Končí éra „blbů z Horní Dolní“? A nakolik je typická pro naši politiku v posledních patnácti letech?

Genius průměrnosti a použitelnosti
Nejznámější je asi jako „blb z Horní Dolní“, jak ho nazval bývalý premiér Mirek Topolánek. Proslul i tím, že projekt Kaplického knihovny označil za „jakýsi chrchel“. A v posledních týdnech se dostal zpět do centra pozornosti, když inicioval převrat v pražském dopravním podniku. Poslanec ODS David Vodrážka. Nakolik je jeho příběh typický pro naši politiku v posledních patnácti letech?

„Poprvé jsem Davida Vodrážku viděl někdy v roce 1998 jako člena ODS na Praze 13,“ vzpomíná bývalý pražský primátor Jan Kasl. „Ukazoval mi ho jeden z místních radních a říkal, že si ho chce pěstovat a udělá z něj v budoucnu starostu. Nevěděl jsem, co si o tom myslet – Vodrážkovi bylo nějakých 26 let, neměl nic za sebou, nic neříkal... Působil s odpuštěním spíš jako takový bulík, trouba.“

Proč mohli v ODS – a nejen v ODS – udělat kariéru zdánlivě nad své možnosti průměrní a podprůměrní?

„Jedním z podstatných momentů je poměrně malá členská základna politických stran – procesy uvnitř stran tak snadno ovlivňují zákulisní hráči,“ vysvětluje politoložka Vladimíra Dvořáková. „Z jejich pohledu pak důvodem, proč má někdo zastávat nějakou funkci, nemusí být jeho vzdělání a schopnosti. Podmínkou může být pravý opak - plní pak úlohu bílého koně. Loajalita a odborná nezpůsobilost jsou geniální kombinace; šíře použití či využití takové osoby je mnohostranná.“

Jak hluboko klesl?
Vodrážka to postupně dotáhl až na 1. místopředsedu ODS, vyjednavače o vládní koalici a kandidáta na ministra životního prostředí. Před dvěma lety přišel na kongresu ODS pád.

Ale je otázka o jakém pádu tady mluvíme. Vodrážka neobhájil pozici místopředsedy strany a musel se rozloučit s vidinou ministerského postu. Nicméně se stal předsedou zahraničního výboru parlamentu – k velké potěše novinářů, kteří ho usvědčovali z neznalosti jakéhokoli světového jazyka.

Zůstal také starostou městské části a pražským zastupitelem. A působil v několik městských společnostech, především ve dvou z největších – Pražských službách a Dopravním podniku. Z majetkového přiznání za rok 2009 vyplývá, že si Vodrážka vydělal mimo plat starosty přes 1,1 milionu korun. Výkonnější byl už jen jeho kolega, starosta Prahy 5 Milan Jančík.

O rok později k tomu přibyl ještě plat poslance a předsedy zahraničního výboru a Vodrážkův celkový příjem se šplhal ke třem milionům korun. Pokud jde tedy o oficiální příjmy nemusel rozhodně litovat toho, že přišel o plat ministra.

O příjmech či výhodách neoficiálních můžeme jen spekulovat.

V pražském dopravním podniku byl Vodrážka postupně předsedou představenstva, jeho členem, nyní je v dozorčí radě a právě on navrhl odvolání ředitele Vladimíra Liche. Poté, co ředitel inicioval vyšetřování podezřelých obchodů, při nichž se pravděpodobně z dopravního podniku ztrácejí miliardy korun.

Už to končí?
Netvrdím, že David Vodrážka je blb, ani že krade. Je však zřejmé, že patří k typu politiků, o nichž mnozí tvrdí, že nemají dostatek vzdělání, zkušeností ani talentu k tomu, aby kvalitně zastávali funkce, které zastávají a že jsou pravděpodobně ovládáni zákulisními hráči. Tedy k politikům, kteří významně spoluutvářeli politickou a podnikatelskou kulturu v této zemi v posledních dvou desetiletích.

Končí jejich éra?

„Nemyslím, že se význam „ovladatelných“ politiků zásadně zmenšuje,“ říká politoložka Dvořáková. „Důležitost těchto lidí je v tom, že jsou široce použitelní. Navíc ale mohou „mluvit“, a proto je nutné je udržet, minimálně s garancí beztrestnosti.“

Je to problém: i velmi špatný rétor, jakým je David Vodrážka, může někdy mluvit zatraceně přesně a nebezpečně.

Kráceno. Celý text vyšel v Literárních novinách.