naznačit, proč si myslím, že se mýlí.

Aby mi bylo rozuměno – jsem toho názoru, že o tom, co si kdo nechá stříknout do těla, by si měl každý rozhodnout sám. Rozhodně tedy nejsme příznivec povinného očkování. Na druhou stranu si myslím, že ve veřejném prostoru stále nezaznívají jasně a hlasitě všechny argumenty pro očkování, což může být důvodem toho, proč máme tak málo naočkovaných a proč nám počet naočkovaných nestoupá.
Mám za to, že ke správnému rozhodnutí vede pět nekomplikovaných logických myšlenkových kroků.

KROK 1 – Předpoklad : Pandemie Covid je vážný problém našeho světa, který ještě neskončil

Čísla obětí pandemie jsou všeobecně známá. Prakticky každého pandemie nějak poškodila a omezila. Enormně se nám zvýšila úmrtnost obyvatelstva (v některých týdnech umíralo dvakrát více lidí než je v Česku obvyklé), nemocnice byly přeplněné, děti nechodily do škol, spousta provozů byla uzavřena, hospodářské škody jsou nedozírné. Tyto skutečnosti jsou evidentní a nějakým způsobem je ve svém reálné životě mohl spatřit každý z nás.

Přesto se najdou tací, kteří si myslí, že pandemie je výsledkem nějakého spiknutí, že jde jen o mediální pěnu, že si ji snad elita (politici, novináři, lékaři, farmaceutické firmy) vymýšlí a že je tedy možno ji ignorovat. Obávám se, že tito lidé sedí v jiném kině a tam sledují jiný film, než je naše realita (počty zemřelých nelze okecat).

Covid není jen problém zdravotnický, sociální a ekonomický, ale v individuálním smyslu je to i (a možná především) problém zdraví každého z nás. Jakkoli to není nějaká superzávažná nemoc, není třeba ji brát na lehkou váhu. Covidem jsem si prošel loni v prosinci, průběh jsem měl řekněme středně těžký (nebo středně lehký), v ohrožení života jsem nebyl, nicméně vím, že bych si to nechtěl zopakovat. Pár dní mi bylo fakt špatně a vědomí toho, že to nemám zcela ve svých rukou a že musím doufat, že to moje tělo zvládne, nebylo nic příjemného. Svou fyzickou kondici jsem na předcovidovou úroveň dodnes nedostal.

KROK 2 – Předpoklad: Vakcíny fungují

Všechny výzkumy a informace ukazují, že vakcíny fungují. Ano, nefungují na 100 %, ale tak nefungují žádné vakcíny (a v podstatě nic na tomhle světě). Vakcína proti chřipce běžně vykazuje účinnost 60 % a přesto se po desetiletí používá. Ti, kteří zpochybňují účinnost vakcín, zpravidla vykazují základní matematické nedostatky. Argumenty typu „i očkovaný se může nakazit“ nebo „i očkovaný může šířit covid“ nedávají smysl, pokud nejsou viděny v širších číslech.

Nejsem lékař, v podstatě nerozumím definici účinnosti vakcín. Ale ze zveřejněných čísel vyplývá, že vakcíny snižují možnost nakažení nebo hospitalizace 4x až 9x (podle různých zdrojů). A to přeci není málo. Pokud totiž máme aktuálně 57 % očkovaných, reprodukční číslo R v úrovni 1,25 a budeme pracovat s dolní hranicí intervalu účinnosti, pak jednoduchým matematickým propočtem lze snadno zjistit, že by stačilo 75 % očkovaných, abychom při stávajících proticovidových opatřeních stlačili číslo R na 0,95 a tím pandemii začali zastavovat.

Letos na jaře mi vyprávěl manažer jedné z farmaceutických firem vyrábějící jednu ze schválených vakcín, jak jejich hlavní manažeři prodávají zaměstnanecké akcie svého zaměstnavatele. Důvodem byly obavy, že v rámci stamilionu aplikací očkovací látky lze předpokládat jednotky případů s velmi vážnými vedlejšími účinky. Manažeři se báli, že se toto bude medializovat a že to povede k poklesu akcií jejich firmy. Nyní je zjevné, že se nic takového neděje, vedlejší účinky jsou ve vztahu k počtu použití vakcín v podstatě zanedbatelné. Rychle vyvinuté a schválené vakcíny tak lze považovat za velký úspěch západního světa, jeho racionálního přístupu k objektivní realitě a jeho ekonomického systému.

KROK 3 – První (sobecký) důvod k očkování – individuální zdravotní stav

Prvním důvodem k očkování by pro každého člověka měla být snaha sebe ochránit před nakažením se covidem. Ve Velké Británii při 79 % proočkovanosti dospělých zemřelo pouze 1,72 % očkovaných. Z toho vyplývá, že očkování tak snižuje šanci na úmrtí na Covid až dvěstěkrát.

Toto je ryze sobecký důvod k očkování, do určité míry lze ovšem respektovat, že se někdo nechce očkovat a často i s doporučením svého lékaře předpokládá, že pokud covid dostane, tak bude mít lehký průběh a žádné komplikace. Moje osobní zkušenost je jiná (viz výše), ale někteří lidé mají asi jiný sklon k riziku než já.

Speciální skupinou lidí jsou lidé s prodělaným onemocněním a s protilátkami. Zatím jsem se nedovtípil, proč u nás nejsou protilátky uznávány, matně tuším, že na tom není mezi odborníky shoda. Na druhou stranu jsem slyšel názory odborníků (epidemiologů, virologů), že zdaleka nejlepší ochrana proti covidu je kombinace protilátek a očkování.

KROK 4 – Druhý (nesobecký) důvod k očkování – příspěvek k omezení šíření viru ve společnosti

Druhým důvodem k očkování je skutečnost, že pokud se naočkuji, snížím tak schopnost viru se přese mne šířit dále. Americká vládní zdravotní agentura CDC vydala studii, že mRNA vakcíny snižují riziko nákazy u plně naočkovaných jedinců o 91 %. Pokud se nenakazím, nemohu šířit nemoc dále. Tento důvod tedy bezprostředně nesouvisí jen s mým zdravím, ale se snížením šance, že nakazím kohokoli dalšího (tedy nejen své příbuzné, ale třeba i cizí lidi v MHD). Tím nebudu podporovat, aby se vir šířil dále. Tak svým malým dílem přispěju třeba k tomu, že nebude nutné, abychom nutili děti sedět ve škole v rouškách, lokálně zavírat kina a divadla nebo v dalším kole hotely a restaurace a že nám ve finále nebude hrozit třeba další celostátní lockdown. Potenciální nedozírné ekonomické školy vyjeví svou absurditu tehdy, pokud si uvědomíme, že jedna dávka vakcíny je násobně levnější než jeden PCR test.

Osobně mám pocit, že mnoho osobních lékařů mých neočkovaných známých tento argument společenské odpovědnosti vůbec nebere v úvahu. Lepší příklady fachidiocie těžko pohledat.
V této souvislosti je zajímavé, že na žebříčku proočkovanosti států EU jsou nejvýše srovnány západní státy EU a teprve pod nimi se seskupily východní státy EU (mírnou útěchou nám může být, že mezi nimi jsme třetí za Litvou a Maďarskem). Zdá se mi tak, že k západním státům máme především v tomto chápání celospolečenské odpovědnosti každého z nás stále ještě daleko.

KROK 5 – Třetí (globální) důvod k očkování – omezení mutace viru

To, že by vir zmutoval zrovna v České republice, která má málo obyvatel, není právě nejpravděpodobnější. Nicméně v případě, že projdeme i v další zimě nějaký většími vlnami covidu, což bohužel nelze vyloučit, pak budeme jak zpola naočkovaný národ dle epidemiologů ideální laboratoří pro vir covidu k mutaci. Jak vysvětlil biochemik Jan Trnka v podcastu Českého rozhlasu Vinohradská 12, nacházíme se v nejhorší možné situaci, kdy vir je díky mnoha očkovaným lidem zahnán do kouta a díky mnoha neočkovaným lidem má stále mnoho úrodné půdy, kde se může množit a mutovat. Pokud by k mutaci došlo, pak by nám nezbylo než doufat, že nová mutace nebude příliš nebezpečnější než aktuální mutace delta a že proti ní budou stávající vakcíny ještě aspoň nějak fungovat.

ZÁVĚR – co z toho všeho plyne

Nejsem žádný extrémní příznivec očkování. Proti chřipce jsme se nechal očkovat jen 3x v životě (potřetí letos), své syny jsme nechali naočkovat defacto jen povinnými očkovacími látkami (nyní jsou už plnoletí, takže o očkování proti covidu se rozhodovali sami-jsou naočkovaní). Rozumím námitkám, že jde o nové, dlouhodobě neověřené vakcíny. Ale přijde mi, že pokud dám na jednu misku vah neočkování se a zvýšené riziko prodělání covidu (s nemalou šancí na těžký průběh) a na druhou misku vah očkování a jeho možné vedlejší účinky, pak prostě není co řešit.