Možná tomu nebudete věřit, ale Koreou putuje v současné době profilová výstava Jana Saudka. K vidění jsou jeho umělecké fotografie nyní v moderní galerii Blue Square na kraji cizinecké čtvrti Itaewon, ale kolekci World of Jan Saudek už shlédlo díky iniciativě českého velvyslanectví v Soulu přes pětatřicet tisíc návštěvníků expozice na Insandongu či v městě Čchunčchonu. Jestli v Koreji něco nechybí, tak jsou to zejména lidi. Navíc Korejci chodí rádi za kulturou, do muzeí a galerií po celý život. Vždyť i na avantgardní výstavu finalistů francouzské Ceny Marcela Duchampa jsou s to vodit děti z prvního stupně základní školy.

V tomto případě bylo otázkou, jak přísná země ženšenu přijme výstavu Saudkových žen a kolorovaných aktů, které s postupujícím věkem mediálního erotomana jsou čím dál více explicitní - pokud ne rovnou manýristickým kýčem...

Zdejší lidé jsou totiž na rozdíl od Japonců prudérní, moderní Korea se utváří (alespoň navenek) pod vlivem amerického křesťanského protestantství a přísných rodinných hodnot. Takže léčba Saudkem tu působí asi takové pozdvižení, jako kdyby moderátorky Pošty pro tebe či jiného pořadu bezpohlavní ČT1 začaly chodit do studia ukazovat národu umělecky pohlaví.

Korejci odmala vyrůstají genderově odděleně, ještě donedávna existovaly dívčí a chlapecké školy. Na ulici vidíte zpravidla pouze hloučky hihňajících se holek, party kluků, anebo osamocené páry. Málokdy nějakou smíšenou volnou zábavu. Ta se jen plánovaně organizuje v rámci širšího kolektivu.

Ještě na univerzitě se tu hrají hry na flašku nebo na princezny - a to dokonce i z popudu profesorů univerzity, které se snaží ponouknout děcka vedle studia i k zábavě. V kampusech k tomu účelu stojí budovy, které se nazývají "studentským klubem". Vidíte tu zamilované vysokoškoláky před sebou utíkat se zrudlými tvářemi, kupovat si šňůrky na mobily, vyřizovat si zamilované vzkazy přes kamarády.

Mladí lidé se obtížně seznamují, je to jedna z nejtěžších disciplín korejského mládí. Nejosvědčenější jsou internetové seznamky vytvářené podle zájmů či dohazování známostí. Funguje to tak, že nějaká spárovaná dvojice s sebou vezme své kamarády a kamarádky, kteří se mají dát dohromady.

Zdejší kultura je natolik plná formálních příkazů, povinné úcty a plachosti, že se milenec musí na to, aby vyznal lásku, pořádně ožrat. A aby se s vyvolenou mohl k tomu všemu i vyspat, musí pořádně zlít pod obraz i ji. Alespoň kolem univerzit a živých kavárenských čtvrtí vidíte i přes den kluky odvádějící si k sobě náctileté holky, které se sotva udrží na nohou.

Korejci jsou veselí, temperamentní, holky se oblékají skoro jako v zemích bývalé Jugoslávie. O tomto národu se mluví jako o Italech Dálného východu, dokud tedy nejde o sex. To se vše rázem mění. V zemi přísné tradiční kultury a neproniknutelných tváří se nepěstuje vřelost, natož rafinovaná erotika, ani není zvykem si sdělovat city. Naopak láska či intimita se řeší zpravidla alkoholem. Čím brutálněji tím lépe.

Na neformální návštěvu Saudkovy výstavy v Blue Square se dostavil i český velvyslanec Jaroslav Olša ml., takže je z nás (z pana velvyslance a ze mě - podivného publicisty/ producenta/ cestovatele) rázem oficiální delegace, která si zaslouží úctu a přivítání.

Kolem nervózně přešlapuje sbor nejrůznějších asistentů a zaměstnanců obklopujících architekta této nové galerie i kurátora. Cizinec nemůže pochopit, co všichni z nich dělají, kolik lidí tu zaměstnává prosklený výstavní prostor - trochu ve stylu z 80. let.

Většina se ale stydí zejména pozdní Saudkovy erotomanské pózy jakkoliv komentovat. Všichni však dostali úkol udržovat se vzácnými cizinci z Česka hovor a musí se snažit. Takže holčina bloumá očima stydlivě po místnosti, ale přesto se zajímá o Prahu. Ptá se mě na české jídlo a vůbec život v daleké "romantické" zemi, kde se ženské nechávají rády lascivně fotit Janem Saudkem. Korejci si totiž o nás Evropanech dělají naprosto neuvěřitelné představy.

Ti ostatní se naopak hrdě natřásají. Vystavovat Saudkovy nahotinky je v Koreji trochu jako iniciovat malou revoluci. Když to domyslíte, svět je opravdu perverzním místem k životu.