Dostupné bydlení jako téma pražských komunálních voleb
Dostupnost bydlení se stalo jedním z hlavních témat letošních komunálních voleb v Praze. V situaci, kdy poptávka po bydlení v metropoli výrazně převyšuje nabídku, zpřísnily se podmínky pro žadatele o hypotéku, povolování nové bytové výstavby trvá dlouhé roky a ceny bytů proto vytrvale rostou, je to pochopitelné. V tomto článku se kriticky zamýšlím nad řešeními, které favorité pražských komunálek předkládají ve svých programech a proslovech.
Favorité voleb?
Můžeme-li věřit průzkumům volebních preferencí, velmi vysokou šanci uspět ve volbách do Zastupitelstva hl. m. Prahy má ODS, Piráti, ANO 2011, “Spojené síly” (TOP 09 + STAN + KDU-ČSL) a Praha sobě. Zaměřím se proto na těchto pět volebních uskupení.
Povolování výstavby
Všechna tato volební uskupení se shodují, že proces povolování výstavby trvá v Praze neúměrně dlouho. V předvolební rétorice hnutí ANO nebo ODS se významný díl viny přisuzuje ekologickým (zeleným) aktivistům brojícím proti téměř jakékoliv zástavbě. Nepřímo říkají, že je tomu třeba zamezit prostřednictvím legislativních opatření. ANO a ODS také ve shodě se “Spojenými silami” navrhují zřízení jednoho centrálního stavebního úřadu pro “velké stavby”. Jenže bude-li pokračovat trend zřejmý již z nedávné novely stavebního zákona, mohou vést snahy eliminovat obstrukce chronických stěžovatelů k významnému omezení práva běžných obyvatel ovlivňovat stavební rozvoj ve svém okolí.
Výstavba uvnitř města
Mezi porovnávanými stranami a hnutími panuje také shoda na tom, že bytová výstavba by měla být realizována především na nevyužívaných pozemcích uvnitř města - tzv. brownfieldech. Rozdíl lze spatřovat v míře povolení stavidel pro tuto nepochybně potřebnou výstavbu. Zatímco ODS a ANO hlasitě volají po zrušení stavebních uzávěr, “Spojené síly” ve svém programu mluví o vytipování a “odblokování” vhodných pozemků pro bytovou výstavbu. Praha sobě zdůrazňuje, že “stávající obyvatelé nesmí přijít o kvalitu svého životního prostředí” a Piráti v souvislosti s transformací brownfieldů hovoří o potřebě koncepce s důrazem na podporu sociální soudržnosti.
Pozitivní je, že se ve volebních programech hnutí ANO, Pirátů a Prahy sobě objevují úvahy nejen o efektivním nakládání s bytovým fondem v majetku města, ale také o odkupu prázdných a chátrajících objektů v centru Prahy městem a jejich využití pro potřeby dostupného bydlení.
Zvýšení objemu bytové výstavby
Je výslovně zmíněno v programu hnutí ANO, které přichází se smělou vizí výstavby 140 000 bytů do roku 2030. Tj. bezmála 12 000 bytů ročně. Podobně kandidát ODS na primátora Bohuslav Svoboda uvedl, že v Praze je potřeba stavět 10 000 bytů ročně, aby došlo k postupnému usměrnění nerovnováhy mezi poptávkou a nabídkou. V obou případech se jedná o (více než) dvojnásobek počtu nových bytů, které v posledních letech získaly stavební povolení (cca 5000/rok). “Spojené síly” uvádějí, že jejich cílem je, aby se v Praze vybudovalo 6-8 tisíc bytů ročně a stejný počet bytů byl zrekonstruován. Volební programy Pirátů a Prahy sobě podobný kvantitativní indikátor nezmiňují.
Alternativy ke komerční výstavbě
Volební programy Pirátů, Prahy sobě a “Spojených sil” vyjadřují podporu modelům bytové výstavby, které by mohly představovat alternativu k dosud dominantní komerční výstavbě bytů na prodej, ale i k možnosti města jako stavebníka. Hovoří o podpoře družstevní bytové výstavby, výstavby realizované neziskovými organizacemi nebo malými skupinami zájemců o bydlení (Baugruppen). V případě všech těchto scénářů můžeme najít příklady dobré praxe v zahraničí. Od proklamativního záměru k realizaci ovšem povede dlouhá cesta, na níž bude nutné (1) jasným, transparentním způsobem stanovit nástroje podpory těchto alternativních modelů, a to tak, aby (2) nebylo možné tyto formy podpory napadnout pro porušení rovnosti účastníků na trhu dle platné evropské legislativy. Nejvíce to platí pro družstevní výstavbu.
Hnutí ANO by nechalo bytovou výstavbu na developerech, chce ale, aby nejméně 5 % bytů z každého projektu prodali za nákladové ceny městu a a u každého projektu vybudovali odpovídající občanskou vybavenost. Zde vyvstává neméně složitá otázka, kdo a jakým způsobem bude určovat “nákladovou cenu”. Možná ani není třeba dodávat, kam investor, resp. developer promítne tento vícenáklad. Pochopitelně jej rozpustí do ceny ostatních bytů, které budou prodávány za tržní ceny.
Pomoc žadatelům o hypotéky
Výrazným bodem kampaně “Spojených sil” je pomoc žadatelům, kteří v důsledku zpřísnění podmínek těsně nezískají hypotéku na vyhovující byt. Město by podle návrhu “Spojených sil” fungovalo jako garant splácení té části hypotečního úvěru, na kterou by příslušní žadatelé v důsledku přísnějších pravidel nedosáhli. Další regulaci hypoték, která snižuje dostupnost bydlení pro příslušníky střední třídy, v obecné rovině odmítá také ODS. Velmi podobné opatření jako “Spojené síly pro Prahu” pak navrhuje například volební program ODS pro Prahu 6, čímž chce podpořit především mladé rodiny “starousedlíků”, aby nebyly nuceny opustit domovskou městskou část: “Pro mladé lidi ve věku 18‒36 let, kteří na Šestce minimálně patnáct let bydlí, je tu řešení: Šestka si vezme půjčku za ně. Pro mladé lidi z Šestky budou platit podmínky tak, jako kdyby opatření České národní banky neexistovala. Pokud jinde nezískají hypotéku, bude stačit pouze 10 % ceny nemovitosti. Šestka na sebe vezme kreditní riziko.” Tato konzervativní cesta, motivovaná snahou zbytečně nezasahovat do fungování trhu, má ovšem také své úskalí. Některým rodinám skutečně pomůže získat vytoužený byt, nevede však sama o sobě ke kýženému snížení ceny bytů v Praze. Pouze se na části zisku stavebního investora/developera a banky poskytující hypoteční úvěr bude podílet z veřejných zdrojů město.
Závěrem
Výčet předvolebních témat týkajících se dostupnosti bydlení v Praze rozhodně není v tomto textu vyčerpávající. Účelem článku také není poskytnout čtenářům návod, jakou stranu mají nebo nemají volit. Cílem je podpořit diskusi o dostupnosti bydlení a zasadit jí do širších souvislostí. V případě zájmu o další informace k tomuto tématu doporučuji navštívit informační web www.affordablehousing.cz.
Favorité voleb?
Můžeme-li věřit průzkumům volebních preferencí, velmi vysokou šanci uspět ve volbách do Zastupitelstva hl. m. Prahy má ODS, Piráti, ANO 2011, “Spojené síly” (TOP 09 + STAN + KDU-ČSL) a Praha sobě. Zaměřím se proto na těchto pět volebních uskupení.
Povolování výstavby
Všechna tato volební uskupení se shodují, že proces povolování výstavby trvá v Praze neúměrně dlouho. V předvolební rétorice hnutí ANO nebo ODS se významný díl viny přisuzuje ekologickým (zeleným) aktivistům brojícím proti téměř jakékoliv zástavbě. Nepřímo říkají, že je tomu třeba zamezit prostřednictvím legislativních opatření. ANO a ODS také ve shodě se “Spojenými silami” navrhují zřízení jednoho centrálního stavebního úřadu pro “velké stavby”. Jenže bude-li pokračovat trend zřejmý již z nedávné novely stavebního zákona, mohou vést snahy eliminovat obstrukce chronických stěžovatelů k významnému omezení práva běžných obyvatel ovlivňovat stavební rozvoj ve svém okolí.
Výstavba uvnitř města
Mezi porovnávanými stranami a hnutími panuje také shoda na tom, že bytová výstavba by měla být realizována především na nevyužívaných pozemcích uvnitř města - tzv. brownfieldech. Rozdíl lze spatřovat v míře povolení stavidel pro tuto nepochybně potřebnou výstavbu. Zatímco ODS a ANO hlasitě volají po zrušení stavebních uzávěr, “Spojené síly” ve svém programu mluví o vytipování a “odblokování” vhodných pozemků pro bytovou výstavbu. Praha sobě zdůrazňuje, že “stávající obyvatelé nesmí přijít o kvalitu svého životního prostředí” a Piráti v souvislosti s transformací brownfieldů hovoří o potřebě koncepce s důrazem na podporu sociální soudržnosti.
Pozitivní je, že se ve volebních programech hnutí ANO, Pirátů a Prahy sobě objevují úvahy nejen o efektivním nakládání s bytovým fondem v majetku města, ale také o odkupu prázdných a chátrajících objektů v centru Prahy městem a jejich využití pro potřeby dostupného bydlení.
Zvýšení objemu bytové výstavby
Je výslovně zmíněno v programu hnutí ANO, které přichází se smělou vizí výstavby 140 000 bytů do roku 2030. Tj. bezmála 12 000 bytů ročně. Podobně kandidát ODS na primátora Bohuslav Svoboda uvedl, že v Praze je potřeba stavět 10 000 bytů ročně, aby došlo k postupnému usměrnění nerovnováhy mezi poptávkou a nabídkou. V obou případech se jedná o (více než) dvojnásobek počtu nových bytů, které v posledních letech získaly stavební povolení (cca 5000/rok). “Spojené síly” uvádějí, že jejich cílem je, aby se v Praze vybudovalo 6-8 tisíc bytů ročně a stejný počet bytů byl zrekonstruován. Volební programy Pirátů a Prahy sobě podobný kvantitativní indikátor nezmiňují.
Alternativy ke komerční výstavbě
Volební programy Pirátů, Prahy sobě a “Spojených sil” vyjadřují podporu modelům bytové výstavby, které by mohly představovat alternativu k dosud dominantní komerční výstavbě bytů na prodej, ale i k možnosti města jako stavebníka. Hovoří o podpoře družstevní bytové výstavby, výstavby realizované neziskovými organizacemi nebo malými skupinami zájemců o bydlení (Baugruppen). V případě všech těchto scénářů můžeme najít příklady dobré praxe v zahraničí. Od proklamativního záměru k realizaci ovšem povede dlouhá cesta, na níž bude nutné (1) jasným, transparentním způsobem stanovit nástroje podpory těchto alternativních modelů, a to tak, aby (2) nebylo možné tyto formy podpory napadnout pro porušení rovnosti účastníků na trhu dle platné evropské legislativy. Nejvíce to platí pro družstevní výstavbu.
Hnutí ANO by nechalo bytovou výstavbu na developerech, chce ale, aby nejméně 5 % bytů z každého projektu prodali za nákladové ceny městu a a u každého projektu vybudovali odpovídající občanskou vybavenost. Zde vyvstává neméně složitá otázka, kdo a jakým způsobem bude určovat “nákladovou cenu”. Možná ani není třeba dodávat, kam investor, resp. developer promítne tento vícenáklad. Pochopitelně jej rozpustí do ceny ostatních bytů, které budou prodávány za tržní ceny.
Pomoc žadatelům o hypotéky
Výrazným bodem kampaně “Spojených sil” je pomoc žadatelům, kteří v důsledku zpřísnění podmínek těsně nezískají hypotéku na vyhovující byt. Město by podle návrhu “Spojených sil” fungovalo jako garant splácení té části hypotečního úvěru, na kterou by příslušní žadatelé v důsledku přísnějších pravidel nedosáhli. Další regulaci hypoték, která snižuje dostupnost bydlení pro příslušníky střední třídy, v obecné rovině odmítá také ODS. Velmi podobné opatření jako “Spojené síly pro Prahu” pak navrhuje například volební program ODS pro Prahu 6, čímž chce podpořit především mladé rodiny “starousedlíků”, aby nebyly nuceny opustit domovskou městskou část: “Pro mladé lidi ve věku 18‒36 let, kteří na Šestce minimálně patnáct let bydlí, je tu řešení: Šestka si vezme půjčku za ně. Pro mladé lidi z Šestky budou platit podmínky tak, jako kdyby opatření České národní banky neexistovala. Pokud jinde nezískají hypotéku, bude stačit pouze 10 % ceny nemovitosti. Šestka na sebe vezme kreditní riziko.” Tato konzervativní cesta, motivovaná snahou zbytečně nezasahovat do fungování trhu, má ovšem také své úskalí. Některým rodinám skutečně pomůže získat vytoužený byt, nevede však sama o sobě ke kýženému snížení ceny bytů v Praze. Pouze se na části zisku stavebního investora/developera a banky poskytující hypoteční úvěr bude podílet z veřejných zdrojů město.
Závěrem
Výčet předvolebních témat týkajících se dostupnosti bydlení v Praze rozhodně není v tomto textu vyčerpávající. Účelem článku také není poskytnout čtenářům návod, jakou stranu mají nebo nemají volit. Cílem je podpořit diskusi o dostupnosti bydlení a zasadit jí do širších souvislostí. V případě zájmu o další informace k tomuto tématu doporučuji navštívit informační web www.affordablehousing.cz.