Kognitivní schopnost lidského mozku je postavena na porovnávání s tím, co už se událo. Odhadnout kvalitativně novou událost dost dobře nelze. Schopnost predikce má prostě své limity.
A proto mají lidé tendenci si dopředu stanovovat hypotézy a těch se držet. Příklady:
Iránské drony Šahíd 136 jsou nebezpečná a relativně levná zařízení. Působí Ukrajincům problémy, ale ne takového rozměru, aby to ovlivnilo průběh války. Ukrajinská úspěšnost v jejich sestřelování je kolem 70% a dále poroste. Šahíd navíc není stavěn pro útoky na města, ale pro zásahy statických vojenských cílů. Ty se ale Rusům moc trefovat nedaří.
Limity mají i samotné vztahy Iránu s Ruskem. Nejsou postaveny na žádné velké důvěře. Tu a tam obě země spojí síly. Perská kultura je ale o dost jiná než ta asiatsko-ruská. Irán prostě už léta na různých kolbištích testuje, kam až může zajít. A proto využil i boj na Ukrajině jako příležitost. Iránské testování je ale nebezpečné z hlediska iránských regionálních ambicí a též z důvodu nebezpečí jaderné proliferace. Proto bude dobře, když se prostor pro Teherán na Ukrajině zase rychle zavře.
Ruská válka na Ukrajině bude mít dopady na globální bezpečnostní uspořádání, stejně jako bude mít vliv na podobu budoucího válčení. Soupeření mocností zůstane i po jejím ukončení rozhodujícím faktorem světové politiky. Bez ohledu na to, že Severoatlantická aliance je obranným uskupením zaměřeným primárně na obranu vlastního teritoria, bude muset najít svou roli v globálním soupeření mocností. Nenajde-li, sníží to výrazně relevanci Aliance pro Spojené státy, a to bez ohledu na to, kdo sedí v Bílém domě. Evropa by měla usilovat o takzvanou „strategickou autonomii“ v oblasti technologií a kriticky důležitých surovin, avšak v oblasti bezpečnostně-vojenské musí být evropským imperativem dosažení maximální možné míry komplementarity s USA. V této souvislosti je relevantní podívat se podrobněji na blízkost ruské a čínské vojenské doktríny a strategie. Ovlivní totiž postavení Evropy ve světě.
Rusko včera potvrdilo to, o čem jsem psal v mém posledním článku ve Forum 24.
Nehodlá užít na Ukrajině taktickou jadernou zbraň. Jedním z mnoha důvodů je to, že po jejím nasazení nejste nadále schopni udržet eskalační iniciativu. Nejste schopni garantovat, že na protikrok oponenta odpovíte dalším stoupáním po tzv. eskalačním žebříku. Oním protikrokem přitom nemusí být jen drtivá konvenční odpověď Západu. Ten protikrok udělají sami Ukrajinci. Tím, že budou i po ruském útoku jadernou zbraní nadále bojovat, jak včera po setkání s vojáky i civilisty v Mykolaivské oblasti uvedl v pořadu 90’Čt 24 Marek Hilšer. Rusko by pak prostě nemělo kam jít dál.