Dlouholetá kritika "nejdelší mateřské/rodičovské v Evropě", kvůli které v Česku zejména ženy čelí extrémnímu znevýhodnění na pracovním trhu a pak jsou za to trestány i následně v důchodovém věku, možná v kontextu současné neoliberální vlády přinese pravý opak toho, v co jsme doufali. Politické strany se v duchu svých zaslepených snah o vyrovnaný rozpočet a minimalizaci státu snaží lepit státní příjmy kde to jde, a tak je napadlo, že by do práce mohli poslat rodiče malých dětí. V době osekávání všeho státního však těžko čekat, že by spolu se zkrácenou rodičovskou "dovolenou" přišla také potřebná infrastruktura, která není dosatečná už nyní, a rodiny často volí delší dobu doma s dítětem právě kvůli jejím nedostačujícím kapacitám.

Zdá se tedy, že zkrácení rodičovské dovolené v podání ODS bude po návrhu zavedení školného na vysokých školách a dvourychlostního zdravotnictví jen další ranou pro nízkopříjmové domácnosti. Co také jiného čekat v době, kdy se veškerý vládní výkon orientuje jen na lepení děr v rozpočtu bez jakéhokoliv výhledu do budoucnosti. Místo aby se v duchu progresivní politiky situace žen (v Česku doma s dětmi zůstávají v 98 % případů právě ony) na pracovním trhu zlepšila, a ženy dostaly díky lepší nabídce zařízení předškolní péče svobodnější volbu v tom, jak dlouho chtějí doma zůstávat, všechno bude pravděpodobně jenom horší. Těžko očekávat, že by právě za vlády ODS začaly vznikat nové školky. Jednodušší přeci je matkám žádnou volbu nedat, a místo toho je přimět k nastoupu do práce, kde budou kromě na lepení státního rozpočtu vydělávat na soukromou školku či chůvu.

Trh se soukromou péčí o děti se nejspíš v představách ODS začne spontánně v duchu volného trhu rozvíjet hned v návaznosti na zkrácení délky rodičovské dovolené. ODS tím navíc zabije dvě mouchy jednou ranou. Nejenže ušetří na rodičovských příspěvcích a bude moc vybírat daně od rodičů malých dětí, kteří by jinak nepracovali, ale ještě navíc získá pracovní sílu do montoven, které si u nás v duchu ekonomiky "kolonie Západu" uchováváme a vydržujeme, a v nichž stále přetrvává zoufalá poptávka po levné pracovní síle. Postupně pak třeba dospějeme až do "ideálu" značka USA, kde podpora rodičů malých dětí neexistuje vůbec žádná, a kde rodiče musí platit úplně za všechno.

Je to možná naivní představa, ale třeba se časem upustí i od tlaku na porodnost Češek. I národovecky orientovaní pravicoví politici nakonec uznají, že v této zemi mohou mít děti jen bohatí, nebo lidé ochotní žít v chudobě, a tak vezmou zavděk vyrovnáváním demografické křivky migrací... Na jednu stranu by bylo fajn, kdyby ženy neustále nečelily tlaku, že mají mít děti, i když nechtějí, nebo když si to nemůžou dovolit. A taky by bylo fajn, kdybychom přestali koukat přes prsty na migraci, která už dnes ve většině zemí globálního Severu jakž takž udržuje křehký balanc mezi natalitou a mortalitou, a drží nad vodou daňové příjmy a penzijní systémy. Na druhou stranu je trochu smutný a krátkozraký nedávat lidem na výběr a ponechávat prokreaci, penzijní a daňový systém jen na těch nejvíc znevýhodněných skupinách...