V Praze svítí několik budov modro-zeleně jako upomínka pěti let od podepsání Pařížské dohody. Zatímco Praze, která do modrozelených barev zahalila Petřínskou rozhlednu, lze díky jejímu klimatickému závazku zájem o ochranu klimatu věřit, v případě modro-zeleně osvíceného Ministerstva financí jde o čirý tokenismus a pokrytectví. Tím spíš, že na příští rok v rozpočtu na klima vyčlenilo o polovinu méně peněz než loni. Fakt, že se připomínáním Pařížské dohody na sociálních sítích chlubí sama ministryně Schillerová, působí jako totálně prázdné gesto. Hashtag #climateactionnow je už pak naprostým výsměchem všem těm, kteří ochraně klimatu zasvětili svůj život a na potřebu mnohem většího úsilí vládu celá léta marně upozorňují

Dokonalejší příklad obelhávání veřejnosti člověk aby pohledal. Je sice pravda, že premiér Babiš v Evropské unii přistoupil na všechny evropské klimatické cíle, ale ono mu taky nic jiného nezbývalo. Jinak by si Česko nesáhlo na bohaté evropské fondy určené k dekarbonizaci naší ekonomiky. Faktem je, že Pařížskou dohodu neplníme ani náhodou. A vláda i poslanecká sněmovna se o klimatické krizi zarytě odmítá bavit.



Místo toho náš stát Skupině ČEZ ani přes svůj většinový podíl nezabránil v odprodeji vysloužilých uhelných elektráren uhlobaronům, prosazuje nesmyslný plán na rozšíření letiště Václava Havla, ještě nesmyslnější kanál propojující středoevropskou říční soustavu, gigantické přehrady, a hlavně dostavbu Dukovan. Nový reaktor, naše zlatá česká předpotopní cesta k "čisté" energii, pak s nejvyšší pravděpodobností nebude hotový dřív jak za 16 let, zadluží nás na dlouhé generace, a ještě nás vžene do geopoliticky velmi riskantního područí Ruska.

Právě před budovou Ministerstva financí také v uplynulém roce proběhlo hned několik protestů klimatického hnutí. Právě proto, že ve věci klimatu nekoná, nebo dokonce prosazuje kontraproduktivní kroky. K těm patří třeba mimo jiné i zmíněný záměr nasypat miliardy do rozšiřování pražského letiště, nebo vymýšlení slevy na dani za nákup nafty.

I když by bylo krásné mít uvědomělou vládu, která klimatickou krizi bere vážně, modro-zelené osvětlení na budově ministerstva nelze chápat jinak než jako čirý tokenismus. Snahu vytvořit iluzi, že se pro klima něco dělá. Zmást lidi. Chystá si snad vláda půdu pro hladší cestu k realizaci projektů financovaných z evropských peněz v rámci zelené transformace, které však soudě dle dosavadních plánů a strategií klimatickou a environmentální krizi spíše prohloubí, než aby jí řešily? Pro příklady netřeba chodit daleko. Ekologické organizace disponují celou plejádou důkazů (viz např. zde, nebo zde), že pro vládu je ochrana přírody jen prázdným slovem, kterým se zaštiťuje ve své snaze do krajiny nalít co nejvíc betonu, vysadit co nejvíc řepky, nebo přihodit co nejvíc tendrů oligarchům a přátelům z Ruska a Číny, a především z přerozdělování tučných evropských peněz co nejvíc vyloučit veřejnost, a malé a střední podniky.

Nenechme se proto líbivým osvětlením ošálit. Jde o pouhý marketing. V sázce je přitom budoucnost nás všech. Zůstávejme v pozoru!