Nevolme mámení
Žádám vás snažně, abyste nepodpořili ty, kteří vám slibují, že všechno vyřeší za vás. Takoví lidé chtějí, abyste jen mlčeli, poslouchali a drželi krok. Žádám vás snažně, abyste nepodpořili ty, kteří mají diktátorské sklony, příliš často mění názory, nejsou schopni se domluvit s jinými, nabízejí různá dobrodružná, nepromyšlená a neodpovědná řešení a kteří by se nejraději vrátili k centralistickému řízení všech našich společných věcí.
Václav Havel, 1992, Česká televize
Proslulá prosba a už je zase potřeba. Jdu volit. Pokusím se kroužkovat, aby ve sněmovně byli lidé, kterým důvěřuju. Ráj na zemi nezařídíme a ideální strana neexistuje, to je jen mámení. Ale máme stále ještě demokracii a právní stát a svobodu a nechci se dívat na to, jak mizí. Bojím se, že v posledních letech to už trochu začalo… I když se mi na stávajících demokratických stranách leccos nelíbí, nejsou pro mne letošní volby složité k rozhodování: budu volit jednu ze dvou koalic, sama ještě pořád nevím, kterou. Nedumám o dílčích věcech, volím ty hlavní základní. Abych se nedivila, až bude pozdě. Třeba už za rok.
Chci svým hlasem přispět k tomu, aby bylo líp, abychom zůstali součástí Evropy a neměli u kormidla ty, kteří nás vezou jinam, do nebezpečných nesvobodných temných vod. Už jsme tam byli, tam nechci. Přeju si, aby premiér a snad časem i další prezident mysleli na to, kam jdeme, a ne na sebe. Protože pak se taky o sebe hrozně bojí, podle strachu konají a sami i strach šíří. Chtějí zemi uchvátit a ne ji opatrovat a kultivovat. Přeju si opravdové ministry, tedy služebníky, kteří udrží kormidlo i v nelehkých dobách. Aby nelhali, nebáli se a nekradli. Je až s podivem, jak toto Masarykovo vodítko je pořád platné. Tak podle něj já se rozhoduju, abych se pak před vnoučaty nemusela stydět, že jsem na ně uvalila soužení. I tak ho budou mít v tom našem složitém světě dost. Život je krátký na to zůstat sedět doma a přihlížet tomu, kam se řítíme.
Snažně nás všechny prosím, jděme moudře volit. Chtěla bych mít možnost svobodně volit dobré lidi i příště…
Václav Havel, 1992, Česká televize
Proslulá prosba a už je zase potřeba. Jdu volit. Pokusím se kroužkovat, aby ve sněmovně byli lidé, kterým důvěřuju. Ráj na zemi nezařídíme a ideální strana neexistuje, to je jen mámení. Ale máme stále ještě demokracii a právní stát a svobodu a nechci se dívat na to, jak mizí. Bojím se, že v posledních letech to už trochu začalo… I když se mi na stávajících demokratických stranách leccos nelíbí, nejsou pro mne letošní volby složité k rozhodování: budu volit jednu ze dvou koalic, sama ještě pořád nevím, kterou. Nedumám o dílčích věcech, volím ty hlavní základní. Abych se nedivila, až bude pozdě. Třeba už za rok.
Chci svým hlasem přispět k tomu, aby bylo líp, abychom zůstali součástí Evropy a neměli u kormidla ty, kteří nás vezou jinam, do nebezpečných nesvobodných temných vod. Už jsme tam byli, tam nechci. Přeju si, aby premiér a snad časem i další prezident mysleli na to, kam jdeme, a ne na sebe. Protože pak se taky o sebe hrozně bojí, podle strachu konají a sami i strach šíří. Chtějí zemi uchvátit a ne ji opatrovat a kultivovat. Přeju si opravdové ministry, tedy služebníky, kteří udrží kormidlo i v nelehkých dobách. Aby nelhali, nebáli se a nekradli. Je až s podivem, jak toto Masarykovo vodítko je pořád platné. Tak podle něj já se rozhoduju, abych se pak před vnoučaty nemusela stydět, že jsem na ně uvalila soužení. I tak ho budou mít v tom našem složitém světě dost. Život je krátký na to zůstat sedět doma a přihlížet tomu, kam se řítíme.
Snažně nás všechny prosím, jděme moudře volit. Chtěla bych mít možnost svobodně volit dobré lidi i příště…