V Česku se aktuálně strhla vlna boje o humanizaci podmínek života, či dokonce úplný zákaz chovu nosnic v klecových velkochovech. Internetem koluje petice spolku OBRAZ – Obránci zvířat, a na téma nyní již upozorňuje i reportáž 168 hodin na ČT. Podaří se od nákupu vajec z klecového chovu odradit Čechy, kteří často mívají hluboko do peněženky, a příroda je zajímá jen do té míry, do jaké z ní mohou něco vytěžit?

Je paradoxní, že některá zvířata mají Češi až úchylně rádi, hlavně pejsky a kočičky, které často takřka polidšťujeme, nebo třeba velryby a delfíny, kterým fandíme, když na ně s harpunami míří velrybářské lodi. Jakmile jde ale o to, čím se stravujeme, na zvířata a kvalitu jejich života okamžitě zapomínáme. Snad nejvíce je to patrné u nákupu vajec. Ačkoliv vyprodukovat jedno vajíčko trvá slepici celý jeden den, z nějakého bizardního důvodu si myslíme, že by vejce nemělo stát víc než 5 korun. Někteří megalomani si dokonce kupují plata vajíček po třiceti, aby tak za vajíčko vydali jen něco málo přes 3 Kč.

Jakkoliv chápu, že českým domácnostem chybí peníze nazbyt, to, že jsme za vejce ochotni platit jen takto nízkou cenu, se nutně musí projevit někde jinde. Bohužel je to právě v kvalitě života, či spíše života na pokraji smrti, nosnic, které naše vajíčka produkují. Česká republika je bohužel oproti západní Evropě velmi pozadu co se týče humanizace slepičích velkochovů. Podle spolku OBRAZ - Obránci zvířat v Česku okolo 5 milionů slepic celý život protrpí na ploše o velikosti papíru A4, kde se nemohou pohnout, roztáhnout křídla, hrabat, ani si pohodlně lehnout. Jejich život (či spíše postupné umírání, během kterého je s podivem, že vůbec dokážou produkovat nějaká vejce), je redukován na příjem tekutin a nekvalitní stravy, a neustálý boj o prostor s ostatními spolutrpitelkami. Během tohoto boje postupně přijdou o většinu svého peří, často i o kus kůže a živého masa. Celou dobu na ně přitom svítí zářivky. Eliminací noci prý chovatelé dosáhnou větší produkce vajec. Není proto s podivem, že tu a tam některá ze slepic během svého boje o přežití zahyne, a její tělo pak v kleci ve změti namačkaných těl tlí tak dlouho, dokud si toho nevšimne někdo z personálu.

Mnozí lidé ovšem ve vidině levnějších vajec rádi přimhouří oko a prostě se pokusí na krutý život slepic nemyslet. Vždyť ve světě se děje tolik krutostí – koneckonců, některé Čechy nechá chladnými i smrt desítek dětí prchajících z válečných zón přes Středozemní moře. Co sejde na nějaké slepici? Když už nelze zlomit lidský cynismus, snad by mohl zafungovat alespoň apel na obyčejnou lidskou sebestřednost – kdo z nás by chtěl jíst vajíčko od slepičí zombie, které se bůhvíjak dlouho válelo mezi tlejícími mrtvolami? Kromě toho vajíčka snášená takto chovanými (či spíše mučenými) slepicemi bývají tak nekvalitní, že je často nutné slepicím dodávat do stravy syntetické přísady, díky nimž vajíčka skutečná vejce jakžtakž připomínají. I tak se rozdíl ihned pozná v chuti.

Je jen málo oblastí, kde se lze na pozitivní změně podílet tak snadno a prakticky okamžitě. Pro potřeby běžného českého spotřebitele stačí přestat kupovat vejce z klecového chovu. Neříkám, že je nutné ihned sáhnout po těch z volného chovu v bio kvalitě, která obvykle vyjdou cca na 9 – 10 Kč / kus. Nemáte-li peněz na rozdávání, kupte si alespoň vejce z halového chovu. Jsou jen o malinko dražší než ty z chovu klecového. Můžete také nakupovat v některém z řetězců, které se zavázaly k tomu, že vajíčka z klecového chovu už nebudou odebírat (např. Tesco, Marks&Spencer, nebo obchodní družstvo KONZUM. Hlavní je ovšem vždycky dobře číst, co je uvedeno na krabičce. Návod např. viz zde. Obohacené klece, ani cereální krmivo rozhodně nejsou zárukou toho, že producentka vajíčka na vašem talíři právě teď nelapá po dechu namačkaná v odporné smrduté hale uprostřed slepičích mrtvol.