Jak se nakupuje v betonové Koreji
Co můžete v Koreji vidět? Míst na procházky za historií, krásami přírody či divokou Asií moc není, pokud se nepojedete podívat na krajinu demilitarizačního pásma DMZ, které střeží armády obou států znepřáteleného poloostrova. To je největší místní turistická atrakce, za kterou se platí minimálně 120 dolarů. Čeho naopak Korejci mají všude nadbytek, je beton. Alespoň si s rozmachem své ekonomiky postupně betonují celou svou zemi, v minulém století zničenou japonskou okupací a dvěma nemilosrdnými válkami. Jen za té korejské přešla fronta od severu až na jih celkem třikrát - takže toho původního moc nezbylo.
Jak přežít K-Pop a jeho první světový hit
Jako návštěvník Jižní Koreje zažijete dříve či později K-pop, byť zkušenost je to ze setkání s posádkou rakety mimozemského světa. Popina je v zemi ženšenu všudypřítomný byznys s chytlavými nápěvy pro teenagery a mladé ženské, erotickým trsáním a vyplastykovanými Korejkami, které od sebe nerozeznáte. Holčičí, klučičí kapely tzv. korejského popu se stále obměňují, zatímco prefabrikovaná odvázaná zábava písní zůstává přibližně stejná a nedospělá - mimochodem podobně jako je playlist českého Radiožurnálu stále stejně plešatý...
Léčba lascivními fotografiemi Jana Saudka
Možná tomu nebudete věřit, ale Koreou putuje v současné době profilová výstava Jana Saudka. K vidění jsou jeho umělecké fotografie nyní v moderní galerii Blue Square na kraji cizinecké čtvrti Itaewon, ale kolekci World of Jan Saudek už shlédlo díky iniciativě českého velvyslanectví v Soulu přes pětatřicet tisíc návštěvníků expozice na Insandongu či v městě Čchunčchonu. Jestli v Koreji něco nechybí, tak jsou to zejména lidi. Navíc Korejci chodí rádi za kulturou, do muzeí a galerií po celý život. Vždyť i na avantgardní výstavu finalistů francouzské Ceny Marcela Duchampa jsou s to vodit děti z prvního stupně základní školy.
Jak je to s korejskými ženami
Co vás v Koreji nepřestane fascinovat, jsou ženy. Na prvních pohled vypadají jako roztomilé porcelánové panenky plachých úsměvů a poklon, ale zdání klame. Ve skutečnosti jsou s nadsázkou řečeno "nezničitelné", složité a neproniknutelné bytosti. K tomu je dost možná zocelila staletí drsné korejské historie či asijské poroby, díky níž jsou teoreticky s to vydržet snad úplně všechno. Alespoň se to tak zdá z pohledu dojímajících se, sentimentálních evropských mužů.
Dva dny s korejským buddhismem
Seznámit se s Buddhou, lépe řečeno s buddhismem můžete v Koreji i za dva dny. Alespoň tamní buddhistické chrámy nabízejí turistům a zájemcům tak dlouhé pobytové exkurze do duchovního světa, které se v zemi ženšenu a kimčchi nazývají zkomoleně anglicky "templestay". Nutno říct, že je to zajímavý zážitek, který je částečně i trochu bizarní. Možná svědčí nejen o současném prožívání posvátna, ale také o samotné korejské kultuře představující příklad nedávno ještě rozvojové země, která se hrne naopak za modernitou, hichtechem a ekonomickou mocí.
Jak Korejci dobývají pracovitostí svět
Co musí českého návštěvníka Koreje fascinovat je způsob zdejší organizace. Jako host druhé největší filmové události v zemi, jakým je PIFAN - Pučonský festival fantastického a žánrového filmu, si uděláte obrázek o obecných rysech korejského organizačního chaosu "pali pali" - systému dělat vše rychle rychle. Během třiceti let tu přebudovali rozvojovou, zničenou zemi ve společnost uspěchaného hightechu, kde na vás všechno (korejsky) mluví - i třeba eskalátorů v metru.
Za roztomilostí, transformery a animovanými filmy
V Jižní Koreji mluví s uznáním o naší animaci. Je to trochu zvláštní, když mezi našimi zeměmi nebyly navázané ani diplomatické styky do roku 1990 (československé velvyslanectví v Soulu bylo zřízeno dokonce až v červenci 1991). Ale Korejci znají například Karla Zemana přes Japonsko. Zbytek stačili dohonit svým tempem od 90. let, kdy se v zemi ženšenu zamilovali sentimentálně do naší romantické Prahy. Slovo Praha tu mimochodem najdete v názvu snad padesáti firem - byť polovinu tvoří v podstatě motely, sloužící např. k hodinám lásky.
Procházka po Koreji
Samotný příjezd do Koreje je pro nováčka zážitkem, z něhož jdou oči, jak se říká, navrch hlavy. Za oknem je jiné, mléčné světlo. Kolem chodí porcelánové panenky korejských žen, které se uklánějí. Hned vás zaujme jazyk. V Koreji na vás mluví úplně všechno, od výtahu, po eskalátor v metru či třeba vlak. Když se blíží "korejský šinkanzen", zde nazývaný KTX , ke stanici, začnou hrát skotačivou hudbu jako z nějakého westernového happyendu a hlas unylé růžové modelky symbolizované liliemi vám vítězoslavně odrecituje vlakový pozdrav.
O autorovi
Filmový publicista a producent animovaných filmů. Pravidelně přispívá do kulturní rubriky aktualne.cz, nyní na studijním pobytu v Koreji. Ve svém blogu se pokouší přiblížit tuto nám vzdálenou i nepochopitelnou zemi, která má přitom jednu zvláštní věc - má ráda Prahu a dokonce českou kulturu.