Zatímco více než šest tisíc účastníků demonstrace Ende Gelände protestuje proti těžbě hnědého uhlí jen několik stovek kilometrů od nás, česká média zajímají pouze oslavy 100 let od založení Československé republiky. Pokud boj proti klimatické změně nezačneme brát vážně, žádného podobného jubilea se dost možná nedožijí ani naše vnoučata.

Demonstrace v obřím hnědouhelném dole poblíž Hambašského pralesa v západním Německu rozhodně není jen nějakou kratochvílí znuděné mládeže, která se potřebuje vyřádit. Vzhledem k obrovskému počtu účastníků nelze demonstranty označit ani v Česku populární nálepkou „ekoterorismu“. Jde totiž o lidi, převážně mladé, kteří tady a teď bojují za budoucnost nás všech, obyvatel planety Země, která se vlivem pálení fosilních paliv nebezpečně přehřívá a dost brzo možná přestane být místem příjemným pro život.

Češi si prozatím pochvalují, že sluníčko hodně svítí, málo prší, a je pěkně teploučko. Nedávno jsem v metru zaslechla dvě ženy, které se bavily o tom, jak pěkné by to bylo kdyby v prosinci bylo okolo 18 stupňů Celsia (pochybuji, že se bavily o mínusových hodnotách, které by pro dané období byly o něco normálnější). Jinde jsem v rádiu zaslechla radostný hlas moderátorky oznamující, že očekávaný déšť „naštěstí“ bude jen ojedinělý a v podobě krátkých přeháněk. Těžko si představit lepší důkaz lidské odcizenosti o přírody, než naivní radost z průvodních jevů destrukce vlastního životního prostředí.

Jenomže realita není tak sluníčková, jak by se mohlo zdát. Koncentrace skleníkových plynů v atmosféře již v roce 2016 přesáhla bezpečný limit, a klimatické podmínky se od tohoto bodu budou bez radikálních změn naší ekonomiky a životního stylu pouze zhoršovat. Uvidíme, zda teplomilní Češi budu stejně nadšení i poté, až jim z vodovodů přestane téct voda, desetinásobně zdraží pivo, nebo až česká krajina začne více připomínat scenérii z filmu Mad Max (Šílený Max). Nebo až k nám v důsledku klimatické změny zamíří miliony lidí z těch míst na planetě, která přestanou být obyvatelná jako první…

Těžko však tuto neznalost a neinformovanost svádět jen na lidi samotné. Způsob, kterým česká média dlouhodobě informují o klimatické změně, událostech v zahraničí, a o celkovém dění ve vnějším světě, již delší dobu připomíná informační embargo jaké značná část z nás ještě pamatuje z dob totalitního režimu. Zatímco dříve nám byly upírány informace o životním stylu a standardu našich západních sousedů, dnes se nás pro změnu média snaží pacifikovat udržováním informačního vakua, které je nepropustné pro jakékoliv znepokojující zprávy. Zprávy, které by v běžném českém čtenáři či divákovi mohly zasít jakékoliv semínko pochybností o legitimitě jejich vlastní vlády, která nejenže proti klimatické změně téměř nic nedělá, ale ještě jí aktivně zhoršuje svou energetickou, zemědělskou, průmyslovou a dopravní politikou. Co taky čekat v zemi ovládané člověkem, který vlastní většinu zdejších médií a zemědělské produkce?

Jak píše na svém facebookovém profilu novinářka a režisérka Kateřina Krejčová, tato tristní situace je důvodem, „proč se tolik lidí právem domnívá, že se ocitá Česko v autistické izolaci a přestává chápat svět kolem sebe.“ Dodává, že je také důkazem, proč v Česku zoufale potřebujeme nezávislá média. Nejen „osud uhlí v Německu“, ale i nejdůležitější témata dneška, jakými jsou klimatická změna a masové protesty za klimatickou spravedlnost, jsou v tuto chvíli přímo na místě sledována jen hrstkou českých médií - Alarm, Česká televize (Nedej se!), Deník Referendum a Voxpot (vznik tohoto kanálu profesionálních audiovizuálních reportáži ze zahraničí lze aktuálně podpořit na HITHITu). Všechna ostatní média Kateřina Krejčová ve svém příspěvku upozorňuje na existenci zprávy Mezinárodního panelu pro změny klimatu OSN, kterou zatím v nevídané míře ignorují, nebo o ní informují nedostatečným a okrajovým způsobem.