Samotný příjezd do Koreje je pro nováčka zážitkem, z něhož jdou oči, jak se říká, navrch hlavy. Za oknem je jiné, mléčné světlo. Kolem chodí porcelánové panenky korejských žen, které se uklánějí. Hned vás zaujme jazyk. V Koreji na vás mluví úplně všechno, od výtahu, po eskalátor v metru či třeba vlak. Když se blíží "korejský šinkanzen", zde nazývaný KTX , ke stanici, začnou hrát skotačivou hudbu jako z nějakého westernového happyendu a hlas unylé růžové modelky symbolizované liliemi vám vítězoslavně odrecituje vlakový pozdrav.

Do vlaku mě alespoň naložili se čtyřmi dalšími členy studijního programu soulské univerzity K´ARTS, abychom vyrazili na oceánské EXPO 2012 za kulturou a korejským bohatstvím. Jestli něco, tak se Korejci rádi prezentují - a samozřejmě mají za co. Během třiceti let dokázali svou pracovitostí vybudovat na základech rozvojové a válkami zničené země supermoderní společnost hightechu. Ještě v 90. letech vypadaly korejské televize či auta legračně, ale nyní padesátimiliónový národ soupeří s největšími korporacemi. V Koreji máte pocit, že státní ideologií se stala touha rychle se vyrovnat světu. A každé ráno se jeho obyvatelům připomíná, aby dnes pracovali ještě lépe a hlavně rychleji pro blaho země než včera. Existuje pro to sousloví "pali pali".

Korea má už svůj závod ve formuli jedna a za sebou nedávná mistrovství světa v atletice či biatlonu - podotýkám, že se tu nikdo jinak nevěnuje honění se na lyžích s puškou, ani běhu. Korejci jsou na to zcela motorizovaní a líní sportovat! Letos nakonec pořádají i gigantické EXPO. V přístavním městě Jeosu vybudovali umělé pobřeží s chodníčkem, mořskou lagunou a šedivými paláci designu z 21. století, mezi nimiž si připadáte jako na měsíci. Symbolem jsou dvě postavičky jako z japonského anime pro děti. Co na tom, že expozice většiny mořských zemí jsou odfláknuté, kýčovité, jednoduché. ŽE Pákistáncům, Nigerijcům slouží jako příležitost k prodeji drahých suvenýrů a letištního umění.





Korejci jsou spokojení, neboť EXPO je co největší na prostor i počet budov, navíc plné lidí, kteří se na jih země sváží z celé země. Když už se nedostávají akvária s rybami, promítají přírodu na plátnech či třeba střechách pavilonů. U brány vás jako zahraniční návštěvníky vítá starosta spolu s ředitelem celé futuristické nádhery. V tomto kapitalismu není nemožné. Všichni jsou organizovaní, téměř stejně oblečení, na povel se uklánějí. Očima Evropana musíte tento úspěšný systém obdivovat, stejně jako se všemu divit. Ze supermoderní, rozvinuté společnosti jde trochu strach.