V prach. Ne v prachy.


Řeší se tu Česká televize, politika, ekonomika, ale nikde zmínka o tom, že začíná jeden z největších duchovních svátků západní kultury. Znamená to, že moderní člověk o duchovní život nemá zájem?

Dnes je Popeleční středa. Otevírá období čtyřicetidenního půstu před Velikonocemi. Zjistila jsem to, právě když jsem spokojeně spořádala talíř špaget.

Popeleční středa je připomínkou pomíjivosti pozemského života. Máme myslet na to, že tu nebudeme věčně a pozornost máme věnovat věcem trvalým, duchovním.

Co s tím?
Do kostela asi nepůjdeme,
v Bibli si asi nezalistujeme,
víc jak měsíc asi půst držet nebudeme.

Ježíš za nás za čtyřicet dnů zemře na kříži a co my?

My s tím něco můžeme. Třeba právě teď:
1) Pomyslet na to, že náš pobyt na zemi může kdykoliv skončit. Teď. Teď. Teď.
2) Uvědomit si, čemu dáváme nejvíce energie a času.
3) Posoudit, jestli to, čemu je dáváme, je to, čemu je dávat chceme a co má pro nás bytostnou hodnotu.

Netřeba nijak hloubat, podívejte se, jak se strávili dnešek, a hned budete mít jasno.
Dobře, tak se můžete podívat i na včerejšek a předvčerejšek.

Jestli jste v tuhle chvíli spokojení, sláva vám.

Jestli ne, nevadí. Netřeba se na sebe zlobit, buďte k sobě laskaví. Ale pokud spokojení nejste, hlavně to změňte. Pro začátek stačí přidat nebo ubrat maličkost.

Začněte hned zítra.

Aby to mělo vyšší smysl.