Poměrně významnou informaci nepřímo podává box "Vývoj soukromých investic - analýza individuálních dat nefinančních podniků" ve Zprávě o inflaci vydané Českou národní bankou na počátku února. Box na základě skutečných dat z necelých 10 tisíc českých podniků z období 2008-2015 zkoumá pravděpodobný dopad několika „typizovaných“ šoků na firemní investice - včetně šoku kurzového.


Vcelku nepřekvapivě Box zdůrazňuje, že pro české firemní investice je obvykle velkým povzbuzením zejména vývoj zahraniční poptávky.

Dále box potvrzuje zjištění boxu v předchozí Zprávě o inflaci, že české firmy začaly v posledních letech investovat hodně v závislosti na schopnosti české vlády čerpat pro ně dotace z fondů EU (což považuji za velmi špatnou zprávu, ale o tom až někdy jindy).

Ta výše slíbená významná informace přichází až na samotném konci boxu: „Oslabení reálného efektivního kurzu koruny (...) na tvorbu soukromých investic působí pozitivně (...). Zvýšení cenové konkurenceschopnosti vývozců tak ve vztahu k soukromým investicím převažuje nad efektem nárůstu ceny dovážených investičních statků v důsledku oslabení kurzu.“


Zdroj: ČNB.

Box tak vrhá pochybnost na úvahu, že režim slabé koruny uplatňovaný českou centrální bankou od listopadu 2013 tlumí investiční rozmach českých firem a zabetonovává nás v pozici low-tech montovny. K této úvaze se přihlásili například Jiří Paroubek, Miloš Zeman nebo Vladimír Pikora.

Já za sebe už jen dodám následující. U zmíněných simulací z dílny ČNB bychom – jako u každého ekonometrického cvičení – jistě mohli dlouze diskutovat o použitých předpokladech, o vhodnosti volby makroekonomicky dost nezvyklého období 2008-2015 jako datové základny (ale ČNB potřebná data za předchozí roky nejspíš neměla), o interpretaci šoků z hlediska očekávání jejich příchodu a jejich trvání atd. A mnozí možná pochybují, jestli by ČNB s tímto propočtem vyrukovala, kdyby nepotvrzoval správnost jejího rozhodnutí sáhnout na kurz.

Paroubkovsko-zemanovská kritika kurzového závazku ČNB však není na místě z principiálních důvodů, tj. bez ohledu na numerické vyznění výše uvedených simulací. Byla by na místě, pokud by ČNB oslabovala kurz dlouhodobě, řekněme ve stylu Číny po roce 2000 ve snaze zesílit reálný výkon ekonomiky skrze zvýšení exportů. Motivace ČNB k oslabení koruny však byl jiná: ukázat „městu i světu“, že myslí vážně svůj inflační cíl a že pro jeho plnění je – po vyčerpání standardního nástroje, tedy nízkých úrokových sazeb – ochotná přechodně sáhnout k nástrojům netradičním.

Dnes je zřejmé, že ČNB je po dosažení inflačního cíle připravena od používání kurzu zase ustoupit. Takže sáhla na kurz skutečně jen na přechodnou dobu s cílem pokračovat tak ve stabilizaci inflace, což je tradičním smyslem měnové politiky.

„Kurzový závazek“ ČNB uplatňovaný od listopadu 2013 tedy sice opravdu (mírně) zdražil dovážené investiční statky. Z dlouhodobější perspektivy ale platí, že stabilní cenové prostředí (pohyb cen pořád zhruba stejným tempem) a obecněji domácí veřejné instituce dbající na plnění svých zákonných povinností jsou pro dlouhodobé investice naopak tou nejlepší živnou půdou.