Jako mnozí jiní přispěvatelé na blogy Aktuálně.cz jsem ani já nemohl odolat a nevyjádřit se svým dílem našemu, nyní již odcházejícímu, prezidentu Václavu Klausovi (a je mi jasné, že již po této větě Adam B. Bartoš žhaví klávesnici).

Bez ohledu na můj osobní pohled na osobu Václava Klause, který je pro tento článek samozřejmě irelevantní (ten pohled, ne Václav Klaus), mě vždy překvapovalo, že VK jako člověk snažící se působit tak seriózně, důstojně a státnicky se obklopuje figurami tak absurdními, jako jsou Ladislav Jakl či Petr Hájek. Pochopitelně těžko můžeme například Petru Hájkovi vytýkat, že nenávidí Václava Havla zřejmě až za hrob (já si třeba zase moc nepotrpím na žemlovku či brokolici), ale prohlašovat Havla za inkarnaci antikrista? Opravdu? Když jsem na toto téma nedávno vedl debatu s jedním svým známým z právního světa, upozornil mě, že lidé jako Jakl a Hájek patří ještě k těm méně zajímavým postavám, které obklopují Václava Klause, a upozornil mě na prezidentův „tým právních a legislativních konzultantů“, o nichž existuje obskurní zmínka kdesi v temných análech prezidentského webu Hrad.cz.

Po otevření tohoto seznamu mi doslova poklesla čelist. Tým poradců se sice sešel v roce 2003, ale přesto byla ruka pana prezidenta opravdu neomylná. Rád bych tedy v rámci tohoto blogu čtenářům přiblížil některé z osobností, které si Václav Klaus zvolil za konzultanty, jejichž úkolem bylo „pomáhat formulovat postoje k právní a legislativní agendě“ a především „předat prezidentu republiky podněty k návrhům na jmenování ústavních soudců“.

Začněme prof. Václavem Pavlíčkem – k němu nemohu říci o mnoho více, než že jsem měl v nedávné době příležitost podílet se na redakci nového vydání jeho mohutného kompendia Ústavní právo a státověda. Jinak mi o něm není známo víceméně nic dalšího, než že vyučuje ústavní právo na PF UK.

Mezi jména, která mě zaujala na první pohled, dále patří především Milan Kindl a Jaroslav Zachariáš, které veřejnost zná především z aféry kolem Fakulty práv Západočeské univerzity. Připomínám, že aféra začala zjištěním, že disertační práce proděkana plzeňských práv Ivana Tomažiče (jehož školitelem byl Kindl a oponentem Zachariáš) byla plagiátem. Oba jsou též personálně spojeni s Vysokou školou v Karlových Varech (VŠKV). Vedle Tomažiče patřili mezi Kindlovy a Zachariášovy studenty i mnozí prominenti – za všechny zmiňme např. jména jako Marek Benda, Stanislav Gross (který na VŠKV dělal asistenta), Milan Jančík, Ivana Řápková a Jan Harangozzo (o nich později).

Dalšími známými osobami mezi prezidentovými poradci jsou bezpochyby Jiří Pospíšil (mimochodem student plzeňské fakulty práv), kterého známe především díky jeho dlouhé snaze odvolat vrchního státního zástupce Rampulu (kterého dříve sám dosadil...), a zejména Jaroslav Bureš. Ten (krom obligátního členství v KSČ, kam vstoupil v roce 1986) zastával především funkci ministra spravedlnosti v Zemanově vládě a známé bylo též Burešovo jmenování Václavem Klausem na místopředsedu Nejvyššího soudu, které po dlouhé právní bitvě zrušil až Ústavní soud. Za velmi zajímavé považuji Burešovo angažmá v ministerské funkci ve prospěch tenisty Milana Šrejbera, černého sponzora ODS v 90. letech, obviněného toho času z tunelování investičních fondů.

Tím byla má paměť na jména víceméně vyčerpána, ale dosavadní výsledky mi připadaly natolik inspirující, že jsem se rozhodl podrobit průzkumu i zbylé osoby z prezidentova týmu. Pokud mi při prvním pohledu na prezidentovy poradce poklesla čelist, tentokrát spadla až na podlahu.

První výsledky jsou méně zajímavé: Vladimír Baláš, další plzeňský pedagog, který na této slovutné insituci byl dokonce svého času děkanem, působil také, podobně jako Kindl, Zachariáš a Jan Bárta, v Ústavu státu a práva. Z tohoto ústavu pochází též prof. Jan Kříž, jež byl podle serveru iDnes veden jako agent StB stejně jako Dušan Tříska.

U dalších jmen však jen přechází zrak. Karel Muzikář patří mezi právníky, jejichž advokátní kanceláře získávají velmi lukrativní zakázky na právní služby pro některé státní instituce (samozřejmě bez výběrových řízení). Také je to velmi dobrý známý pražského exprimátora Pavla Béma a figuruje mezi účastníky oslavy ve Žlutých lázních, na které se objevila společnost skutečně z nejvybranějších (za všechny např. Milan Jančík, Roman Janoušek, Richard Háva nebo Jan Kočka).

Pokud bychom řekli, že další Klausův poradce Zdeněk Sovák, je osobou velmi kontroverzní, byl by to nemístný eufemismus. Krom toho, že opisoval a řídil opilý, měl především i úzké kontakty s Jaroslavem Větrovcem, který měl Sovákovi pomáhat s ututláním jeho nehody, a dokonce půjčovat automobil. Jaroslav Větrovec přitom figuruje jako jeden z hlavních aktérů v aféře konkursního soudce Berky a měl i korumpovat vrcholné činitele NBÚ.

Zde se nám kruh děsivě uzavírá. Vladislav Větrovec byl údajně v kontaktu s Klausovým poradcem Milanem Kindlem ohledně titulu výše zmíněného Jana Harangozza, který vystudoval plzeňská práva za dva měsíce... Jaroslav Větrovec však ohledně stíhání Klausova poradce Sováka podle policejních odposlechů kontaktoval i... Klausova poradce Karla Muzikáře ohledně toho, zda by se věc mohla dostat až k prezidentovi (vedle Karla Muzikáře je v článku zmíněn i kdosi jménem Souček – toto příjmení má i jeden z prezidentových poradců). Další zajímavou souvislost zmiňuje ve svém blogu Jan Urban, totiž že Berka v minimálně v jednom případě jmenoval jako správkyni konkurzní podstaty i další zmíněnou plzeňskou rychlostudentku Ivanu Řápkovou.

Policejní odposlechy, které zveřejnily Britské listy, pak naznačují i na setkání Jaroslava Větrovce s dalším z prezidentových poradců – Janem Sváčkem. Ten je předsedou Městského soudu v Praze a byl i Klausovým kandidátem do Ústavního soudu. Senát jej však zamítl kvůli komunistické minulosti a kontaktům s pražským lobbistou Hrdličkou.

Z osobností, které si prezident Václav Klaus vybral jako své poradce pro oblast práva, tedy poněkud přechází zrak.

pozn. autora: Dovolil jsem si ještě dodatečně provést v tomto blogu nějaké kosmetické změny, hlavně odstranění perexu, který se zbytečně dubluje se zbytkem textu.