Dětské skupiny české matky nevytrhnou
České matky dětí do 12 let mají ve srovnání s matkami z ostatních členských zemí EU na trhu práce úplně nejhorší postavení. Vládní skutek na jejich podporu ovšem zatím utek.
Zlepšit podmínky pro slaďování rodinného a profesního života vládě důrazně doporučuje i NERV. Jenže vláda se zatím zmohla jen na jedno – Drábkův zákon legalizující fungování tak zvaných dětských skupin. Návrh je to určitě zajímavý, oficiálně žehná tomu, když v určeném prostoru například na pracovišti chůva či chůvy hlídají skupinu dětí. Chvályhodné a zajímavé je také to, že taková skupina byla založena přímo na ministerstvu práce pro děti tamějších zaměstnanců a zaměstnankyň – nakonec kdo jiný než veřejná správa, která sama zaměstnává stovky lidí, by měl jít soukromým firmám příkladem.
Výborné je také to, že náklady na hlídání dětí si zaměstnavatel I rodiče mohou odepsat z daní. Nicméně nemohu si pomoci, žádou mimořádnou “revoluční novinku” (jak návrh včera titulovaly Lidové noviny) v tomto zákoně nevidím. Za prvé, taková věc se připravuje a diskutuje už od doby, kdy byl miniistrem práce Petr Nečas. Za druhé už dnes, ještě před zavedením zákona, mohl zaměstnavatel na pracovišti hlídání dětí s chůvou zařídit. Kromě toho je otázkou, kolika rodičům toto opatření prospěje – i přes zmírnění hygienických podmínek a požadavků na vzdělání chůvy je pro dětskou skupinu potřeba alespoň jedna místnost, a tu každá firma rozhodně nemá. Kolika dětem z těch čtyřiceti tisíc, které se letos do veřejných školech nedostaly, novela pomůže, to teprve ukáže čas.
Za největší negativum považuji, že tyto skupiny rezignují na zavedené vzdělávací programy. Předškolní vzdělávání je důležité pro všechny děti, a pro ty v posledním roce před nástupem do školy je systematická příprava naprosto nezbytná. Je samozřejmě věcí rodičů, že zvolí tuto formu hlídání (ačkoli si většinou nemohou vybrat), na druhou stranu je rozdíl, jestliže stát tomu oficiálně “žehná”. Tento nedostatek ale není neřešitelný, předškolní curiculum lze doplnit.
Legalizace dětských skupin může být každopádně celkem užitečná, ale pouze pokud bude jen jedním z mnoha dalších, doplňkových opatření na podporu slaďování rodinného a pracovního života. Není na místě, aby se s tím ministerstvo vytahovalo jako s obrovským úspěchem. Hlavní podpora státu by měla směřovat především k obcím, aby si mohly dovolit rozšířit kapacity veřejných školek a v případě malých obcí zřídit veřejnou dopravu, aby rodiče do školek vůbec dojeli.
A hlavně: pokud nebude vzápětí následovat podpora nejrůznějších flexibilních forem práce a opatření motivující zaměstnavatele k tomu, aby rodičům malých dětí vycházeli vstříc, situace na trhu práce se pro české matky nezlepší.
Zlepšit podmínky pro slaďování rodinného a profesního života vládě důrazně doporučuje i NERV. Jenže vláda se zatím zmohla jen na jedno – Drábkův zákon legalizující fungování tak zvaných dětských skupin. Návrh je to určitě zajímavý, oficiálně žehná tomu, když v určeném prostoru například na pracovišti chůva či chůvy hlídají skupinu dětí. Chvályhodné a zajímavé je také to, že taková skupina byla založena přímo na ministerstvu práce pro děti tamějších zaměstnanců a zaměstnankyň – nakonec kdo jiný než veřejná správa, která sama zaměstnává stovky lidí, by měl jít soukromým firmám příkladem.
Výborné je také to, že náklady na hlídání dětí si zaměstnavatel I rodiče mohou odepsat z daní. Nicméně nemohu si pomoci, žádou mimořádnou “revoluční novinku” (jak návrh včera titulovaly Lidové noviny) v tomto zákoně nevidím. Za prvé, taková věc se připravuje a diskutuje už od doby, kdy byl miniistrem práce Petr Nečas. Za druhé už dnes, ještě před zavedením zákona, mohl zaměstnavatel na pracovišti hlídání dětí s chůvou zařídit. Kromě toho je otázkou, kolika rodičům toto opatření prospěje – i přes zmírnění hygienických podmínek a požadavků na vzdělání chůvy je pro dětskou skupinu potřeba alespoň jedna místnost, a tu každá firma rozhodně nemá. Kolika dětem z těch čtyřiceti tisíc, které se letos do veřejných školech nedostaly, novela pomůže, to teprve ukáže čas.
Za největší negativum považuji, že tyto skupiny rezignují na zavedené vzdělávací programy. Předškolní vzdělávání je důležité pro všechny děti, a pro ty v posledním roce před nástupem do školy je systematická příprava naprosto nezbytná. Je samozřejmě věcí rodičů, že zvolí tuto formu hlídání (ačkoli si většinou nemohou vybrat), na druhou stranu je rozdíl, jestliže stát tomu oficiálně “žehná”. Tento nedostatek ale není neřešitelný, předškolní curiculum lze doplnit.
Legalizace dětských skupin může být každopádně celkem užitečná, ale pouze pokud bude jen jedním z mnoha dalších, doplňkových opatření na podporu slaďování rodinného a pracovního života. Není na místě, aby se s tím ministerstvo vytahovalo jako s obrovským úspěchem. Hlavní podpora státu by měla směřovat především k obcím, aby si mohly dovolit rozšířit kapacity veřejných školek a v případě malých obcí zřídit veřejnou dopravu, aby rodiče do školek vůbec dojeli.
A hlavně: pokud nebude vzápětí následovat podpora nejrůznějších flexibilních forem práce a opatření motivující zaměstnavatele k tomu, aby rodičům malých dětí vycházeli vstříc, situace na trhu práce se pro české matky nezlepší.