Ústav pro studium totalitních režimů v říjnu vyhodil šest žen, mezi nimi také špičkovou vědkyní, historičkou Muriel Blaive, která zde pracovala od roku 2014 a měla excelentní vědecké výsledky. Povaha celé kontroverzní akce však vypovídá spíše o tom, že se vedení ÚSTRu chtělo zbavit nepohodlné kolegyně, jejíž vědecky hodnotná činnost odhalovala a zároveň i rozkrývala neschopnost a vědeckou irelevantnost ÚSTRu, včetně jeho hluboce zakořeněné misogynie a zastydlého antikomunismu.

Šest žen, kromě vědkyně Blaive také knihovnice a redaktorka (bývalá ředitelka) a další ženy pracující v administrativních pozicích, bylo oficiálně vyhozeno kvůli údajné efektivizaci práce ústavu. Pokud by tomu však skutečně bylo tak, měla by spíše Dr. Blaive zaujmout místo vedoucí ústavu, a vyhodit zbytek neschopného osazenstva. Zatímco Blaive si z hlediska mezinárodního srovnání vědeckých výsledků podle Web of Science vede velmi dobře (seznam vědeckých publikací Blaive viz např. zde), ředitel ÚSTRu Ladislav Kundra na Web of science nefiguruje vůbec. Co víc ohrožuje teplá místečka v ústavu a pohodlnou intelektuální stagnaci než prudce inteligentní kolegyně s výsledky převyšujícími podprůměrné kolegy? Ptát se také musíme, zda by se pánové na ÚSTR cítili podobně ohroženi, kdyby Muriel Blaive nebyla žena, ale muž. Podařilo by se jim tak snadno se zbavit šeti mužů? Pravděpodobně ne.

Kromě gendeového rozměru celé kauzy je alarmující její poltický podtext. Jak je patrné z otevřeného dopisu, který na podporu propuštěné vědkyně a jejího týmu sepsal vizuální umělec, pedagog a publicista Pavel Karous, o nelegitimním a pravděpodobně i nelegálním důvodu propuštění vypovídají témata řešená doktorkou Blaive. Ve svém výzkumu se zabývala záležitostmi, kterými pravděpodobně šlapala na kuří oka konzervativních zaměstnanců, a hlavně vedení ústavu, jehož ideologie by se skvěle vyjímala pod záštitou vlády Viktora Orbána.

K tématům řešeným propuštěnou vědkyní patřil např. výzkum komunistické nadvlády nad ženským tělem prostřednictvím lékařských a sociálních praktik. I když by se podobný výzkum mohl antikomunistickým kolegům líbit, zřejmě tomu nebylo tak. V takovém výzkumu „nebezpečně“ zavání gender studies, nebo jak se dnes mezi konzervativci říká, tzv. „genderová ideologie“ a ta jako taková možná někomu připadá ještě horší než ideologie reálného socialismu. Navíc jak je známo, násilí na ženách s cílem ženy kontrolovat se propisuje i do dnešního lékařství a zejména porodnictví, což smutně poukazuje na fakt, že k jeho vymýcení nedošlo ani s novým režimem. Antipatriarchální pod-tón takto zaměřeného bádání pravděpodobně nevoněl převážně mužskému ansámblu na ÚSTR.

Dále také Dr.Blaive po vzoru nové generace vědců ze Západu zpochybňovala ústavem používaný koncept totalitarismu. Jaká drzost zpochybňovat překonané postupy kolegů!!! Zároveň neměla zájem se věnovat úmornému a do nekonečna omílanému studiu osudu undergroundu a disentu (jak je známo, na ÚSTR pracuje i Bc. František Stárek, známý Čuňas, který se muzealizaci a celebraci undergroundu už celá desetiletí velmi rád věnuje, není však pochyb, že tento člověk bez potřebného akademického vzdělání by v současné mezinárodní vědě těžko mohl bez institucionální záštity ÚSTR obstát).

Místo toho Blaive analyzovala např. povahu vyjednávaní mezi autoritativní mocí a tzv. šedou zónou tvořící většinovou společnost. Taková analýza nejen vybočuje z mantinelů regionální autistické vědy, která jen konzervuje historii a komunikuje sama se sebou, ale také by se ostatně dala snadno aplikovat i na dnešní mocenské poměry, a jako taková by mohla být až příliš relevantní i pro analýzu dnešní společensko-politické situace. Velmi nebezpečné, až subversivní! Vědci by přece neměli režim ohrožovat poukazováním na mechanismy upevňování a udržování jeho moci. Jde navíc pravděpodobně o schopnost pracovat s teorií a vstupovat do mezinárodních konceptuálních debat, jimiž Blaive nejspíš své kolegy iritovala, protože sami v tomto ohledu nedosahují podobných výsledků.

Otevřený dopis na podporu Muriel Blaive, který se rychle proměnil v petici podepsanou také mnoha předními osobnostmi v české vědě a výzkumu, vyzývá vedení ústavu k upuštění od mocenských mechanismů, s jejichž pomocí se zbavuje svých názorových a vědeckých oponentů.
V jeho závěru se uvádí:

„Děsí nás stále viditelnější situace, kdy se zaměstnanci ústavu z obavy o ztrátu práce (v probíhající hospodářské krizi) bojí proti bezpráví ozvat. Propouštění z práce z politických důvodů je praxe, které bychom se měli v zárodku vyvarovat, jinak si budeme muset pro neznalost svoji minulost zopakovat.“

Otevřený dopis je stále ještě možné podepsat zde: https://docs.google.com/forms/d/e/1FAIpQLSeO7c6igtrt3VHP7gF6JxW4Mhfgrf1JCKpa7p0rToZubVcMBg/viewform