Richard Brabec v Otázkách Václava Moravce označil nový návrh Evropské komise zredukovat emise do roku 2030 o 55 % jako nerealistický. Česko prý i dříve počítalo s navýšením klimatického cíle maximálně na 44 % a to ještě v době, než nám hromadně začaly odumírat lesy, jejichž rozpad bude podle ministra životního prostředí plnění ambicióznějších cílů brzdit. Je to však přesně naopak. Lesy odumírají právě kvůli příliš pomalému světovému úsilí o snižování emisí. Pokud emise nezačneme okamžitě a rychle snižovat, lesy nám odumřou kompletně.

Ačkoliv si mrtvé stromy v lese mnozí spojují hlavně s kůrovcem, příčina leží někde mnohem hlouběji. Za gradaci kůrovce můžou stále teplejší a teplejší klimatické podmínky, navíc v kombinaci se suchem. Příčinou většího tepla a sucha je pochopitelně globální oteplování, způsobené každým naším klikem do klávesnice nebo ohřátou vodou na kávu (pokud ovšem doma neodebíráte elektřinu ze zelených tarifů a tím tak alespoň své peníze posíláte obchodníkům s obnovitelnými zdroji namísto uhlobaronům), nebo každým naším usednutím za volant (pokud nemáme elektrické auto a nenabíjíme ho elektřinou ze zelených tarifů).

Odumírání lesů samozřejmě zintenzivňují i špatné postupy lesohospodářů v Česku, kteří nadále preferují smrkové monokultury bez věkově smíšených stromů. Primární příčinou rezavějících lesů a rozpadajících se lesních ekosystémů v Česku nicméně nadále zůstává především stále intenzivnější průběh klimatické krize, za kterou si jako světové společenství můžeme příliš pomalým postupem ve snižování světových emisí.

Je tedy snad odumírání lesů na stále teplejší planetě důvodem či dokonce výmluvou pro pomalejší snižování emisí?

Naopak! Vymlouvat se na špatný stav lesů jako na důvod pro menší snahu o odstraňování příčin jejich špatného stavu lze přirovnat k tlouštíkovi, který odmítá hubnout kvůli svému příliš tlustému tělu a říká, že cvičit mohl jen dokud byl štíhlý.

Tak jako je tlusté břicho vztyčeným ukazovákem, že už vážně nemůžeme dál jíst bůček k obědu a zajídat jej kremrolemi jako zákuskem, a že nastal čas začít držet dietu a cvičit, je i krize v českých lesích nahlas spuštěným alarmem, který se nám všem snaží otevřít oči a přimět nás k větším ambicím v ochraně klimatu! Chceme-li zachránit české lesy, musí Česko souhlasit s vyšším klimatickým cílem EU pro rok 2030 a udělat vše proto, aby jej splnilo.

Nového klimatického cíle snadno dosáhneme útlumem uhelných elektráren do roku 2030. I o tom si však Richard Brabec myslí, že je to nerealistické. Prý by to nejdřív šlo až v roce 2032. Přitom neexistuje žádný důvod, proč by to nemohlo jít i o dva roky dříve. V Česku mají obrovský nevyužitý potenciál obnovitelné zdroje energie a je proto nutné je mnohem intenzivněji podporovat! Všude jinde v Evropě to jde, tak proč ne u nás? Stejné je to s energetickými úsporami v budovách! Na všechny tyto nutné změny navíc bude možné čerpat astronomické dotace z Evropské unie? Chystáme se je snad odmítnout?

V pořadu Václava Moravce diskutoval také Václav Cílek, který má pravdu když říká, že emise nemohou klesat jen pomocí opatření v energetice. To je stejné jako s tou pomyslnou tloušťkou. Nestačí jen nahradit bůček salátem. Potřeba jsou také změny v životním stylu. S tím souvisí druhé téma debaty, kterým je skládkování.

Richard Brabec poukazuje na příliš vysokou cenu vyvážení odpadu pro obyvatele, pokud by ukládání odpadu na skládkách zdražilo. Není snad právě zdražování skladování odpadu jednou z možných cest, jak ve společnosti nastartovat přechod k bezobalové a cirkulární ekonomice? Pokud se lidem a výrobcům jednoduše dělání odpadů nebude vyplácet, postupně se ním přestanou. Aktuálně se nacházíme v situaci, kdy jediný, kdo na naší nadprodukci odpadu prodělává, je příroda. Jenže my z ní nejsme vydělení, jsme její nedílnou součástí. A dřív nebo později se nám náš nynější postup šeredně nevyplatí. Zkrátka, nejde se donekonečna vymlouvat na to, že to jinak než špatně dělat neumíme. Bez toho aniž bychom se naučili novým kouskům zkrátka naše problémy nikdy vyřešit nedokážeme.