Zatímco odpůrci Babiše slaví, já neslavím. Zároveň ani nesmutním, protože šance, že bych mohla slavit, byla téměř mizivá. Tyto volby byly už od samého začátku odsouzeny k tomu, aby byly prohrou pro klima a také pro naše děti, které po nás zdědí zplundrovanou planetu. Nakonec jsou však volby navíc i prohrou pro nízkopříjmové skupiny obyvatel. Ty se mohou navíc ještě "těšit" na atomy rozebraný sociální stát. Petr Fiala by se měl mít na pozoru. Právě neoliberální škrty a asociální politika jeho stranických předchůdců byla tím, co dostalo Babiše do premiérského křesla. Vezme si z toho ODS ponaučení?

Přestože mnozí koalici SPOLU vnímají jako posilu pro demokracii, z hlediska klimatu, životního prostředí a sociální soudržnosti je výhra Petra Fialy špatnou zprávou úplně pro všechny kromě podnikatelů uvažujících v horizontu tady a teď, bez schopnosti vyhodnocovat střednědobá a dlouhodobá rizika, která pro jejich podnikání představuje jak klimatická krize, tak i fungování v sociálně polarizovaném státu.

Obyvatelé velkých měst s vysokoškolským vzděláním a nadprůměrnými příjmy se často smějí voličům v regionech a v nízkopříjmových skupinách, že neumí volit s ohledem na své zájmy, že jsou politicky negramotní, že snadno podlehnou vábení autoritářů a populistů. Nyní se ukazuje, že velmi zvláštně s oheldem na své zájmy volí i městští pravičáci. Podle průzkumů veřejného mínění se 84 % obyvatel obává klimatické krize a vnímají jí jako něco, co ohrožuje jejich budoucnost.

Proč tedy téměř 28 % hlasů dostal klimaskeptik klauzovského střihu?

ODS zcela jistě není v otázkách ochrany klimatu o nic horší nebo lepší než Babiš. Těžko říct. ANO ani ODS toto největší téma a hrozbu lidstva neberou vážně a smějou se těm, kteří se ho snaží řešit.

A ODS navíc oproti ANO představuje ještě další hrozbu. Můžeme se připravovat na pokračování Nečasovské, Kalouskovské a Drábkovské privatizace a demontáže státu. Suma sumárům tedy skvělá budoucnost pro naše děti. Nejen bez vyhlídky na zdravé životní prostředí a život podporující planetu, ale možná s výhledem na privatizaci školství a další osekávání sociálních služeb a jistot. Sociální soudržnost je přitom naopak právě to, co je tváří v tvář plíživě se blížící environmentální zkáze potřeba nejvíce posilovat. Bez soudržné společnosti budeme velkým hrozbám ohrožujícím naší civilizaci čelit jen velmi obtížně. To jsme si mohli uvědomit během koronavirové pandemie, která byla zatím jen slabým odvárkem toho, co nás čeka v důsledku oteplování a jeho dalších dopadů na světové ekosystémy a obyvatelstvo.

Co se pak dále týká demokracie, kvůli které mnozí SPOLU volili, jako pozitivní lze vnímat snad jen to, že Fiala není politik Orbánovského střihu. Nicméně společného s ním má dost. Stejně jako v Maďarsku se dobře a líp budou mít ti, co už se relativně dobře mají, zatímco ti, co se dobře nemají, se budou mít ještě hůř. Vcelku a z ideologického hlediska je pak volba Fialy místo Babiše de facto jen předáním uchváceného státu jinému uchvatiteli. Moc nevidím rozdil mezi oligarchizací a neoliberalizací státu. Snad jen symbolicky to vypadá, jako kdyby za tím prvním stali konkrétní lidi, konkrétní oligarchové, zbohatlíci, zatímco to druhé jakoby byla neviditelná ruka trhu. Je to však jen zdání, za tu ruku někdo tahá. Ten někdo je stát spřežený s privátním sektorem a jeho zájmy. Ne všemi. Jen některými. Partikulárími.

Neoliberální vláda moc demokratická není. Ne o moc víc než ta populistická. S každou další neoliberální vládou se tato pro trh výhodná a pro lidi nevýhodná ideologie o kus víc konsoliduje jako jediná možná a akceptovatelná politicko-ekonomická realita, v níž je neustále posilována moc nadnarodniho kapitálu a přitom zároveň demontována střední třída. Stačí se pro pochopení podívat na bytovou situaci v Praze. Čim dál tím víc lidí se bude stávat vazaly bank, kterým budou měsíčně splácet polovinu svých příjmů, nebo budou žít v podnájmech v bytech vlastněných zahraničními penzijními a investičními fondy, které jediné si v současné situaci mohou předražené nemovitosti u nás dovolit nakupovat. Super.

Uvidíme, jak se vše nyní vyvine a jak moc špatné to bude. Všem těm, kteří jásají nad vítězstvím demokracie bych radila, aby Fialu i Pekarovou co nejpevněji drželi pod krkem, a denodenně jim připomínali, že to byla právě asociální politika ODS a TOP 09 během finanční krize po roce 2008, co Babiše dostalo do vlády a do premiérského křesla. A v příštích volbách to klidně může být pro změnu třeba SPD.