Tento týden navštívil Prahu Dr. Gabor Maté, odborník na trauma. Přemýšleli jste někdy o tom, nakolik vaše trauma souvisí s tím, že jste občanem ČR? A přemýšleli jste někdy o tom, nakolik se podílíte na vzniku traumatu svého nebo někoho jiného, protože se snažíte vyhovět bontonu a regulím české společnosti?

Trauma je ve společnosti přítomno daleko víc, než si uvědomujeme. Nebo alespoň pokud význam tohoto slova chápeme stejně jako kanadský lékař, autor bestselerů a zakladatel terapeutického přístupu Soucitné dotazování, Dr. Gabor Maté, který se traumatem zabývá i v celospolečenském kontextu.

Trauma pro něj není definováno vnějšími okolnostmi situace, která nás potkala, tedy tím, co se stalo, nýbrž naší vnitřní reakcí na tuto situaci - do jaké míry nás poznamenala, hloubkou zranění, kterou v nás zanechala. Tento výklad dává smysl: vždyť slovo trauma znamená zranění a to nemusí být jen fyzické.

Trauma vzniká, když nás skutečnost, kterou prožíváme, přinutí popřít sebe sama. Buď abychom přežili, nebyli perzekvováni, vysmíváni, odsuzováni, nebo naopak abychom vyhověli a byli přijímáni, oceňováni nebo milováni. Jinými slovy, aby bylo učiněno zadost našim základním lidským potřebám, přestaneme být věrni sami sobě. Odpojíme se od své podstaty, abychom nemuseli snášet to, jak nás to bolí.

Kolikrát v životě jsme zradili sebe sama a potlačili své opravdové, pravé, pravdivé já?
Kolikrát byla skutečnost natolik bolestná, že jsme zatnuli zuby, zavřeli oči, prostě to spolkli, jen abychom to vydrželi?
V rodině, abychom byly jako děti přijímány...
Ve škole, abychom byli dost dobří...
Mezi spolužáky či kolegy, abychom nebyli divní a jiní...
V práci, aby nás nevyhodili...
Za totality, abychom nešli sedět...
... jako občané České republiky...

... aby na nás nekřičeli, aby nás nebili, aby se nám nevysmívali, abychom ukázali, že na to máme, abychom dostáli očekáváním, aby si nás nevšímali, abychom měli klid, abychom přežili?

My Češi jsme útlaku ve svých dějinách zažili spoustu a celá naše historie se nese ve znamení boje o svobodu. Právě ta lidem umožňuje, aby se mohli projevit ve své autenticitě, pravdě, a mohli zářit ve své excelenci.

Mít povědomí o tom, nakolik trauma ovlivňuje naše bytí ve společnosti a nakolik jeho vznik nebo dopady můžeme minimalizovat, je zásadní. Říká se tomu trauma informovanost a je dobré ji mít, ať už proto, že jsem lidská bytost nebo proto, že jsem součástí společnosti prostřednictvím rolí, které v ní zastávám, a jejich společenskému dopadu. S trauma informovaností máme daleko větší šanci přispět svým dílem ke společnosti, kde je méně trpících a více sebevědomých a skvělých lidí. Což mimochodem chceme nejspíš všichni, co se tu aktuálně k něčemu veřejně vyjadřujeme.

Říkám ano trauma informovanosti české společnosti i jejich institucí. Nikoliv prostřednictvím nařízení, směrnic, kvót a přehnané korektnosti, ale skrze organický vývoj, veřejnou diskuzi, zdravý rozum a rehabilitaci zranitelnosti.

Fakt, že jsem občankou státu, který má na standartě prezidenta republiky nápis PRAVDA VÍTĚZÍ, mě dojímá. Deklaruje, že pravda je u nás hodnotou, která je ctěna. Přeju si, ať nejde o prázdnou deklaraci, ať si nedotknutelnost pravdy nedovolujeme znevažovat cynickým "pravdoláskařstvím".

Gabor Maté vystoupil ve Velkém sále Paláce Lucerna. Jak symbolické s odkazem na to, komu patřila, a s odkazem na to, k čemu lucerna poukazuje - našemu vnitřnímu světlu, které máme nechat svobodně zazářit v jeho plné síle a opravdovosti.