Havel prezidentem byl pro naši zemi požehnáním, protože v nás dokázal aktivizoval to dobré. Vzpomeňme na to zítra večer, až se sečtou hlasy. Ať to dopadne tak či onak, stejně je to jen o tom, jakým člověkem se rozhodnete sami být. Vy, já, každý z nás.

Český prezident má v parlamentní demokracii roli spíše reprezentativní a symbolickou. SYMBOLICKOU. Volíme si tedy symbol, znak, odraz sebe sama do čela státu. Já jsem hlavně člověk a na prezidentovi mě zajímá jeho lidskost. To, co vyzařuje, jak se chová a co ve mně probouzí.

Odchází Zeman. Symbolem jeho vládnutí jsou pro mě téměř pozvracené korunovační klenoty, urážky, kterým říkal bonmoty a stížnosti na novináře (jak podobné Babišovu fňukání, viz můj minulý blog).

Předcházel mu Klaus, symbolizován v přímém přenosu odcizeným perem a věčně kňouravým poučováním ostatních. Že by Babišovo fňukání podruhé?

Oba věhlasní ekonomové, specialisté na fungování trhu. O Babišovi jeho zastánci taky říkávají, že rozumí ekonomice, nemýlím-li se...

Před nimi Havel, filozof, dramatik, umělec, se zájmem o otázky bytí, krásy a existence člověka ve světě. Havel nefňukal, i když ho komunisté pronásledovali a věznili. Ale měl to jinak. Nebyl jako oni.

Právě čtu novou knížku dalajlámy, Havlova přítele. Poukazuje na to, jak díky výrobě, distribuci a spotřebě ekonomických statků dochází k devastaci naší planety. Našeho domova, místa, které máme s největší úctou spravovat pro naše potomky.

Mimochodem jak Klaus tak Zeman tvrdili, že žádná planetární ekologická hrozba neexistuje.

Dalajláma říká, že abychom se na světě měli dobře a zabránili zkáze planety, je třeba praktikovat soucit a laskavost a pěstovat vřelost srdce. Hned si vybavím srdce, coby Havlův symbol.

Soucit a laskavost se sebou samým i s ostatními pěstuje mindfulness. Při jednom cvičení provádím klienty představou a prožitkem, aby poslali přání všeho dobrého někomu, koho mají rádi. S tím většinou nemají problém. Dalším adresátem laskavosti bývají oni sami. Divili byste se (nebo možná taky ne), ale ne všichni jsou schopni k sobě přistoupit laskavě. Pak přichází taková zkouška, kdy mají v duchu něco pozitivního popřát někomu, koho úplně nemusí, s kým jsou trochu na štíru. Někomu se to povede, někomu ne. Někdy se ozvou s tím, že je nikdo takový nenapadá, že necítí antipatie nebo snad nenávist.

Babiš se vším tím tóčó, které dokázal ztropit, je teď ideálním kandidátem na post osoby, na níž si můžeme vyzkoušet, kam až sahá náš soucit a laskavost. Tak schválně, zkuste si to: "Ať je zdravý a šťastný, jak je to jen možné, ať netrpí, ať je mu dobře..." Jde vám to od srdce?

Zítra večer už bude po volbách. Nějak to dopadne.

Dalajláma ve své knížce píše (volný překlad):
"V roce jsou jen dva dny,
kdy nemůžeš udělat nic.

Jeden se jmenuje Včerejšek
a druhý Zítřek.

Dnešek je ten správný den, kdy milovat, věřit, dělat
a hlavně pozitivně žít, ku prospěchu ostatním."

Ta meditace soucitu a laskavosti končí tak, že se přání všeho dobrého posílá skupině lidí - rodině, kolektivu, oblíbené partičce, nebo celé planetě. Já ji dnes pošlu nám, občanům České republiky a našim potomkům:

"Ať jsme tak zdraví a šťastní, jak je to jen možné, ať netrpíme, ať je nám dobře!"
Jestli chcete, přidejte se.
❤️