Stromy se letos sotva stačily zazelenat, aby záhy na to začaly živořit z posledních zbytků vláhy, co ve spodních vrstvách půdy ještě zbývá od března, kdy naposledy pořádně pršelo. Všechno nasvědčuje tomu, že letošní sucho bude decimující. Zatím se ještě můžeme radovat z květů jarní přírody, ale co nevidět nám nejspíš příroda začne doslova a do písmene umírat před očima ještě dřív, než nastane léto. Něco málo z té zkázy se každý z nás může pokusit zachránit.

Zatímco nás nedávno média zaplavila zprávami o kaplanovi, kterému se podařilo z hořící katedrály Notre-Dame zachránit vzácnou trnovou korunu, málo nás informují o tom, co by se mělo udělat pro záchranu vzácných pokladů nevyčíslitelné hodnoty, které se skrývají všude kolem nás a na nichž závisí náš život. Mám na mysli stromy. Strom není jako tráva, kterou můžeme v suchém létě nechat zežloutnout a uschnout. Zatímco tráva se znovu zazelená jakmile zaprší, o stromech to samé neplatí. Budou-li delší čas bez vody, zahynou.

O stromy ve městě by se správně mělo starat příslušné oddělení městského či obecního úřadu, které má na starosti péči o městskou zeleň. Problém je v tom, že náš byrokratický svět se na rychlé změny klimatu není schopen dostatečně rychle a pružně adaptovat. Dosud tak např. na mnoha místech nedošlo k navýšení veřejného rozpočtu pro zajištění zálivky stromů. Co víc - města jsou zvyklá zalévat pouze čerstvě vysazené stromy, které mají mělké kořeny. A to navíc ještě ne nijak důsledně. U nás na Praze 8 spousta takto nově vysázených stromů pochcípala, protože peníze se obvykle najdou jen na mediálně vděčné vysazení, nikoliv však už na následnou péči. Nebo by možná peníze byly, ale.... nikdo se neobtěžoval je alokovat na příslušný účel.

Jenomže v tak dramatickém suchu, jako je to letošní, trpí i stromy vzrostlé. Loni shodily stromy listy už v srpnu a letos to vypadá, že je shodí ještě dřív než léto vůbec nastane. Na některých stromech je vidět, že své pupeny rozvíjí jen nesměle... jako kdyby tušily, že pro ně nebudou mít dost vláhy. Na některých stromech je již nyní zřejmé, že loňská sucha nepřežily.

Navzdory tomu, že z hlediska ochlazování městského prostředí, absorpce CO² a produkce kyslíku mají vzrostlé stromy mnohem větší význam než čerstvě vysazené stromky, na jejich „pitný režim“ málokdo, včetně institucí, pamatuje. Místo toho na ulici vídáme auta kropící silnici, nebo hromadu aut rochnících se v myčce. A vzácné stromy, kterým trvalo 20, 30 nebo i 100 a více let než vyrostly do své majestátné výše, nikdo nepokropí...

K čemu nám pak jsou všechny ty sliby a nápady o sázení stromů? Politici se tímhle zaklínadlem ohánějí pokaždý když chtějí odvést pozornost od skutečných řešení změny klimatu, jako je zejména ústup od spalování fosilních paliv. Občas mám pocit, že strategie založená na stromech coby všeléku na všechny problémy sucha a vedra má dost vetché základy. Kdo zajistí, že ty stromy v tomhle šíleném klimatu budou prosperovat? Kdo je bude zalévat? Opravdu si všichni myslí, že strom dokáže své okolí ochlazovat, když má kořeny zapuštěné v půdě spálené na prach a nikdo mu nezajistí zálivku? Ne, strom opravdu není nadpřirozená bytost, která umí plnit svou původní funkci i bez vhodných životních podmínek. Uvědomují si to politici, když se tváří, že se změna klimatu vyřeší zalesňováním a výsadbou stromů v ulicích?

Nezbývá, než některé věci vzít do vlastních rukou. Každý z nás přeci může s kyblíkem občas zaběhnout k oblíbenému stromu v ulici, či blízkém parčíku. Sama jsem se rozhodla, že za každou cenu musím zachránit strom v našem vnitrobloku, na který koukáme z našeho bytu. Je docela velký. Chodím k němu s kýblem a prostě jej zalévám. Většinou pozdě večer a brzy ráno, aby se voda neodpařila. Že plýtvám pitnou vodou? Taky mě to napadlo.

Jenomže oč je větší hodnota zachráněného stromu, který je plícemi a klimatizací našeho města, oproti vší tý vodě, která se vyplýtvá na kropení ulic, mytí aut v myčkách, nebo nekonečné sprchování zhýčkaných měšťáků, kteří dokud jim voda poteče z kohoutku, budou místo stížností na sucho jen vychvalovat azůro bez mráčku? V této souvislosti je potřeba říct, že každý z nás dokáže hromadu vody ušetřit. Například tím, že se nebudeme tak dlouho sprchovat, mýt nádobí pod proudem vody, nebo že budeme použitou vodu zachytávat a znovu jí používat např. na splachování. Osobně doporučuju také sprchování každý druhý den. Že je to nehygienické? Naopak. Pokud nepatříte vyloženě k smradlavcům se zapáchajícím potem, pak vám sprcha jen jednou za dva dny naopak prospěje. Zlepšíte si tak mikrobiom skrývající se na vašem těle a tím pádem i svou přirozenou obranyschopnost.

Na závěr se můžeme zamyslet také nad zbytečností anglických trávníků. Podle internetového zpravodajství Ekolist je krátce střižený anglický trávník vyloženě neekologický a pro adaptaci na změnu klimatu zcela nevhodný. A nejde jen o jeho kropení, které je v době, kdy některé obce berou vodu jen z cisteren, čistým barbarstvím. Jak už jsem psala výše, trávník se dokáže snadno obnovit když zaprší. Udržování anglického zeleného trávníku v období sucha je projevem čirého snobismu. Mnohem zásadnější je délka trávníku. Krátce střižený trávník nedokáže zadržovat vláhu a také nedostatečně odráží sluneční paprsky. Nedokáže tak dobře ubránit půdu před pražícím sluncem. V neposlední řadě krátký trávník neposkytuje biotop pro hmyz a biodiverzitu. Nemohou se na něm uplatniti kvetoucí rostliny, které poskytují potravu opylovačům. To je obzvláště důležité v situaci, kdy po celém světě probíhá dramatická hmyzocida. Za posledních 30 let kvůli činnosti člověku ubyly 3/4 hmyzu.

V suchém a horkém podnebí tak není vhodné trávníky příliš často sekat, a i posekaný trávník by měl mít alespoň 20 cm délku. Ještě lepší nápad je nahradit trávníkové monokultury květinovou loukou, která je více odolná vůči suchu. Možná byste se divili, ale i v suchu mohou vyrůst krásně kvetoucí rostliny. U nás ve vnitrobloku větší část plochy nesečeme a co nám tam vyrostlo? Obrovská divizna, čekanka, vikev, kopretiny, hrachor, pantoflíček, či chrpy a další druhy. Uprostřed města se nám tam díky tomu občas objeví i motýli a čmeláci. Kdyby města od častého sekání trávy upustila, nejen že by ušetřila, ale také by v podobě motýlích a hmyzích luk mohla získat velmi estetické a horku odolné prostředí.

Jak vypadá nesečený trávník v našem vnitrobloku: