Bojovat za navýšení důchodů o 300 korun je prý předvolební populismus. S tím zásadně nesouhlasím. O valorizaci v této výši jsem se hádala s Andrejem Babišem několik měsíců. A kvůli našim seniorům jsem velmi ráda, že nakonec souhlasil. Od roku 1989 hodnota průměrného starobního důchodu k průměrné hrubé mzdě stále klesá a kdyby valorizace pro příští rok byla jen 200 Kč, tento trend by pokračoval.

Zápas o valorizaci se táhne od počátku této vlády. V roce 2014 ještě panovala koaliční shoda: s mým návrhem na obnovení mechanismu standardní valorizace odrážející 100 % růstu cen a 1/3 růstu reálných mezd a jednorázovým opatřením zaručujícím v lednu 2015 provedení valorizace alespoň na úrovni 1,8 % průměrného důchodu (200 Kč) souhlasili všichni a prošel hladce i Parlamentem.

Pro letošní rok jsem také navrhovala zaručenou valorizaci ve výši 200 Kč. Jenže s tím tentokrát souhlasili jen ministři a ministryně za ČSSD, a tak jsem návrh ve vládě neprosadila. Výsledkem bylo ostudné čtyřicetikorunové navýšení a následný jednorázový příspěvek ve výši 1200 Kč.

Další zápas svedla ČSSD o návrat zmocnění, aby důchody svým rozhodnutím mohla navýšit vláda. Takové zmocnění zde existovalo mezi lety 1996 a 2011, zrušila je až Nečasova vláda. O jeho návratu ale nechtělo Hnutí ANO nejdříve ani slyšet a po mnoha debatách trvalo na jeho zastropování na 1,8% průměrného důchodu. Ale to bychom mohli pro příští rok valorizovat maximálně o necelých 200 Kč! Nakonec se nám podařilo prosadit strop na 2,7% a jen díky tomu teď můžeme valorizovat o tři stovky.

Je nespravedlivé tvrdit, že zvyšování důchodů je na úkor budoucích generací. Ti lidé celý život pracovali a naše společnost jim to dluží.