Sedím na webináři o nové legislativě EU “Fit for 55”, víc než 1000 stránkovém dokumentu, který má zajistit, že se EU skutečně podaří snížit emise o 55 % do roku 2030 a učiní tak sociálně citlivým způsobem. “Bez zapojení soukromého byznysu to nepůjde”, slyšíme furt dokola. Mezitím český miliardář Jiří Písařík, majitel BOHEMIA ENERGY, takřka ze dne na den ukončuje provoz, který dodává energii 900 tisícům koncových uživatelů. Prostě proto, že mu špinavý byznys přestává vydělávat.

V Česku se poslední dobou šíří zvěsti o tom, jak je Evropská unie zlá, když nás chce zachránit před klimatickou krizí, a přenáší veškeré náklady dekarbonizace na obyčejné lidi. Ve skutečnosti to tak není. Evropští politici nás nejen chtějí ušetřit mnohem větší zkázy a obrovských ztrát (i na životech), které přijdou, pokud nebudeme včas jednat, ale především spoléhá na to, že tržní signály povedou k zodpovědnému jednání firem profitujících na neudržitleném a v střednědobém horizontu destruktivním byznysu. V tom se bohužel přepočetli a to zejména v odhadování chování českých zbohatlíků, kteří jedou byznysový model “snadno nabyl, snadno pozbyl.”

Miliardář Jiří Písařík je toho ukázkou. Donedávna velebený div ne jako ukázka ctnosti české "business class" se nyní v plné šíři projevil jako typický produkt země, v níž se už od listopadu 1989 do omrzení opakuje mantra o svobodě podnikání, nebo o individuální svobodě, která je však v českém pokřiveném pojetí brána jako svoboda bez přívlastku, totiž svoboda absolutní, která není podmíněna společenskou odpovědností. Napakovat se na lidech a pak je nechat ve štychu, přesně to by mohlo být mottem nejednoho českého miliardáře.

Skvěle celý paradox shrnul na svém Facebookovém profilu Matěj Stropnický:

"Když tohoto blonďáka potkáte v restauraci v centru Prahy, překvapí vás, že časopis Forbes někoho tak přirozeně působícího ohodnotil na 25. nejbohatšího Čecha. Prozradit ho mohou možná jen klíčky od nového Ferrari na stole. Prý je to poslední dárek od jeho ženy..." - takhle začíná tři roky starý článek Hospodářských novin Žralok mezi rybami o Jiřím Písaříkovi, majiteli firmy BOHEMIA ENERGY. Je to jeden z tisíců píár článků o self-made miliardářích, které česká média produkují, aby jim nikdo nekoukal pod prsty, řešit se má čapák.
A pak střih, dnešek: tentýž sympoš, Písařík Jiří, si prostě ohlásí ukončení činnosti své firmy, která dodává elektřinu a plyn na 900tis odběrných míst, protože už se mu ten byznys nevyplácí. Považte: nevyplácí. Už se ta spekulace nevyplácí. Smlouvy s lidmi, firmami, obcemi, fixace cen, k nimž se firma zavázala, aby ty klienty získala závazně na iks let...nic, cár papíru. Odpovědnost nula. Právo žádné. Klienty převezmou zbylé firmy (naštěstí to aspoň dáno regulací musejí udělat okamžitě, jinak by ty lidi zmrzli) a napaří jim dnešní ceny bez fixací. A pan Jiří Písařík si může jít klidně koupit nové Ferrari.
V mém světě by takový Písařík musel do posledního písmenka všechny uzavřené smlouvy dodržet, dohodnout se na odstupném nebo sám zajistit přechod klientů k jiným dodavatelům za původních podmínek a rozdíl dorovnat - ZE SVÉHO. Ještěže takový svět neexistuje, nešlo by v něm ani pořádně spekulovat. Těším se, co si o věci přečtu v Hospodářských novinách."

V takovém světě bohužel neexistujeme. Přitom věřím tomu, že by celé řadě lidí v této zemi připadal mnohem víc fér. Místo toho jsou ti z nás, kteří tento spravedlivý svět považujeme za správný, označováni jako neomarxisti. Lidé si pak ze strach raději zase znovu zvolí třeba nějakého dalšího miliardáře.