Tentokrát pár kritických slov na adresu naší paní ministryně financí. Přesněji řečeno na adresu jejího podivného varování, že české veřejné finance musejí začít vehementně šetřit.

Ministryně financí Alena Schillerová, hlasitě podpořená i premiérem Andrejem Babišem, v minulých dnech leckoho překvapila náhlým obratem své rétoriky: že prý se vyhlídky české ekonomiky zhoršily natolik, že namísto dosavadní štědrosti je třeba začít šetřit.
Tento obrat je vskutku překvapivý. Ani ne tak svým základem, tedy zhoršením výhledu české ekonomiky. Prognózy snížili všichni pozorovatelé českého hospodářství, byť v různém rozsahu. Pokud se ale dohodnou Spojené státy s Čínou ohledně cel a Británie s Evropou ohledně brexitu, pak by zpomalení růstu hrubého domácího produktu našich obchodních partnerů, a tedy i to naše, mohlo být jen v rozsahu pár desetin procentního bodu a na poměrně krátkou dobu.
Varování české ministryně financí o potřebě šetřit je ale překvapivé spíše v tom, jak tvrdě popírá její vlastní dosavadní výroky. Už delší dobu totiž čelila kritice, že kabinet hospodaří rozhazovačně, protože i v době velmi slušného růstu ekonomiky plánoval a pak v reálu dosahoval ve státním rozpočtu deficitů nebo přinejlepším jen miniaturních přebytků. A ministryně se až dosud v této debatě bránila poukazem na to, že veřejné finance jako celek jsou ve zřetelných přebytcích, tak jakápak rozhazovačnost.
Z pohledu celkových čísel je tato obrana vskutku korektní: česká konjunktura vedla zkrátka k přebytkům, což naznačuje, že veřejné rozpočty jako celek nebyly doposud nastaveny nijak zvlášť vychýleně. Česká národní banka dokonce odhaduje, že český vládní sektor spoří v posledních letech výrazně víc, než by odpovídalo stavu ekonomiky.
Pokud jsou tedy české veřejné finance celkově v pořádku, pak konec konjunktury povede ke splasknutí těchto přebytků a nebude na tom nic divného ani špatného. Ovšem nynější volání ministryně po šetření jako by zpětně dávalo za pravdu jejím kritikům, že veřejné finance jsou principiálně nastaveny přece jen příliš rozhazovačně. V komunikaci paní ministryně jsem donedávna spatřoval jistou účetní logiku, ale aktuální komunikační obrat směrem k úsporám prostě této logice odporuje.
A už zcela neracionální je způsob, jakým by se mělo šetření provést. Možných opatření ministryně zmínila hned několik, ale přinejmenším jedno z nich – plošné snižování počtu státních zaměstnanců – je, diplomaticky řečeno, málo promyšlené. Dá se předpokládat, že v některých částech veřejného sektoru je lidí nadbytek, ale v jiných naopak pracovníci spíš chybí. Kultivovaným řešením by proto byla investice do nikoli zbrklého a jen symbolického, nýbrž pečlivě připraveného, důkladného personálního auditu celé veřejné sféry.
Tento personální audit by ovšem už měl brát v úvahu druhé potřebné opatření: vlnu investic – ovšem opět nejdřív pečlivě připravených – do digitalizace státní správy. Digitální stát bude (doufejme) efektivnější, takže bude (doufejme) potřebovat menší objem lidské pracovní síly.
Právě kombinace investic do personálního auditu a digitalizace by byla tím úplně nejlepším úsporným opatřením. V krátkém období by se sice deficity ještě prohloubily, ale dlouhodobě by na těchto krocích, pokud budou provedeny správně, dramaticky vydělaly české veřejné finance i celá ekonomika.

(původně vyšlo na ihned.cz)