Poslanecká sněmovna schválila zákon, kterým se zamezuje vstup nových klientů do tzv. Druhého důchodového pilíře, a zároveň začala projednávat zákon o jeho definitivním zrušení. Vše za velmi hlasitého odporu pravicové opozice, která jeho zavedení nazývala „důchodovou reformou“.

Ano, druhý pilíř zavedla pravice. Chtěla totiž zprivatizovat veřejné prostředky, které si všichni jako zaměstnanci ze zákona odkládáme na svoje stáří. Do soukromých fondů naštěstí vstoupilo jen asi pětaosmdesát tisíc lidí. Navzdory vší reklamě převládlo přesvědčení, že soukromé fondy situaci našich lidí nezlepší. Pomohlo jistě i to, že jsme jako sociální demokraté vždy říkali, že pokud uspějeme ve volbách, druhý pilíř zrušíme. Nikdo z majitelů těchto fondů nemůže dnes tvrdit, že zrušení nečekal.

Pokud návrh projde i v dalších dvou čteních, schválí ho Senát a podepíše prezident, tak od 1. ledna 2016 už budou důchodové společnosti prostředky uložené ve druhém pilíři lidem jenom vracet. Prostředky půjde získat převodem na účet nebo poštovní poukázkou. Kdo bude chtít, bude si moci prostředky nechat převést na účet svého spoření ve třetím pilíři, nebo je vrátit do pilíře prvního.

Druhý pilíř různým způsobem ruší nebo utlumují i Poláci, Slováci nebo Maďaři. Možnost si doposud naspořené prostředky vybrat a použít je podle vlastního uvážení, bude ale možné jen v České republice.

Tady je potřeba vysvětlit, proč je druhý pilíř tak nebezpečný pro veřejný rozpočet. Ve třetím pilíři si každý spoří své vlastní peníze a stát dává lidem, kteří si spoří, příspěvek. Druhý pilíř systém veřejného pojištění neposiluje, ale naopak prostředky z veřejného důchodového systému ještě vyvádí. Celkově za krátkou dobu své existence takto vyvede asi 1,5 miliardy korun.
Žádný jiný než průběžný veřejný první pilíř důchodového systému ale není schopen zajistit všem slušný důchod. Přerozděluje totiž prostředky, které se aktuálně vybírají z mezd. My, když pracujeme, platíme důchody dnešním seniorům. Generace našich dětí bude penze platit ze svých mezd nám.

Často ale slyším argumenty, že český důchodový systém je neudržitelný. Říká se to o tom systému, který tu bez problémů fungoval desítky let, a který se do hlubších problémů dostal až za vlád ODS a TOP09. V této době se škrtalo v důchodech a na druhé straně se pochybným způsobem dotovaly firmy v kauzách ProMoPro (525 milionů Kč), tunel Blanka (téměř až 40 miliard Kč) atd. Peníze, které společně poctivě odvádíme do státní kasy, se tak paradoxně dostaly spíše na Kypr či Bahamy, než k českým důchodcům. Současná kritika opozice je tedy pro mě nedůvěryhodná.

Proto je pro mě nepřijatelné a nepochopitelné, že se v debatách stále zpochybňuje financování důchodů. Ani o penězích na výstavbu silnic a dálnic, kde existuje tolik problémů s korupcí a klientelismem, se politici nehádají tak jako u financí pro důchodce – skupiny lidí, která často žije v nedůstojných podmínkách. Já mám však priority jasné, a proto budu vždy bojovat za více peněz pro ty nejpotřebnější.

V důchodovém systému nechceme dělat nepromyšlené a rádoby revoluční změny. Těch už bylo dost a spásu nám rozhodně nepřinesly. Odborná komise pro důchodovou reformu proto navrhuje dílčí parametrické úpravy, které mají zajistit spravedlivý a důstojný důchod pro všechny bez rizika destabilizace celého systému. A právě takové propracované návrhy chce sociální demokracie prosadit ve svém mandátu, který dostala od voličů.