Blíží se dvacáté čtvrté výročí 17. listopadu a shodou okolností se několik týdnů před tímto výročím, na které tolik občanů nedá dopustit, konají volby do Poslanecké sněmovny ČR, událost, kterou plytký slovník novinářských floskulí označuje také za svátek – svátek demokracie. Přesto v tento „svátek demokracie“, konající se téměř 24 let po „vítězství demokracie“ na komunistickou totalitou, je naprosto neuvěřitelné procento lidí zcela odhodláno jít k volbám a hodit hlas komunistům. Pojďme se podívat na to, proč je to špatný nápad.

Proč nevolit komunisty z ANO 2011
Tato strana založená Andrejem Babišem, ze spisů StB známým spíše pod krycím jménem agent Bureš, se jeví být přímým ideovým následníkem bývalých Věcí veřejných. Podobně jako Vít Bárta i Andrej „Bureš“ Babiš si je dobře vědom zásadních problémů ČR a nečiní mu problém vytvořit lákavý populistický program (byť občas s určitými vadami na kráse – viz např. problematika zdravotnických poplatků). Podezření však budí fakt, že Babišovy koncerny jsou velkými příjemci různých dotací především v souvislosti s biopalivy. Stejně tak je zvláštní, že Babišovy politické ambice se probudily až v době, kdy zemi opanovala skupina jemu nenakloněná, zatímco v době, kdy sponsoroval agenturu spojenou s Šárkou Grossovou, manželkou expremiéra Stanislava Grosse, či když mu vláda ČSSD přiklepla Unipetrol ač měla nabídky o miliardy vyšší. Andrej Babiš pak začíná o vstupu do politiky uvažovat až za vlády premiéra Marka Dalíka, kdy korupční provise narostly „o tři nuly“ (čímž asi Andrej Babiš chtěl naznačit, že už jsou drahé i na člověka jeho kalibru?).

Osobně za hodné pozornosti také považuji, že Andrej Babiš patřil mezi typické kariérní komunisty, a ať slovenský soud dopadne jakkoliv, podezření ze spolupráce s komunistickou StB bude opravdu těžké zahladit. Přeci jen představa, že StB si na Andreje Babiše jen tak vedla fiktivní spis důvěrníka a posléze agenta, je poněkud zvláštní... snad to bylo v rámci persekuce jeho rodiny? nebo snad šlo o konspiraci jak Andreje Babiše diskreditovat po případném imperialistickém převratu? Pak by se nabízela otázka, proč bylo hlavní tělo spisu během převratu zničeno – pamětníci revoluční doby si vzpomenou, že tou dobou se bojovalo prakticky o každou stránku a pálily se důležité a kompromitující spisy důležitých agentů, nikoliv složky nějakých přícmrdů, kteří vlastně byli jen tak kolem. A samozřejmě netřeba dodávat předlistopadové angažmá Andreje Babiše v oblasti zahraničního obchodu, exklusivního oboru vyhrazeného nejvěrnějším a nejspolehlivějším estébákům.

Proč nevolit komunisty z ČSSD
Volební průzkumy ukazují, že se SocDem stane volebním vítězem, čímž potvrdí mou nikterak převratnou hypotézu cyklického uvažování českého voliče, podle níž momentální hlavní pravicová či levicová strana má vyhrazena právě dvě volební období, z nichž během druhého se pravidelně rozsype pod tíhou neuvěřitelných korupčních skandálů a je nahrazena v mesianistickém vytržerní akvarijních rybiček spásnou protistranou, na jejíž srovnatelné korupční skandály se mezitím zapomnělo. Stejně jako se před osmi lety zapomnělo na černé financování a privatisační skandály klausovské ODS a k moci se dostal prázdný a dutý svazák topol, nyní zapomínáme pod vlivem naprosto absurdních afér vlády Petra „Nagye“ Nečase zapomínáme na korupční skandály vlád ČSSD (z těch nejdůležitějších zmiňme např. již zmíněný Grossův byt, dálnice D47, Harrachov Michala „Kakao“ Krause, aféra Olovo či připravovaná vražda novinářky ve spojitosti s Českým domem v Moskvě) stejně jako na její ochotnou spolupráci se soupeři „z prava“ (Zemanovo zametení polistopadových privatisačních afér pod koberec, společné a nerozdělné rozkrádání evropských fondů na krajích, úřadech a ministerstvech atd.).

Vedle samotných korupčních afér je pak ČSSD nabízí minimální obměnu a vytvořila si kastu profesionálních politiků, kteří nikdy nepoznali skutečný život a práci, ale putují od veřejné funkce k funkci. Tato socialistická továrna na dědky je významnou reminiscencí na předlistopadové pořádky a fungování KSČ, jakož i jedním z důvodů proč odlištěný režim bylo třeba jako nereformovatelný svrhnout. Důležité není vzdělání, kvalifikace, um, ale čistě ideologická věrnost a stranické zásluhy – za všechny stačí příklad duumvirát socialistických koregentů Sobotky (který obhájil právnický titul u stranického kolegy Koudelky, jednoho z autorů Klausovy lednové amnestie a od svých 26 let sedí v parlamentu ) a Haška (který obhájil doktorát práv na podezřelé slovenské fakultě Sládkovičovo vedenou stranickým kolegou Mojmírem Mamojkou, dodnes nezveřejnil rigorosní práci v politických funkcích, jejichž je sběratelem, se pohybuje od 22 let ).

Proč nevolit komunisty z Hlavu vzhůru
Toto neuvěřitelné uskupení řadím do svého osobního výběru crème de la crème. Tuto koalici ochotných vládnout (kdykoliv, kdekoliv, čemukoliv a s kýmkoliv) vede věrná svazačka Jana Bobošíková, kandidátka snad do všech funkcí za jakoukoliv stranu ochotnou vyjádřit podporu. Na jedné straně bourá Euvropskou unii jako socialistický blok a bojuje za českou suverenitu, na straně druhé kandiduje za Komunistickou stranu na presidentku České republiky. Její polistopadová práce proti české demokracii však začala už ke konci 90. let, kdy se společně s ostatními členy proklausovského křídla pokusila ovládnout zpravodajství České televize a málem se jí podařilo urychlit úpadek nezávislosti českých médií o několik let.

Rétorikou pak strana působí jako karikatura na komunistický režim 50. let. Nacionalistický zápal střídají erupce uctívání Václava Klause, v němž se reinkarnují kulty osobnosti stejné doby. Václav Klaus zde podobně jako např. Josef Stalin representuje sakrální figuru, kdesi v pozadí a ve výšinách, nedotknutelnou a vzdálenou, jejíž pouhá momentální posvátná přítomnost dodává legitimitu vedení lokální stranické buňky. Jeho slova jsou zdrojem axiomů, o nichž se nepochybuje, jakkoliv směšný je jejich obsah. Amnestie tunelářů a kamarádů pak je aktem svrchovaného milosrdenství a „nastavením zrcadla“ neschopné justici. Z kladných stránek sdružení však nelze nezmínit, že jde o zábavný spolek fakticky demaskující, jakými existencemi se je jinak za každých okolností distingovaně působící Václav Klaus ve své psychopatické touze po uctívání ochoten obklopit.

Proč nevolit komunisty z KSČM
Komunisté z KSČM patří nejspíše mezi ty nešťastníky, kteří dostali před listopadovým převratem příkaz držet vybudované posice KSČ a setrvat v nich, ať se děje, co se děje, zatímco ostatní sovětští agenti připravovali převzetí moci, čemuž nasvědčuje např. tajemné historie tzv. Kabinetu prognóz AVČR, který byl nejspíš založen z pokynu odcházejícího šéfa KGB Jurije Andropova sovětskými agenty, kteří v něm dále pracovali, včetně takových špiček, jako byl Karel Köcher. Ten zaměstnával skupinu velezajímavých individuí, která nejenže před listopadem 1989 požívala nepochopitelných výhod (např studium v Itálii a v USA), studium programu MBA na Katolické universitě v Lovani nebo mezinárodní studia v Ženevě), ale jejíž aktivity jsou zajímavé především po osudném listopadu. Část těchto individuí (Dyba, Ježek, Klaus) založila stranu jménem ODS a podařilo se jí ovládnoutpravicovou část ideologického spektra za podpory ODA významně ovlivněné prognostikem Dlouhým. Jiná část (Komárek, Zeman) naopak obnovila činost Sociální demokracie a vytvořila mocenský blok levicový. Zbývá tak třetí významná skupina (Dolejš a Ransdorf), jež patrně „pro jistotu“ (nebo odvedení pozornosti?) udržuje kontinuitu staré KSČ. Tyto skupiny ovládaly každou polistopadovou vládu a z jejich řad vzešli oba presidenti...

Odhlédneme-li od temných konspirací, zjistíme však, že i KSČM se musela modernisovat a přijmout některé modernější nástroje polistopadové politiky. Například co se týče financování, komunisté plně adoptovali zavedené metody politického sponsoringu výměnou za podporu navrhovanému zákonu – přesto však je vidět z jejich strany jistá nezkušenost, když fingovanou nabídku úplatku učiněnou všem stranám soudruh Dolejš otevřeně přijal. Podobně se nechal nachytat exposlanec a pozdější asistent poslankyně TOP 09 Schejbalové Ladislav Šustr, jakož do jisté míry i lidovec Čeněk Milota. Dolejšovo postavení úplatkářskou aférou výrazně neutrpělo, lze tedy očekávat, že v případě zvolení s KSČM zapojí do tzv. „standardních demokratických procesů“, jak je etablovaly ostatní polistopadové strany.

Proč nevolit komunisty z KDU-ČSL
Uvědomuji si, že zde má paralela poněkud pokulhává – řadit Lidovce ke komunistům prostě nesedí. Mnohem spíše se podobají jakési civilisovanější a propracovanější versi hnutí Jany Bobošíkové – křesťanská koalice ochotných vládnou kdykoliv, kdekoliv, čemukoliv a s kýmkoliv (včetně těch komunistů, s nimiž Lidovci 40 let tvořili tzv. Národní frontu), a to pod záminkou moderace či umírňování a zklidňování hlavních vládních stran, což je patrně lidovecký eufemismus pro vražení kudly do zad, kdykoliv je k tomu vhodná příležitost z hlediska volebních preferencí.

Z hlediska korupce pak Lidovci mohou směle soupeřit s velkými stranami – za vše připomeňme aféry z Ministerstva obrany, které bylo Lidovcům svěřeno coby léno během divokých 90. let a posléze opět za Dalíkovy vlády, předražený projekt dálničního mýtného prosazeného lidoveckým ministrem Šimonovským, a konečně též solární byznys, kde proti všem očekáváním nenajdeme podnikající Zelené, nýbrž opět podnikající Lidovce...

Proč nevolit komunisty z LEV 21
Tomuto sdružení šéfuje Jiří Paroubek, úspěšný spisovatel, někdejší obávaný krutovládce Restaurací a jídelen a kandidát StB s krycím jménem Roko. Za jeho působení v ČSSD vyvrcholilo období napojení na různá nechvalně známá uskupení. Připomeňme Paroubkovo zvláštní angažmá v kause Pandurů jakož i prapodivné vazby na rodinu Kočkových. Obecně pak Paroubkovy vazby směřují spíše do Prahy, kde (ač je olomoucký rodák) od roku 1998 jako náměstek primátora pro finanční záležitosti.

Proč nevolit komunisty z ODS
Skandály tohoto dítka Václava Klause snad nemá cenu ani vyčíslovat, šlo by o materiál do několika samostatných blogů věnovaných jednotlivým vládám. Za všechny připomeňme LTO, plánované tunelování podniků bank a podniků bývalými estébáky a pracovníky zahraničního obchodu či černé financování z konce 90. let či z méně dávné doby kausy Toskánsko, Opencard, ROP, IZIP a konečně stále aktuální totální šílenství Nečasovy vlády, ve které nebyl jediný ministr za ODS nebyl zatížen podezřením z korupce či spojení s tzv. kmotry.

Podobně jako ČSSD se i tento pohrobek Kabinetu prognóz AVČR stal příslovečnou továrnou na dědky – profesionální politiky, které není možné dostat z veřejných funkcí a které nikdy nezasáhl praktický život. Zářným příkladem je lžidoktor Marek Benda, poslanec od roku 1990. Dalším znepokojivým rysem strany pak je určitá rostoucí státovědná uvědomělost a otevřený příklon k uvažování omezujícímu praktické aspekty občanských svobod. Příkladem za všechny budiž např. návrh náhubkového zákona již zmíněného právního experta Marka Bendy, či naprosto ďábelský projev exministra dona Pabla Blažka, ve kterém byl v podstatě oficiálně vyjádřen zájem na ukončení demokratisačních procesů, transparentnosti a na zavedení klidu na práci pro Stranu a vládu.

Proč nevolit komunisty z SPOZ
Další člen mého osobního výběru crème de la crème. Tento fanklub Miloše Zemana, přezdívaný znalci mazlivě jako Strana přátel organisovaného zločinu, staví na podobných (byť podstatně civilisovanějších) základech jako zmíněné hnutí Hlavu vzhůru – základem je tedy rovněž kult osobnosti, kterou je tentokrát Miloš Zeman. Tato strana, založená exposlancem KSČ (té původní) a přítelem Františka Mrázka Miroslavem Šloufem, v podstatě sama přiznala, že nemá žádný vlastní program, ale vše se řídí přáními a mocenskými zájmy Pana Presidenta. SPOZ je pak krásnou demonstrací, jak ilusorní je pojem „nové strany“ na české politické scéně – ačkoliv vznikla až koncem roku 2009, na její vrub lze přičíst řadu korupčních skandálů vlád ČSSD, zaviněných nynějšími členy Zemanovců (za všechny zmiňme Schlingovo dítě dálnici D47 či machinace na Pozemkovém fondu kandidáta StB Jana Fencla).

Proč nevolit komunisty z SSO
Třetí člen elitní skupiny crème de la crème. Podobně jako u SPOZ jde původně o poměrně civilisovaný kult osobnosti Václava Klause přetavený v politickou stranu, která si však nyní již začíná uvědomovat, že ze spojování s člověkem Klausova formátu bude, ve světle nedávných událostí, vytřískat politický kapitál stále těžší a těžší. Uvažování SSO v podstatě odpovídá klausovskému tržnímu komsomolství (či jak s oblibou říkám, tržnímu ekologismu), které se nachází kdesi mezi neoliberalismem a anarchokapitalismem. Toto učení zdánlivě nepřekonatelně nesmiřitelné s jakoukoliv formou socialismu, či dokonce komunismu, však vykazuje při hlubším zkoumání velmi podobné myšlenkové pochody, které provázejí samotný základ komunistického učení – marxismus. Vyznačuje se podobným zbožštěním ekonomie, kterou vsazuje na trůn mezi vědami a podřizuje jí veškeré uvažování. Podobně jako marxismus společnost redukuje do socio-ekonomických procesů podléhajících mechanickým pravidlům srovnatelným s přírodními zákony – neoliberalismus jim říká „trh“ (který je třeba za každou cenu chránit a kterému je třeba sloužit – proto tržní ekologismus), zatímco marxismus je nazývá dialektickým materialismem. Hlavní odlišnost mezi oběma ideologiemi pak spočívá v tom, zda obsahují spíše prvek kolektivismu či naopak egoistického redukcionismu. Myšlení podřizující vše toliko trhu a ekonomickým aktivitám pak není ničím jiným než odrazem marxistické myšlenky základny a nadstavby (o příbuznosti uvažování svědčí i to, s jakou snadností bývalí kovaní komunisté po převratu přešli na neoliberální myšlení).

U Strany svobodných občanů se toto ideologické spojení projevuje nejvíce ze všech zmíněných stran. O tom svědčí především tolik typické klausovské neporozumění pojmu „svobody“, kterou SSO v podstatě redukuje toliko na svobodu v oblasti ekonomických aktivit, zatímco všechny ostatní aspekty v podstatě ignoruje. Stačí se ostatně podívat, jaké lidi tato strana láká a podporuje – za všechny zmiňme například kariérního komunistu Miroslava Ševčíka (studenta zahraničního obchodu, kterého režim vyslal na studia do Vídně...), z poslední doby známého především snahou vyloučit vzpurného doktoranda ze studií a údajnými estébáckými metodami vedení fakulty; dále pak nelze opomenout spolupráci s takovými milovníky svobody, jako byl Ladislav Bátora, kandidát SSO do Evropského parlamentu Michal Semín či kandidát na presidenta republika a rovněž signatář manifestu DOST Ladislav Jakl.

Proč nevolit komunisty z TOP 09
Tato strana si svůj vstup do mého výboru crème de la crème zasloužila tím, že se jí podařilo vycucnout tu nejčernější špínu a jed pocházející ze Strany lidové a ještě k nim přidat svůj vlastní speciální dotek smrti. Navzdory tomu, že jde pouze o příslovečný nový bordel se starýma… se starým osazenstvem, se TOP 09 podařilo přesvědčit veřejnost (za mohutné podpory novinářských patolízalů), že jsou novou stranou. Skutečný vůdce strany Miroslav Kalousek, kterému se (opět za mohutné podpory novinářských patolízalů) úspěšně daří schovávat se za svého spícího maňáska Karla Schwarzenberga (jenž nás tak špičkově representuje v zahraničí), patří mezi nejtemnější postavy české politiky. Do ní se dostal už svým vstupem do Národní fronty v roce 1985, což mu zřejmě ihned po převratu otevřelo dveře do vyšší politiky. Vyčíslovat afér Miroslava Kalouska je stejně nemožné jako vyčíslení afér ODS… za všechny zmiňme jeho panování na Ministerstvu vnitra, kde se mu připisuje odpovědnost za řadu zakázek odkloněných pro různé kamarády (zejména zbrojaře Hávu), neutuchající podpora hazardu a odpovědnost za vybudování nefunkčního kontrolního systém pro evropské dotace umožňujícího rozkrádání ve velkém. Konečně také nesmíme zapomenout Kalouskův osobní pokus zašlou slávu bývalé Národní fronty obnovit, když byl ochoten v roce 2006 přistoupit na dohodu o spolupráci ČSSD, KSČM a KDU-ČSL.

O komoušském stylu uvažování pak svědčí i fysické napadení občana, pokusy o ovlivňování policejního vyšetřování či zabraňování přístupu do funkcí kvůli osobním politickým názorům. Co se funkcí týče, má Kalousek tendence obklopovat se opravdu zvláštními existencemi, počínaje exministrem Kočárníkem a jeho bývalým náměstkem Klakem, kteří figurovali v aféře LTO, přes odsouzené daňové podvodníky až např. po Martina Bartáka, podezřelého z korupce na Ministerstvu obrany.

Pochopitelně TOP 09 netvoří pouze Miroslav Kalousek, nesmíme zapomenout například na takové odborníky jako Jaromír Drábek, který přiděloval lukrativní zakázky z MPSV bez výběrového řízení (jedním z beneficiářů byl např. otec Kristýny Kočí… lze se jen domnívat, zda zakázka přišla jako odměna za rozbití konkurenčních VV zevnitř), či intelektuální giganty typu Vlasty Parkanové či Aleny Hanákové.


Považuji tak za naprosto neuvěřitelné, že téměř čtvrtstoletí po Sametové revoluci získávají všichni tito komunisté, svazáci a estébáci kolem 80 až 90 % volebních preference a hrozí, že jako v předchozích obdobích opět zcela ovládnou Poslaneckou sněmovnu. Pochopitelně podíváme-li se na zbývající konkurenci, nikterak úžasné možnosti se nám neskýtají – představa, že za pár dní bude ve sněmovně zasedat Okamurův Úsvit populismu a demagogie či „Pravý Blok - strana za ODVOLATELNOST politiků, NÍZKÉ daně, MINIMALIZACI byrokracie, SPRAVEDLIVOU justici, REFERENDA a PŘÍMOU demokracii WWW.CIBULKA.NET“ je srovnatelně otřesná, ale nelze tvrdit, že alternativy neexistují.

Naše země se nachází na okraji propasti, korupce nejenže potápí státní finance a přibližuje nás k tolikrát zmiňovaným strašákům jako Řecko, Španělsko či Itálie, ale též ohrožuje naše občanské svobody. Zjišťujeme, že proti některým lidem není možné vyhrát soudní spor, přístup k veřejným funkcím nezávisí na kvalifikaci a zásluhách, ale na stranické příslušnosti a konexích. Soukromé osoby si objednávají nejen práci policie, ale dokoncei i vojenského zpravodajství. Uděláme tedy smělý krok v před, nebo je na čase změnit směr?