Historické události z doby před 40 lety vnímám skrz červený závoj. Už zhruba třetím měsícem jsem pevně hnízdila v maminčině děloze.
Když jsem viděla titulek zprávy, že otec dítěte třináctileté dívky dostal pouhou podmínku, v duchu jsem blahořečila příslušnému soudci. Automaticky jsem se domnívala, že “pachatel” je mladistvý či čerstvě zletilý. A protože si dovedu představit dívku, která je ve třinácti letech velmi vyspělá, připadal mi rozsudek přiměřený. Proč kvůli vzájemné lásce ničit tomu chlapci život?
Zarytí odpůrci všeho, co jen trochu zavání ženskou emancipací a, ó hrůzo, feminismem, se velice často pozastavují nad rozmáhajícím se zvykem žen používat po svatbě obě příjmení – jak vyvdané, tak své původní rodné. Užívání dvou příjmení pokládají za jakousi zbytečnou feministickou zvrhlost a nesmírně je to irituje.